Filip Hašek: Táta je někdy přísnější, ale jako v seriálu Lajna to nebylo

ROZHOVOR

Na fotbalové výsluní se pomalu dere další z rodu Hašků. Ten nejmladší z rodu – Filip, rovněž začínal na Spartě, poslední rok a půl však bojoval za Vlašim a od zimy je čerstvě v kádru Českých Budějovic. V jejich dresu si hned v prvním jarním kole Fortuna národní ligy připsal branku do sítě Hradce Králové, avšak ani to na body nestačilo. Proč odešel na jih Čech? Cítí se ještě jako Sparťan? Je náročné být z fotbalové rodiny? O tom všem jsme s Filipem Haškem mluvili v našem exkluzivním rozhovoru.

Filip Hašek: Táta je někdy přísnější, ale jako v seriálu Lajna to nebylo

Vlašim jste vyměnil za České Budějovice, proč?
Především kvůli lepšímu postavení v tabulce a tomu, že se tady hraje o titul, respektive o postup do nejvyšší soutěže, což je hlavním cílem celého klubu.

Hrálo v tom roli také to, že tým po podzimu opustilo více hráčů nebo že se vám na podzim nedařilo tak, jako na jaře?
Ve Vlašimi jsem byl už rok a půl, takže jsem i já sám už chtěl změnit působiště a zkusit něco jiného. To, že odešli i jiní hráči, na to však žádný vliv nemělo. Poslední měsíc podzimu jsem byl zraněný, takže jsem nevěděl, jak to se mnou bude. Byl jsem rád, že se nakonec Budějovice ozvaly a já dostal šanci. Co se týče zázemí a klubových cílů, je to zase trošku jinde než ve Vlašimi. Tím ji však určitě nechci křivdit, naopak jsem jí moc vděčný za to, že mě uvedla do dospělého fotbalu a dala příležitost. Na to nikdy nezapomenu, ale přeci jen je to malý provinční klub, který ve FNL nemá ambice postoupit. České Budějovice jsou krajské město a chtíč tady je, a proto jsem zde i já.

Nebral jste to jako riziko, že byste třeba nemusel dostat tolik herního prostoru?
Takové riziko je tady vždy. Ve Vlašimi je sparťanský trenér, což je velká výhoda, navíc Pan Havlíček mě trénoval již v dorostu, takže jsme se znali a měli spolu dobrý vztah. V Budějovicích jsem nikoho z realizačního týmu dopředu neznal, s panem Horejšem jsem se seznámil až na naší společné schůzce v Praze, kde jsme probírali mé angažmá. Šel jsem tedy do úplně nového prostředí, což vždy znamená riziko, že nebudete hrát. Ale o tom sport je. Je to výzva dokázat sám sobě i všem ostatním, že na to máte.

Potkal jste se tam však s několika hráči, které znáte už ze Sparty. Dá se z toho vytěžit i výhoda na hřišti?
Určitě je výhoda, když přijdete do kabiny a znáte kluky ať už z mládeže nebo celkově ze Sparty, určitě je to lepší než přijít do klubu, kde člověk nikoho nezná a nemá si s nikým co říct. To pro nikoho není příjemné a může pak skončit jako tichý myš někde v rohu. Já znal osobně Honzu Vondru, Patrika Čavoše, Jindru Staňka a další.

První zápas a hned gól, lépe asi začít nešlo, že?
Co se týká mě osobně, tak to podle mě bylo vydařené. Jen škoda, že jsme neodvezli alespoň bod. Z osobního hlediska mám tedy radost, ale pokud jde o tým, tak jsem smutný, že to bodově nevyšlo.

Přesto nemáte z utkání v Hradci Králové ani bod, proč to nevyšlo?
Vím, že je to klišé, ale chybělo nám trošku fotbalového štěstí. První poločas byl vyrovnaný, ve druhém jsme dominovali na míči i na počet šancí, ale v poslední minutě nás potrestali standardní situací ze své jediné šance za celou pětačtyřicetiminutovku. Asi za to může výpadek koncentrace, těžko říct.

CO MĚ MRZÍ NEJVÍCE? ŽE JSEM V BANÍKU NEDOSTAL PŘÍLEŽITOST, PŘIZNÁVÁ ŽIŽKOVSKÝ DRESSLER

Hradec stáhl váš náskok, naopak Příbram zase odskočila. Nerozhodilo vás to trochu hned z úvodu jara?
Určitě to nepomůže, ale stále jsme ve hře o postup. Cíl máme pořád stejný, nic se nemění. Teď musíme zvládnout neděli.

