Agenti v sukních (i bez nich) se prosazují ve fotbale čím dál, tím víc

Mají ambice, ostré lokty i sexappeal. Jejich instagramové účty sleduje více fanoušků, než kolika se mohou pochlubit mnohé ikony pop music. A když pečou přestup, poutají pozornost dychtivé veřejnosti na úkor hvězdy, již zastupují.  O to je těžší je pro ně zachovat si ve světlech reflektorů tvář pokerové hráčky. Seznamte se s novým fenoménem – hráčskými agentkami.

Agenti v sukních (i bez nich) se prosazují ve fotbale čím dál, tím víc

Ještě v 19. století musely ženy bojovat o právo na vzdělání. Před sto lety u nás nesměly volit.

Od té doby udělalo hnutí za ženská práva obrovský skok. I ve fotbale, ještě celkem donedávna převážně mužském sportu.

Dnes už máme Jacqui Oatleyovou, první komentátorku fotbalových přenosů televize BBC.

Jsou zde Helena Costová a Corinne Diacreová, průkopnice mezi trenérkami mužských fotbalových týmů.

Nezapomeňme na Karren Bradyovou, která zbořila mýtus, že vedení fotbalového klubu je ryze pánská záležitost. V pouhých třiadvaceti letech se stala ředitelkou anglického klubu Birmingham City.

A přestupovou burzou začínají čím dál častěji hýbat agentky – nebo chcete-li, jak se nově říká – zprostředkovatelky.

Dámám vstup zakázán

Žel, nebylo tomu tak vždy. O jednu generaci zpátky panovaly úplně jiné poměry. Poslyšte příběh Rachel Andersonové, pravé pionýrky mezi plavkyněmi v nebezpečném moři testosteronu.

Dlouho byla jedinou licencovanou agentkou FIFA nejen ve Velké Británii, nýbrž i na celé zeměkouli. Ovečky sháněla všude možně. Jednou pozvala půltucet potenciálních klientů na večeři. Z kuchyně zavoněla pečeně a než bys řekl švec, upsali se jí všichni.

Brzy zastupovala padesát hráčů, mimo jiné známého Juliana Dickse, jemuž domluvila transfer z West Hamu do Liverpoolu za tři miliony liber. A to byl světový rekord mezi obránci.

Když se však v roce 1997 vydala do Londýna na každoroční večeři spojenou s tradičním udílením fotbalových cen, prožila obrovský šok. Pořadatelé ji totiž na příkaz šéfa exekutivy Gordona Taylora dovnitř nepustili. Důvod? Je to žena! Taylorův náměstek Brendon Batson – jeden z prvních hráčů černé pleti v anglické lize – sám dobře věděl, co je to diskriminace. Přesto celé ostudě jen přihlížel a nehnul prstem.

„Nikdy na to nezapomenu. Pomyslela jsem si: ‚To snad není pravda! Vždyť je to veřejná akce.‘ Všude kolem stály televizní kamery. Byly tam servírky. Michael Owen tenkrát vyhrál anketu Mladý hráč roku a mě napadlo: ‚To tam nesmí ani jeho máma?‘“ kroutí hlavou Andersonová ještě teď.

O rok později to zkusila znovu. Dicks napsal jejím jménem Asociaci profesionálních fotbalistů (PFA). Jenže Taylor se odmítl vzdát ustálených zvyklostí. Naštvaná a ponížená Andersonová se poradila s britským ministerským předsedou Tonym Blairem. Ten jí doporučil hnát celý případ k soudu. Poslechla – a vyhrála.

„Říkali, že když půjdu do sporu s establishmentem, už si ve fotbale neškrtnu. To od nich bylo hodně hloupé, protože na mě ta slova působila jako rudý hadr na býka,“ vzpomíná Andersonová v rozhovoru pro deník The Guardian.

Soudní výlohy ji ale stály 210 tisíc liber. A pozor – to byla jiná doba než dnešní bláznivý kolotoč tučných provizí. Tribunál přiřkl Andersonové kompenzaci ve výši pouhých sedm a půl tisíce. A potupu ještě prohloubil postoj Taylora, jenž se s ní nikdy neodvážil mluvit z očí do očí. Oháněl se údajným přáním hráčů. To ale žádný z nich nepotvrdil.

Dvacet let poté je situace samozřejmě diametrálně odlišná. Něžnému pohlaví už nikdo nebrání ve vstupu na výroční večírek. Ostatně, členkami PFA jsou dnes naprosto běžně špičkové fotbalistky.

„Žádná žena mi ale nikdy neřekla: ‚Smím dovnitř díky tobě,‘“ prohodí trpce Andersonová.

CELÝ ČLÁNEK O SEXY AGENTKÁCH VE FOTBALE PLUS SEZNAM TOP 10 NEJKRÁSNĚJŠÍCH A NEJVLIVNĚJŠÍCH Z NICH NAJDETE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 8. BŘEZNA 2018.