Začínají odvety nejracionálnější ligy světa. Ligy mistrů světa

Možná i tady tkví tajemství úspěchu německých fotbalistů na reprezentační úrovni, kde národní tým sbírá jeden úspěch za druhým, včetně toho největšího – titulu mistra světa 2014 z Brazílie. To kouzelné slovíčko se nazývá bundesliga. V pátek startuje její odvetná část, klidně jí říkejme jarní.

Německo čeká sedmnáct hracích kol, sedmnáct představení vrcholné úrovně, k tomu čtvrtfinále Německého poháru, pro pár nejlepších ještě boje v Lize mistrů či Evropské lize. Něco přes dvacet zápasů na tým, od ledna do půli května. Podle mě ideální porce zápasů k tomu, aby špičkoví hráči a reprezentanti, po Vánocích odpočinutí, mohli vyladit formu na červnový světový šampionát v Rusku. Gró národního týmu Joachima Löwa se totiž stále rekrutuje z bundesligových týmů, byť výjimky typu Kroose, Özila, Saného či Gündogana či Draxlera potvrzují toto pravidlo.

Právě tyto jmenované hráče a jejich kluby v dalších TOP ligách čeká větší porce zápasů a prakticky bez přestávky. Zatímco v Německu měli hráči i týmy přes Vánoce volno a mohli odpočívat u svých rodin a šetřit psychické a fyzické síly, jinde tomu bylo spíše naopak. Ve Španělsku se hrálo El Clásico 23. prosince v poledne na přání čínských televizních stanic a s jasným záměrem přísunu financí. Do konce La Ligy chybí nyní o čtyři kola více než německým klubům, poháry nepočítaje.

Ještě hůře na tom jsou v Anglii, kde diktát majitelů televizních práv sice přináší pohádkové příjmy, ale zároveň devastuje a degraduje to základní “zboží“ – tedy hráče. Kromě Štědrého dne se na Ostrovech hrálo každý sváteční den, některé kluby hrály dokonce obden. Dokonce se objevily hlasy, že tabu 24. prosince na konci tohoto roku taky padne. Divák je nadšen, pokladník klubu potěšen –a hráč unaven. To je jednoduchá rovnice svátečního kolotoče v Anglii, kde si kromě Premier League užívá neobyčejné vážnosti i FA Cup, nejstarší soutěž na světě. Jí je vyhrazen první lednový víkend a kdo nejde na stadion, sedí u televize a dívá se na přenosy, které dosud nepohltily komerční stanice, ale jsou vysílány na zdarma dostupných kanálech. A je nabíledni, kdo je zase nadšen, potěšen a – unaven.

Rovněž v Itálii se hrálo jaksi bez přestávky, ale tam stále rozdýchávají barážový krach se Švédskem a neúčast na světovém šampionátu. Jinými slovy, italští fotbalisté nemají proč šetřit síly, odpočinou si v červnu a červenci.

Není zrovna tohle třeba důvod, proč anglická reprezentace už tolik šampionátů po sobě neuspěla? Prostě jejím hráčům na konci vyčerpávající sezony chybí síly. Možná i jedincům z jiných zemí, třeba Belgičanům. Ale třeba reprezentantů Německa hraje v Anglii co bys na prstech jedné ruky spočítal.

Doma je doma, říkají si Němci. V pátek začne jejich Bundesliga zápasem Bayeru Leverkusen s obhájcem Bayernem Mnichov. Bude to zápas dvou odpočatých týmů, které na krátkém soustředění ladily formu na neobyčejně dlouhé jaro, které pro ty absolutně nejlepší skončí až v létě, kdy bude potřeba každičký zbyteček sil.

Proto je podle mě Bundesliga nejracionálnější soutěží světa. Myslí na diváky, myslí na své komerční zájmy, ale myslí i na hráče, bez jejichž umění by předchozí aspekty nemohly vůbec existovat.