Sparta to tenkrát Plzni nenechala!

Působil jako vrcholový manažer v Plzni, ve Zlíně a naposledy v Bohemians nebo jako člen disciplinární komise a předseda trenérské technické komise na ČMFS. Dvacet let byl předsedou či členem dozorčí rady Nadace fotbalových internacionálů a od roku 2000 je voleným viceprezidentem Unie českých fotbalových trenérů. V rozhovoru pro HATTRICK se Ladislav Valášek (63) rozpovídal o těžkých časech na západě Čech, kde pokládal základy proměny ošklivého káčátka v královnu Viktorii.

„V regionech si lidé totiž rychle uvědomí, že když přijdou úspěchy, přijdou noví lidé, a to jak do hráčského kádru, tak na trenérské a další posty. Úspěch přitahuje nové zájemce, končí místní klídek a pohoda. To se mi potvrdilo i později ve Zlíně.

V malých městech je to občas těžké. Mnozí lidé se zde obávají konkurence a vymýšlejí různé protiargumenty. Například, že Plzeň (nebo Zlín) je především hokejové město, že ty fotbalové stadiony v Česku nemohou být plné jako ty hokejové nebo že fotbalisté nemají takové šance na přestupy do lepších klubů jako hokejisté apod.

V Plzni to bylo podobné. Převažovala spíše taková defenzivní až ustrašená politika, protože se běžně tradovalo, že menší „venkovské“ kluby musí takzvaně držet hubu a krok. Že důležitější než trenér a hráči jsou pro úspěch klubu rozhodčí a že vyprodaný stadion není hlavním cílem klubového snažení. To vše jsem chtěl s kolegy a partnery změnit.“

Plzeň a rozhodčí… to je dnes hodně citlivé téma.  Řekl byste, že jí v Česku hodně pomáhají? Setkal jste se na západě Čech s nějakým ovlivňováním?

Já si myslím, že je to jen projev té nejen české povahy – stát na straně silnějšího. Rozhodit si to s funkcionáři malého a zákulisně slabšího klubu je prostě vždycky výhodnější, než s těmi sparťanskými, slávistickými či plzeňskými. Ale i v jiných zemích se připískává silnějším. Je to všude podobné.

Co bylo podle vás tím historickým zlomem na cestě plzeňské Viktorky k dnešním úspěchům?

Především bych chtěl zdůraznit, že dnes už je to úplně jiná Plzeň než za mého působení, kdy jsme budovali jen úplné základy této cesty. Těch potřebných zlomů bylo více, ale šlo především o záchranu první ligy a o nastartování základních procesů pro moderní fungování prvoligového klubu v celém řetězci: sportovní úsek (trenéři, hráčský kádr a vztah k úseku mládeže a naopak) – modernizace stadionu (tehdy výstavba nového vyhřívaného trávníku) – finance (řešení starých dluhů a získání nových partnerů) – marketing a komunikace uvnitř i vně klubu.

Především šlo o aktivní a pozitivní dialog s jádrem věrných fanoušků, s vedením města Plzeň a také s bývalými hráči a trenéry. Třeba tehdejší stadion bez vyhřívaného trávníku a s ochozy na stání byl na zápasy více než poloprázdný, a s tím bylo zapotřebí něco udělat. Za velice významné v tomto ohledu považuji vybudování fanshopu, bez kterého se dnes žádný moderní klub neobejde, protože patří k základním stavebním kamenům klubové identity.

Klub tehdy zkrátka vstával z popela, protože předchozí majitelé ho přivedli na hranici krachu, a na pořadu dne byl boj o záchranu v první lize a dobré vztahy s ostatním sporty v Plzni, především s hokejem.

Záchrana se vám s trenérem Strakou nakonec podařila, i když se ohledně ní vedou jisté spekulace…

To bylo velmi důležitá a svým způsobem až zázračné, takže je pochopitelné, že ty spekulace byly veliké, zvláště když celý stadion na Letné fandil Frantovi Strakovi a skandoval „Chceme Plzeň v lize!“. Ale šetření policie nic neprokázalo a já jsem si jistý, že pan Křetínský v tom určitě neměl prsty. Vzpomínám si, jak byl po tom utkání na Letné opravdu hodně rozzloben.

Co tedy bylo po záchraně v lize vaším hlavním plzeňským úkolem?

Hlavně šlo o zasazení nových kořenů vítězné klubové mentality, ke které jsem využil i svých zkušeností a kontaktů se Spartou a dalšími kluby (např. s tehdy úspěšnou Sigmou Olomouc). Šlo o to, aby se všichni učili vyhrávat, zlepšovat se a týmově spolupracovat. K tomu jsou nutné změny a odvážné činy, jen slova a projekty nestačí. To považuji i s odstupem času za velmi důležitý zlom, protože takový koncept představuje pro každý regionální klub „ideovou revoluci“, aby se ten poněkud nejistý, neznámý a svým způsobem nechtěný koncept stal akceptovaným a podporovaným. Formálně i neformálně.

CELÝ ROZHOVOR S LADISLAVEM VALÁŠKEM SI PŘEČTETE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 14. 12. 2017.