Největší jarní posila Sparty aneb Malý Mozart už zase koncertuje

MEZI ŠESTNÁCTKAMI JANA HRABÁLKA

Kdo ze zimních posil nejvíc pomůže Spartě v očekávané honbě za druhým místem v lize a tím vstupence do předsíně Ligy mistrů? Možná ten, který se na trávníku ani neobjeví, který z něj na podzim slezl a který se před pár dny loučil v Londýně s Arsenalem, kde působil přes deset let.

Největší jarní posila Sparty aneb Malý Mozart už zase koncertuje

Ano, správně, řeč je o Tomáši Rosickém. Když v létě podepisoval hráčskou smlouvu, vzhlížela k němu (nejen) sparťanská enkláva jako k malému bůžkovi, který Spartu spasí a přivede ji k titulu. Jak to dopadlo, všichni víme. Sparta je v lize pátá, má za sebou nejhorší podzim v novodobé historii a Rosický po zase promaroděné půlce sezony pověsil kopačky na hřebík.

Moc chtěl pomoct, ale nebylo mu zdravotně dáno.

Teď se stal členem sportovního vedení klubu. Konečně v něm sedí člověk, který nejenže ovládá dva světové jazyky, ale především má renomé ve světě, autoritu a všeobecný respekt doma, ať už jde o sparťany, slavisty či viktoriány či „zbytek“ republiky. Tah s Rosickým z kabiny do kanceláře byl tím nejlepším, co mohl Daniel Křetínský na jaře udělat. Nejen vzhledem k blížícímu se půl roku a letenské honbě za utečeným zajícem, ale především vzhledem k dalším sezonám. Sparta s funkcionářskou tváří Tomáše Rosického bude mít v evropských klubech a ve specifické říši agentů všeho druhu úplně jinou vyjednávací pozici, než nyní, kdy za ni vystupovali možná (ne)schopní, ale určitě mimo Česko neznámí pohunci energetického mága.

Sparta má zahraničního trenéra a houf asistentů z různých končin světa. S hráči je to jakbysmet, v zimě nedošlo k úbytku cizinců, jen k jejich obměně. Tento „cizinecký“ trend nyní promítla Sparta i tam, kde to z hlediska dlouhodobého nejvíce potřebuje – do sportovního vedení. Se zkušenostmi ostříleného Zdeňka Ščasného, ale hlavně s osobou funkcionářského bažanta a eléva Tomáše Rosického. Tedy s českými občany, ale s mezinárodním pohledem na řízení klubů. Není v tuzemsku moc lidí, kteří by chody velkoklubů poznali do detailu líp, než pánové Ščasný a Rosický.

V rozhovoru pro čtvrteční vydání deníku Sport Tomáš Rosický přiznal, že by mohl klidně dostat v Arsenalu nabídku na trenérský post někde v klubové hierarchii, ale hned dodal, že se na takovou roli necítí a že je mu mnohem bližší práce, kterou nyní vykonává ve Spartě. Zde začal skvěle. Otevřeně hovořil o tom, že nebylo vůbec jednoduché rozloučit se během zimy s hráči, s nimiž sdílel na podzim společnou kabinu. Jasně definoval i přínos či nepřínos těch, kteří na podzim za Spartu hráli.

Za patnáct let v cizině se naučil chápat fotbal jinak, než bylo a je v zasmrádlé české kotlině zvykem. Na rovinu, bez vytáček. „Malý Mozart“ pokračuje i po skončení kariéry ve svém fotbalovém koncertu. Sparta by si ho měla hýčkat.