Opava je favoritem, ale koho dalšího berete za největšího konkurenta v postupových bojích?
Jak říkáte, od začátku sezóny je největším favoritem Opava. Nechci říkat, že to má jisté, ale myslím si, že letos postoupí. Už loni od toho byli kousíček, a to tam byli ještě těžší soupeři v podobě Olomouce a Ostravy. Ohledně druhého místa, těžko říct. Není lehké to takto hodnotit. Rád bych tam viděl nás, ale bude to těžký boj. Příbram bude určitě nepříjemná, Třinec je hodně nečekaně na špici a těžko říct, jak jim to půjde dál. Je tam pochopitelně také Hradec a další týmy, co se o to ucházejí. Sám jsem na to zvědavý. Nedokážu tedy říct, kdo bude ten druhý, ale samozřejmě bych chtěl, abychom to byli my.

A v čem vlastně tkví největší síla Českých Budějovic?
Je tady spousta kluků, co umí hrát fotbal, kombinovat a tvořit hru. Myslím, že ve většině zápasů budeme dominovat na míči. Máme také rychlá a nepříjemná křídla, šikovní kluci jsou i ve středu. Celkově máme dobře poskládaný tým a zasloužilo by si to postoupit. Navíc se určitě nebojíme hrát.

Poslední dva roky působíte na hostování ve FNL. Cítíte se ještě pořád jako Sparťan?
V podstatě to jediné, co mám nyní společného se Spartou, je fakt, že mě jakožto jejich hráče Sparta platí. Pořád jí fandím, jsem Sparťan, ale je těžké to teď nějak pociťovat. Rok a půl jsem byl Vlašimi, teď jsem navázal v Českých Budějovicích. Sparta mě vychovala, byl jsem tam od nějakých deseti let, a určitě je to můj nejoblíbenější klub v republice, ale k nějakému vzájemnému kontaktu již příliš nedochází.

Vidíte tam ještě svou budoucnost?
Momentálně je pro mladé odchovance těžké se tam prosadit. Samozřejmě doufám, že se mi to jednou podaří, ale určitě ne v dohledné době. Spíše si myslím, že ta cesta povede trošku oklikami.

RICHARD JUKL: SYN CHCE VŽDY DOSÁHNOUT TOHO, CO JEHO OTEC. OLYMPII MI NEROZMLOUVAL

Jak moc tedy Sparta zasahuje do vašeho rozvoje?
Na tom, že jsem teď odešel do Budějovic, se jistě podepsaly také dobré vztahy sobou klubů. Ono nestačí, že chce hráč a trenér, musí se domluvit také oba kluby, což se v mém případě naštěstí stalo. Ale asi nemyslím, že by mi nějak Sparta aktivně zasahovala do kariéry.

Mluvil jste třeba i někdy osobně s italskými trenéry? Snažili se nějak zjistit, jaké hráče mají i mimo A tým?
To vůbec, podle mě nevěděli, že existuji. Tehda ale volal pan Kováč, že nás budou jezdit sledovat, ale nevím, jak to v praxi fungovalo.

Když jsem se ptal fanoušků, na co by se vás chtěli zeptat, tak padla otázka, kdy budete v Bohemce. Táhne vás to tam?
Je to nejvyšší soutěž, takže bych tam určitě chtěl. Ať už je to jakkoliv, táta, brácha, je to prostě liga a nová výzva. Je to i Praha, můj domov a mám tam rodinu, což je značná výhoda. Bylo by to zajímavé angažmá, ale teď nad tím nepřemýšlím, jsem v Budějovicích a chci s nimi udělat co největší úspěch ať už pro klub nebo pro mě samého. Pokud by se však poté, co mi v létě skončí hostování na jihu Čech, objevila možnosti jít do Bohemky, tak by to bylo hodně zajímavé.

Dokážete si vůbec představit, že byste se všichni tři sešli v jednom klubu?
Já bych si to dokázal představit, ale je otázka, jak by to snášeli lidi. Vždy je nepříjemné, když máte tátu trenéra, protože někteří na to nahlížejí trošku špatně z pohledu nějaké protekce a podobně. Já hlavně nejsem nějak problémový a určitě bych tam nedělal dusno. Pokud by to vzali lidi, tak by to z pohledu naší rodiny fungovat mohlo. Teď je tam brácha a nemyslím si, že s tím jsou nějaké problémy. Naopak se Bohemce daří. Už v létě jsem tam byl na přípravě, to teda brácha byl ještě s jednadvacítkou, ale podle mě to proběhlo v klidu. Nevím, jak by to brali fanoušci, ale kolektiv to vzal bez problémů.

