Je to o rychlosti, Plzeň na soupeře neměla a mít nebude

Je to o rychlosti, Plzeň na soupeře neměla a mít nebude
KOMENTÁŘ

Viktoria Plzeň prohrála se Sportingem 2:0 a z Lisabonu odjíždí s prázdnou. Své šance neproměnila, naopak soupeři oba góly nabídla a jen díky brankáři Hruškovi má alespoň malinkou naději, že v odvetě osmifinále ještě zdramatizuje. Kdo však viděl čtvrteční utkání, tuší, že je rozhodnuto. Plzeň neodehrála špatný zápas, ale její hráči na hráče soupeře individuálně v ničem neměli. Viktorka narazila na svůj strop. Dnešní fotbal je rychlejší.

V zápasech české ligy diváci často žasnou nad tím, s jakou rychlostí si Martin Zeman dokáže na pravém křídle zaseknout míč, přehodit si jej na levačku, posunout více do hřiště a odcentrovat. Ne vždy sice přesně, ale když to udělá desetkrát za poločas, nějaká šance a gól z toho bude. A buďte si jistí, že to desetkrát za poločas udělá. Obránci to sice čekají, ale v té rychlosti tomu nemohou zabránit.

V tomhle prostě nemá konkurenci, ale bohužel jen v Česku. Jak jsme totiž viděli ve čtvrtek večer, Zemanova individuální technika a rychlost práce s míčem je na poměry Sportingu Lisabon průměrná a o něco rychlejší a zkušenější hráči lehce nadprůměrného evropského mančaftu mu desetkrát za poločas odcentrovat nedovolí. A když technicky a rychlostně zaostává nejtechničtější a nejrychlejší hráč mančaftu, je zle.

Navzdory přísnému známkování plzeňských fotbalistů Deníkem Sport si ale nemyslím, že by plzeňští odehráli špatný zápas. Naopak. Třeba Daniel Kolář několikrát soupeře obehrál, přechytračil, táhl několik protiútoků, vyhrál pár soubojů a neustále se snažil své spoluhráče motivovat, ale na úroveň osmifinále Evropské ligy rychlostně prostě nemá.

A protože soupeřův nejpomalejší hráč předvedl ještě v devadesáté minutě takový sprint, který by v roce 2018 nezvládl ani David Limberský, měl to Koláč hodně těžké. Přitom míč mu neodskakoval, zvládal si soupeře obhodit a byl často v nabídce, zkrátka neměl špatný den, ale ve Sportu z toho byla jen čtyřka, protože ve finále nic nepředvedl. Nemohl.

Že je soupeř rychlostně někde úplně jinde dokazují také oba jeho góly, které spojují individuální chyby dalšího plzeňského rychlíka Milana Petržely, hráče, který ještě před pár lety utekl obráncům Barcelony na Camp Nou, ale ve čtvrtek v Lisabonu byl nulový.

První gól Petržela zavinil v nastavení prvního poločasu, když si před vápnem soupeře špatně zpracoval míč a z nadějného útoku Západočechů byl rychlý kontr Sportingu a krutý gól na 1:0. Druhý pak, když před polovinou hřiště v souboji na hraně pravidel (možná až za ní) ztratil míč a soupeř jeho chybu s přispěním špatného zajištění a nedůrazu v obraně znovu nekompromisně potrestal. Být to zápas české ligy, zelenobílý útok by byl s největší pravděpodobností přerušen písknutím rozhodčího, ale evropské měřítko bylo toho večera někde jinde.

Petrželovi jde alespoň ke cti, že se souboj snažil ustát a uhrát až do konce, namísto teatrálního pádu, který jsme u něj nesčetněkrát viděli. Bohužel za to draze zaplatil a příště od něj můžeme očekávat, že půjde raději ochotně k zemi.

„Štvou mě ty dva góly. Vždyť jsme šli pokaždé do brejku. Mohli vystřelit, třeba na tribunu nebo jak se říká pánbůh do oken. Nic by se nestalo. Je těžké někomu něco vytýkat, ale hlavně ten první gól v samém konci poločasu prostě nemůžeme dostat. Měli jsme udělat faul, nebo něco jiného, ale přece nejde, abychom z naší akce dostali gól. Fakt mě to hrozně mrzí,“ stěžoval si po zápase plzeňský hrdina večera Hruška, jenž ještě věří v postup.

Vzhledem ke kvalitě a rychlosti hráčů Sportingu, kteří v některých fázích zápasu nepůjčili svému soupeři míč klidně tři minuty, zůstává podobný optimismus snad jen v Plzni. Přesto je třeba říct, že Viktorka českému fotbalu ostudu rozhodně neudělala.

„Stejně jako při zápasech v Olomouci (0:0) a naposledy s Jihlavou (0:1) Plzeň nedokázala vstřelit gól. V konečné fázi útočných akcí chyběla hráčům přesnost i potřebná kreativita, aby snažení dotáhla do gólového provedení,“ píše Deník Sport, ale zapomíná právě na rychlost, která je toho základním předpokladem. A tu bohužel nepřinesla ani závěrečná střídání Chorého (jenž mohl jít do samostatného úniku, být alespoň tak rychlý jako Krmenčík) či Kovaříka, který svůj handicap dokázal vynulovat tím, že každý balon okamžitě posílal do vápna dřív, než se k němu obránci soupeře stačili přiblížit. A právě z toho vznikaly největší šance Plzně v závěru zápasu.

Když tohle dokáže zopakovat, eliminovat zbytečné ztráty a hrát podobně odvážně, jako v některých pasážích úvodního střetnutí hrála, může se ještě o postup porvat. O tom, že kvalita bude na straně soupeře, však není pochyb. Ví to i trenér Vrba.