Řekli si mladíci o šanci, nebo bude český fotbal i letos sázet na zkušenost

KOMENTÁŘ

Úterní utkání pražské Sparty s Táborskem, kterým oba týmy vstoupily do nového roku, přineslo jedno, vlastně dvě příjemná překvapení. V prvním poločase se do branky Davida Bičíka dvakrát trefil teprve sedmnáctiletý Leoš Vozihnoj a po výměně stran do té samé branky dokonce třikrát osmnáctiletý sparťan Václav Drchal. Vyvstala tak znovu otázka, na kterou český fotbal v praxi již několik let nedokáže najít odpověď. Neměli by mladí fotbalisté dostávat v lize šanci mnohem dříve, než nyní dostávají?

Řekli si mladíci o šanci, nebo bude český fotbal i letos sázet na zkušenost

Že šlo „jen“ o přípravu? V neděli v zápase FA Cupu mezi Nottinghamem a Arsenalem (4:2) kopal proti kanonýrům penaltu devatenáctiletý fotbalista. A o dvacet minut později dvacetiletý. Oba dali.

V tu samou chvíli zachránil ve španělské lize alespoň bod Villarrealu dvacetiletý Turek Unal, jenž už v šestnácti letech nastupoval v nejvyšší turecké soutěži (následně v belgické, holandské a nyní španělské) a v dospělém fotbale nasázel už 34 gólů.

Právě v Belgii či Holandsku hrají sedmnácti- či osmnáctiletí fotbalisté v základní sestavě prvoligových celků zcela běžně. Ajax, PSV a AZ pak nechávají své juniorky dokonce nastupovat ve druhé lize, aby jejich mladíci rychleji navázali kontakt s dospělým fotbalem. Vzhledem ke krizi, kterou aktuálně Oranjes prochází, je možná otázka, kam to vede, na místě, ale počkejme si pár (málo) let a uvidíme.

Juniorská liga není soutěž

Něco podobného by si čeští mladíci také zasloužili. „Hráči (v juniorské lize) spíš stagnují, zlepšují se v podstatě jen z principu a ztrácí drahocenný čas. Oni se posléze přeci jen někteří z nich do první ligy dostanou, už jim však není dvacet, ale třiadvacet. Z mého pohledu v Česku naprosto vědomě nejsme schopni zajistit plynulý rozvoj mladých hráčů po ukončení dorosteneckého věku,“ posteskls si v prosincovém rozhovoru pro Deník Sport trenér Bohemians 1905 Martin Hašek, jenž je svou důvěrou v mladé hráče proslulý. Stavěl je v Pardubicích, poté ve Vlašimi a i nyní v Ďolíčku a zatím mu to nese jen ovoce. A příjemnou nálepku progresivního trenéra.

Podobný pohled na juniorskou ligu sdílí mnoho hráčů, kteří ji zkusili a dnes hrají v první či druhé lize. Je jim třiadvacet a stále na ně kluby koukají jako na zajíce. „Na mě juniorská liga působí, jakoby se člověk vrátil o dva tři roky zpátky do dorostu. Naštěstí jsem ji moc dlouho nehrál, v Jihlavě půl roku a v Budějovicích jen jeden zápas,“ řekl například v nedávném rozhovoru pro fotbal Marek Opluštil, kapitán druholigové Olympie.

„Mezi juniorskou ligou a dospělým fotbalem je obrovský rozdíl. Jakmile se dostanete do toho dospělého, tak v podstatě začínáte úplně od začátku a je potřeba se co nejrychleji přizpůsobit. Hlavně v taktice a důrazu jsou ty rozdíly obrovské,“ přidal se zase slávistický odchovanec ve službách Vlašimi Oskar Fotr, ale podobný názor uslyšíte téměř od každého. Jedenadvacetiletý fotbalista prostě nepatří do juniorské ligy. Musí hrát s dospělými, jinak se na jejich úroveň nedostane.

„Juniorský fotbal je pořád takový dětský, nedůrazný a stojím si za tím, že i divize dá mladému hráči víc než juniorská liga. Myslím, že byla chyba, když se zrušila béčka. Chce to prostě ten kontakt s dospělým fotbalem,“ říká dvacetiletý Miroslav Grobár, jenž juniorskou ligu okusil před třemi lety ve Spartě, se kterou porazil i Manchester United, a dnes hraje v Čížové.

Mladíci potřebují šanci a hlavně důvěru

Takže odpověď na otázku z perexu?

Ano, měli. Herně i fyzicky na to mají, ale chybí jim zkušenosti, které v nekvalitní juniorské lize prostě nenasbírají. Je to začarovaný kruh, jako když absolventa vysoké školy nepřijmou do žádného zaměstnání pro nedostatečnou praxi. Ale kde ji má získat? Může tak maximálně dobrovolničit nebo jít na stáž, jak zní vznešenější a atraktivnější pojmenování dobrovolničení. Jenže fotbalistu žádný klub (v první a druhé lize) na stáž nevezme, protože nechce riskovat výsledek víkendového utkání. Žádného! Příprava se nepočítá.

„Když jsem ještě pracoval ve sparťanské akademii na Strahově, tak jsme si dělali průzkumy, jak je to v klubech o velikosti Sparty třeba v Belgii, Nizozemsku. V prvních týmech bylo přibližně čtyřikrát větší množství hráčů než u nás,“ vzpomíná Martin Hašek v Deníku Sport.

Je to smutné, ale když ani týmy, které mají v republice zdaleka nejlepší mládežnické týmy (Sparta, Slavia), nedokážou pravidelně každé léto vytáhnout alespoň jednoho, nejlépe dva hráče z dorostu (či z juniorky, čímž neschvaluji existenci juniorské ligy), je něco prostě špatně.

Doufejme, že se Sparta se Slavií z podzimu poučily, že nákup přestárlých hvězd není tou správnou cestou. Třeba jen proto by mladík Drchal mohl na jaře dostat nějaký prostor ve sparťanském áčku. Jen na zkoušku, po pár minutách, ale s důvěrou. Tu mladí potřebují. Větší průser než angažmá Stramaccioniho už to přeci být nemůže.