Hašek junior: V jednom týmu s tátou? Hraju pod ním rád, je to kvalitní trenér

ROZHOVOR

S trochou nadsázky by se dalo říct, že bez sebe nedají ani ránu. Když jeden někam zamíří, ten druhý tam zákonitě zanedlouho rovněž zakotví. Platí to o někdejší dlouholeté opoře pražské Sparty a současnému trenérovi Martinu Haškovi a jeho synovi Martinovi. Když se loni v dubnu ujal Bohemians, znamenalo to, že se už počtvrté potká svým nejstarším potomkem ve stejném týmu. „Jeho tréninky mě baví a to, že jsem spolu pořád ve styku, mi vůbec nevadí,“ hlásí dvaadvacetiletý záložník, který v Ďolíčku působí už druhou sezonu.

Hašek junior: V jednom týmu s tátou? Hraju pod ním rád, je to kvalitní trenér

Za posledních pár let jste prošel hned několik klubů, ve kterých jste byl na hostování ze Sparty. Je to pro mladého hráče to pravé, když i dvakrát za sezonu změní působiště?

Na hostování ze Sparty jsem byl v hodně klubech, nevím, jestli je to ideální či nikoliv. Myslím si ale, že pro mladého hráče je určitě lepší hrát druhou ligu než tu juniorskou, která je prakticky o ničem. Já jsem byl za možnost působit ve druholigových klubech rád.

V Bohemce jste byl nejprve na hostování, před letošní sezonou jste se rozhodl pro trvalý přestup ze Sparty. Hrálo v tom nějakou roli i to neustálé stěhování a výměny klubů?

Roli to nehrálo. Stálo za tím to, že se mi v Bohemce líbilo, měl jsem důvěru od lidí v klubu. Byl jsem tam zvyklý nejen na kluky v kabině, ale i na všechno kolem. To byly hlavní důvody, proč jsme se rozhodl zamířit do Bohemky na přestup.

Takže i na vás „dýchlo“ kouzlo Ďolíčku?

Jak už jsem řekl, moc se mi tady líbí. Součástí balíčku toho, co mě zaujalo, jsou i fanoušci a také stadion, který sice není moderní, ale je tam pozitivní atmosféra. Tu vytváří nejen samotný stadion, ale také lidé, kteří tam chodí fandit. Hraju tam prostě rád.

Ve Fiorentině je to úplně jiný svět, říká Graiciar. Před odchodem chce přidat další góly

Bohemka na podzim v lize velmi příjemně překvapila. S jakými ambicemi vstupujete do jarní části ligy a padlo v kabině nějaké konkrétní umístění, s nímž byste byli na konci sezony spokojeni?

Do jara vstupujeme s ambicemi hrát v každém zápase nejlépe, jak dovedeme a dát do toho všechno, co v nás vězí. Uvidíme, na co to bude stačit. A představy o umístění? Chtěli bychom být co nejvýše, žádné konkrétní umístění či cíl stanovený nemáme.

Není tajemstvím, že vás trénuje otec, bývalý skvělý záložník a reprezentant, které fanoušci znají hlavně z působení ve Spartě. Jaké to je pod ním trénovat a být s ním prakticky neustále ve styku?

Já jsem se spoluprací spokojený, doufám, že i on. Baví mě pod ním trénovat, dělá totiž zábavné tréninky. Myslím si, že je to kvalitní trenér i člověk. Je to dobré a to, že jsme neustále ve styku, mi vůbec nevadí. Vzájemný vztah jsme měnit nemuseli, zůstal takový, jako vždycky byl.

A jaký je otec jako trenér? Je třeba přísnější než trenéři, pod kterými jste hrál v jiných klubech?

Nerad bych se pouštěl do nějakého porovnávání, to se mi úplně nechce. Jak už jsem říkal, je to dobrý trenér a rád pod ním trénuju i hraju.

Je docela paradox, že na Bohemce jste se spolu potkali už počtvrté...

Poprvé jsme se potkali už v béčku Sparty, kam jsem se posunul společně s dalšími kluky z mého ročníku. Bylo to logické vyústění toho, jak to tehdy bylo ve Spartě nastavené ohledně vývoje mladých hráčů. Pak jsem pod ním hrál v Pardubicích, kam si vzal mě společně s dalšími mými čtyřmi spoluhráči stejného ročníku, byla to určitá součást spolupráce se Spartou. Následně jsem se setkali ve Vlašimi, kdy jsem byl dřív já. První půl rok nás trénoval trenér Petržela, až poté tam přišel táta, i v tomto případě šlo o spolupráci se Spartou. A i nyní v Bohemce jsem byl dřív já.

Jak těžké bylo se prosadit s tak slavným a známým fotbalovým jménem?

Těžko říct, jednoduché to asi nebylo. Nevím, jak bych se prosazoval s jiným jménem, to nikdy nezjistím. To si můžu jen domýšlet. Jednoduché to nebylo, ale rozhodně si nestěžuji.

Kde se Sadílek vidí v roce 2023? Chtěl bych být v PSV Eindhoven oporou A-týmu

Kromě vás hraje fotbal i o dva roky mladší bratr Filip, který bude na jaře ze Sparty hostovat ve Vlašimi. Bavíte se o fotbale i doma? A řešíte spíše taktické věci, něco z tréninku, nebo řešíte spíše přestupy a co se kde děje?

O fotbale se bavíme hodně a bavíme se o všem, co se kolem něj děje. O taktice, o tréninku i o přestupech. Fotbal je u nás doma velké téma.

Když byste srovnal sebe a svého otce jako hráče. V čem jsou mezi vámi hlavní rozdíly?

Jsem asi o něco rychlejší a lepší směrem do ofenzivy, asi také víc techničtější a kreativnější. Táta byl zase určitě silnější a agresivnější v osobních soubojích.

Byl pro vás táta vzorem a pamatujete si některé velké zápasy svého táty třeba v Lize mistrů?

Nikdy jsem to nebral tak, že bych to chtěl dotáhnout tam, kam táta. Spíš bych řekl, že byl mým vzorem po lidské stránce, fotbalově jsem se k němu nikterak neupínal. Nikdy jsem neměl žádné fotbalové vzory, nikdy jsem netoužil být jako někdo. Zápasy si pamatuji matně, spíše jen útržky, když jsem jako malý koukal třeba na zápasy se Spartakem Moskva nebo s Tilburgem, to byly tehdy velké výhry Sparty. Ale nepamatuju si je tak, že bych je viděl živě před očima.

Nástup nové generace. Trio talentů, které může v budoucnu táhnout Zbrojovku