Takže byste do toho šel?
Ano, úplně bez problémů.

S otcem Martinem jste si to vyzkoušeli už ve Vlašimi. Znáte seriál Lajna? Měl jste to taky tak náročné?
(smích) To úplně né. Ale samozřejmě táta je na mě občas trošku přísnější, aby si kluci nemysleli, že mi nadržuje. Ale určitě to bylo v rozumném měřítku, abych se necítil nějak šikanovaný. Občas jsem si však říkal, že je to už nepřiměřené a že jsem si to nezasloužil. Ale to k tomu asi patří. Ve Vlašimi jsem si na zvykl, s tím jsem do toho šel. I na přípravě v Bohemians mi říkal, ať počítám s tím, že na mě bude náročnější.

Mluvil jste o tom, jak mohou vnímat lidi z venku. Jak to však vnímali další kluci v kabině během angažmá ve Vlašimi?
S klukama jsem vycházel úplně v pohodě, byla tam výborná parta a s nikým jsem neměl potíže. Většina hlavně byli mladí kluci ze Sparty, takže tam to bylo jednodušší. Ti starší, jako třeba Jakub Štochl nebo Ladislav Janda, odchovanec Vlašimi, to jsou kluci, kteří jsou úplně v pohodě. Žádné problémy jsme neměli, naopak jsme měli povedenou sezónu, kterou jsme zakončili na krásném čtvrtém místě s pro klub historicky nejvyšším počtem bodů. Nikdo však neví, co se říká za jeho zády.

OPAVA DÁL VÁLÍ, HORVÁTHŮV SOKOLOV VYBOJOVAL BOD V POSLEDNÍ MINUTĚ

Jaké to je být z fotbalové rodiny?
Je to trošku jiné. Pamatuji si, že někteří trenéři vám to dávají tak trošku "sežrat". Když tehda ještě táta trénoval áčko Sparty, tak i ti trenéři mi dávali větší čočku, aby si ostatní neřekli, že mě protěžuje jen proto, že jsem syn trenéra A týmu. Pokud se ptáte, jestli je to lepší nebo horší, tak zatím musím říct, že je to trošku nevýhoda. Ale zase musím přiznat, že do Vlašimi jsem přišel právě kvůli tátovi, kdyby tam nebyl on, tak bych tam asi nebyl. Příležitost jít do FNL jsem tedy dostal v podstatě díky tátovi, za což jsem mu vděčný. Když jsem tam v létě šel, tak táta řekl vedení, že jsem jeho syn, chce mě vyzkoušet a mám na to. Šel jsem do přípravy, a pak si všichni sedli a společně se rozhodli. Já díky tomu zůstal ve Vlašimi a podle mě to byl nakonec oboustranně výhodný obchod.

Hecujete se nějak navzájem?
S bráchou se určitě hecujeme, s tátou si i hodně volám. Momentálně mě ale v Českých Budějovicích nemá příležitost sledovat, leč když může, tak přijede, to samé já, když mám možnost, tak jedu na Bohemku. Pořád se bavíme o fotbale, bodejť by ne, když jej všichni tři děláme profesionálně. A občas padnou i nějaké ty výzvy. Například teď před Hradcem si brácha vzpomněl, že jsem tam na podzim s Vlašimí dával gól, takže na ně umím. No a řekl mi, že když dám gól, tak mě pozve na večeři. Takže takové drobné výzvy.

A co na to mamka, má ještě pořád ráda fotbal nebo je to už doma zakázané téma?
Určitě nemůžu říct, že by neměla ráda fotbal. Jezdí na Bohemku, byla se na mě podívat i teď v Hradci, takže nás v tom plně podporuje. Ale u třetího bráchy už nechtěla, aby hrál fotbal. Přeci jen se pro nás dost obětovala, když nás s bráchou neustále vozila na různé tréninky, zápasy či turnaje do různých měst. Vděčím hodně tátovi, ale opravdu hlavně mámě, protože ona nám dala celý svůj čas, vařila, starala se... Někdy už ji fotbal ale samozřejmě štve, protože ráda by se bavila i o něčem jiném, avšak když přijdeme po zápase, tak jsme toho plní a celý večer se o něm bavíme. Někdy se sebere a jde se raději koukat na televizi.

FRÝDECKOMÍSTECKÝ PATRIOT PETR LITERÁK: NEBÝT MĚSTA A SLOVENSKÝCH AKCIONÁŘŮ, TAK VE FNL NEJSME