Ve Vietnamu bych se zabezpečil, ale peníze pro mě nejsou prioritou, hlásí karvinská jednička

ROZHOVOR

Jeho příběh je velmi zajímavý. Když mu bylo šestnáct, poprvé se vypravil do Vietnamu, do rodné země svého otce a dostal lukrativní nabídku tamní zemi reprezentovat. Brankář Patrik Le Giang ale odmítl a vrátil se zpátky do rodného Slovenska, kde za Žilinu odchytal i několik ligových zápasů. Následně zamířil do Česka a v letošní sezoně působí v Karviné. „Ve Vietnamu bych se zabezpečil, ale já fotbal nehraji prioritně kvůli těmto věcem,“ přiznává v zajímavém rozhovoru pro eFotbal.cz 25letý gólman, který si zakládá na pozitivním myšlení a postoji k životu.

Ve Vietnamu bych se zabezpečil, ale peníze pro mě nejsou prioritou, hlásí karvinská jednička

Ve Vietnamu prý o vás byl velký zájem, proč jste se rozhodl vrátit zpátky na Slovensko? Prý vám ve Vietnamu nabízeli pohádkové podmínky, navíc byste měl asi větší šanci se tam prosadit v reprezentaci...

Je pravda, že jsem měl možnost reprezentovat zemi, kde se narodil můj otec. Možná by to byla lehčí cesta a zabezpečil bych se, ale já fotbal miluji a nehraji ho prioritně kvůli těmto věcem. Vybral jsem si jinou cestu. Řídím se intuicí a ve fotbale chci něco dokázat. A při vší úctě k vietnamskému fotbalu, ten evropský je bezpochyby na vyšší úrovni.

Jak jste se tenkrát ve Vietnamu cítil a jak na vás zapůsobilo tamní prostředí?

Byla to moje vůbec první návštěva Vietnamu, poprvé jsem ve svých šestnácti letech poznal svoje prarodiče a ostatní členy rodiny. Vietnam mě jako země oslovil okamžitě, stejně jako lidé, mentalita a kultura. Je to určitě jiné jako u nás. Lidé jsou tam velmi přátelští, mají zkrátka jiné zvyky. Je pěkné vidět kontrast mezi vietnamskou a naší kulturou a z každého si něco vzít a přenést to do svého života.

Můžete říct, jestli se cítíte být víc Slovákem, nebo Vietnamcem?

Jak už jsem říkal, jsem hrdý na to, že jsem se narodil na Slovensku, ale zároveň jsem rád, že mi v žilách koluje asijská krev.

Někdejší kapitán české U21: Slavia? Nevím, jestli by to klapalo. Pod Radou se mi pracuje dobře

Máte starty za slovenský tým do 21 let, předpokládám, že vaším snem si jednou zachytat i za seniorskou reprezentaci. Je to tak?

Myslím si, že na světě nenajdete fotbalistu, který by si nechtěl obléct dres a reprezentovat svoji zemi, ve které se narodil. Reprezentační dres je ten vůbec nejcennější. Já nejsem výjimkou a obléct dres s dvojkřížem na hrudi je jedním z mých největších snů a cílů.

Na vaše slova plynule naváži. Kam byste to ve fotbale jednou rád dotáhl? Máte nějaké vysněné angažmá či konkrétní soutěž?

Už odmalička jsme vzhlížel a sledoval italskou a španělskou ligu. Však i můj oblíbený tým Real Madrid je ze Španělska. V poslední době ale dost sleduji i německou bundesligu, která má vysokou kvalitu a určitě patří mezi nejlepší na světě. Přiznávám, že tam mě to láká.

Dočetl jsem se, že doma nemáte televizi a hodně čtete motivační literaturu či životopisy sportovců. Pomáhá vám to v životě i ve fotbalové kariéře?

Televizi jsem ze svého každodenního života odstranil asi před třemi roky, od té doby jsem o nic nepřišel. Naopak, knížky mě obohacují daleko víc, hlavně o informace a myšlenky, které si vybírám já sám. Samozřejmě se rád podívám na dobrý film nebo na fotbalové zápasy, není to tak, že bych se na televizi nikdy nepodíval. Jen ji nemám doma.

Prý jste se sžil s jistou filozofií Kaizen, můžete k tomu říct něco bližšího?

Jde o japonskou filozofii a v podstatě znamená neustálé a nikdy nekončící sebezdokonalování v každé oblasti života. Zastávám filozofii, že člověk může malými krůčky v životě dosáhnout na velké věci. Krok po kroku.

Zakládáte si také na zdravé výživě. Co konkrétně preferujete?

Jsem přesvědčený, že strava a výživa je jedním z velmi důležitých aspektů nejen pro profesionálního sportovce, ale pro každé člověka. Netvrdím ale, že je rozhodující, protože je součástí celého komplexu. Strava ovlivňuje nejen moje výkony, ale také nastavení mysli a rovněž hladinu energie. Stravuji se z 80 až 90 procent paleo stylem. Není to žádná dieta, jak se často uvádí, ale jde o životní styl. Čerpám energii hlavně z kvalitních tuků, masa a lokálních a čerstvých surovin.

Od rozvozu jídla k boji o místo jedničky v Liberci. Za tuhle šanci jsem vděčný, říká Nguyen

Netajíte se svým pozitivním postojem a myšlením, který jste prý ovlivnil i lidé ve svém okolí. Můžete to trochu rozvést?

(Úsměv) To je další součást „skládačky“, kterou jsem již zmiňoval. A dovolím si tvrdit, že ta nejpodstatnější. Nastavení mysli je rozhodující, protože je jen na nás jak se budeme dívat na svět a jaký postoj zaujmeme k situacím, s nimiž se během života setkáme. Štěstí je volba a my máme vždy na výběr. Když je člověk nastavený pozitivně, přirozeně si do života přitáhne víc pozitivních věcí, lidí i příležitostí. Když je ale negativní, vidí všechno to zlé a přitáhne si další negativní věci do svého života. Když to shrnu, všichni si vlastními myšlenkami tvoříme svůj svět.

Vaše slova mě nutí se zeptat, zda vyznáváte nějaké náboženství?

Pro mě je nejdůležitější víra v sebe samotné, všechno je možné, nestavět si zbytečné mantinely a hranice. Nevyznávám vysloveně nějaké náboženství, ale nejblíže mám k východní kultuře a budhismu.

Jak vše výše zmíněné reagují spoluhráči v kabině? Přijdou si k vám občas třeba i pro nějakou tu radu?

Zatím jsem se nesetkal s tím, že by můj životní styl a pohled na život a na svět vadil. A když si za mnou někdo pro radu přijde, vždy s radostí pomohu.

Kdybyste se neživil fotbalem, zvolil byste třeba druhá mentálního kouče nebo něco v této oblasti?

Zajímám se o víc věcí. Baví mě pomáhat lidem, inspirovat je nebo je nějakým způsobem posouvat. Také jsem našel vášeň ve vaření. Momentálně nedokáži říct, co přesně by to bylo. Ale nebojím se toho, že bych se nedokázal uživit, kdybych nehrál fotbal.

Ve Fiorentině je to úplně jiný svět, říká Graiciar. Před odchodem chce přidat další góly

Martin Hašek junior: V jednom týmu s tátou? Hraju pod ním rád, je to kvalitní trenér