Četba, meditace, vážná hudba... Na fotbalistu trávím čas docela zvláštně, přiznává olomoucký Texl

ROZHOVOR

Pětadvacetiletý záložník Sigmy Olomouc Jiří Texl chtěl skončit s profesionálním fotbalem. V tuto chvíli má na kontě 114 zápasů v drese Sigmy, 13 vstřelených branek, 3 asistence a 8 žlutých karet.
Na svých zádech nosí zajímavé číslo a to 47, proč tohle číslo je jeho tajemstvím. Jeho profesionální fotbalová kariéra je hodně spjata právě s moravským klubem, kde působil jak v béčku tak áčku. V sezóně 2016/17 byl na hostování ve Vítkovicích.

Četba, meditace, vážná hudba... Na fotbalistu trávím čas docela zvláštně, přiznává olomoucký Texl

 

Kdy a kde si s fotbalem začínal, kdo tě k němu přivedl?

Tradiční otázka, kterou zodpovím asi jako většina fotbalistů. Táta a děda, kteří oba hráli. Není žádným velkým překvapením, že v rodině je fotbal součást života. Už kvůli tomu, že ve Vladislavi odkud pocházím, bydlíme celá rodina 20 metrů od hřiště.

Jak probíhá den prvoligového fotbalisty?

Perfektní otázka. My naštěstí trénujeme ráno, takže krásně vstanu, já stávám velice brzo nemám moc rád spánek, jelikož když spíte moc, tak jste více unavení, než když jste šli spát. Takže vstanu, udělám si snídani a vyrážím ještě před srazem do kabiny. Kde pak posiluju většinou a poté na to navazuje trénink. Pokud nejsou dva tréninky, což bývají málokdy, tak mám pak vlastně od oběda volno. Na oběd chodíme často se spoluhráči a nebo si vařím. V odpoledním volno hodně odpočívám. Hodně čtu, rád se procházím a poslouchám vážnou hudbu a ze všeho nejraději sedím v parku na lavičce a jen tak odpočívám. Také se věnuju občas meditaci. Samozřejmě občas s někým zajdu pokecat nebo na jedno malý, ale hodně času trávím sám, miluju to. Takže si myslím, že trávím čas docela zvláštně na fotbalistu. Koho by něco zajímalo, tak Instagram!

Na kterého soupeře se ty osobně nejvíce těšíš, proč?

Dřív by to bylo lehké zodpovědět, jelikož jsem vždy sledoval Spartu a byl jsem i velký fanda. Nyní už ji samozřejmě nefandím, ale když musím zvolit, tak je to určitě Spartička!

Proč dres  47? "To je tajné. Nikdo to neví a nikomu to neprozradím. Možná někdy,  ale radši všem tvrdím, že je to číslo mé oblíbené filmové postavy Hitmena, který má tohle číslo vytetované na zátylku, ale tak to není," říká v interview pro eFotbal.cz Texl.

Proč si chtěl v třiadvaceti s fotbalem skončit?

Jednoduše už jsem necítil zápal, přešlapoval jsem několik let v béčku Olomouce, což si málo kdo uvědomí, jak je flustrující vidět spoluhráče, kteří už jsou dva-tři roky v áčku a vy pořád v béčku. I pozice pravého beka mě vůbec herně nenaplňovala, obzvlášť když jsme postoupili do druhé ligy z MSFL, kde byl fotbal úplně jiný a já si už nezaútočil pořádně. Jelikož jsme byli předposlední a spíše jsme bránili. Takže vlastně moje všechny přednosti byli stranou a to jsem si řekl, že nechci. Raději budu hrát s kamarády doma a budu se tím spíš bavit. Já jsem k sobě dost sebekritický a pořád si přehrávám v hlavě, kde jsem co mohl udělat líp a taky si myslím, že jsem soudný a prostě jsem naznal, že na to už nemám, abych se dostal do ligy a něco mohl dokázat. Pak jsem měl rok do konce smlouvy a byl jsem už rozhodnut, že je to poslední sezóna, kterou strávím v béčku v MSFL a pak přišla nabídka na hostování do Vítkovic, což jsem prvně ani nechtěl. Někam se stěhovat na ten rok a poznávat nové lidi, mi prostě přišlo zbytečně. Nakonec mě pan Chromý přesvědčil, ať to tam ještě jdu zkusit no a kam mě to zaválo, to možná víte, jestli trochu sledujete českou ligu.

Hostoval se ve Vítkovicích, když se ohledneš zpět, vidíš rozdíl mezi olomouckým a „chacharským“ fotbalem?

Vítkovice se po nějakých letech vrátili do profi fotbalu a skládaly úplně nový tým. Takže se to nedá vůbec srovnávat. Byli tam hráči z celé republiky, takže tam nebyli žádní odchovanci a ani moc Ostraváků. Vytvořili jsme si tam super partu a nakonec splnili cíl, záchranu v druhé lize. Je to tým s rodinným přístupem, což mi vyhovovalo. Hned byli cítit, že se tam fotbal dělá především pro radost a tak to vypadalo i po každém zápase, kdy jsme seděli s fanoušky v jedné místnosti a povídali a popíjeli pivo. Samozřejmě nejde srovnávat hráčská kvalita Sigmy a Vítkovic a už vůbec né mládež. Ale stal se ze mě Vítkovický srdcař po několika týdnech a vlastně hlavně jim dlužím hodně za to, že jsem se dostal do ligy a trenéru Kopeckému, který nyní působí v Karviné a trenéru Westovi. Ti mě vrátili do zálohy a rozdmýchali ve mně opět vášeň k fotbalu.

Vzpomeneš si na svůj debut v MSFL? Jaké to pro tebe bylo, rozdíl mezi 3. A první ligou určitě je, co si myslíš o mladých klucích, co MSFL hrají?

Myslím, že to bylo ve Frýdku a tam byla super atmosféra trumpety a bubny a dost lidí. To bylo poprvé, co jsem hrál před opravdovými fanoušky. Tak rozdíl je opravdu velký, málo kdo se dostane z MSFL výš. Ale za ty tři-čtyři roky co jsem hrál MSFL, jsem viděl v hodně týmech dobré hráče. Bohužel to není o tom, jen být dobrý fotbalista. Vím, že to je nejlepší cesta pro mladé hráče. Je jedno jak jsi dobrý v dorostu, to vám řekne každý hráč. Důležité je jak zvládnete přechod do dospělého fotbalu. A to bohužel většina nezvládne na té lepší úrovni. Myslím, že je lepší hrát i divizi už od 16 let, než hrát za dorost.

Tuto sezónu si debutoval v první lize, máš na kontě 18 zápasů, 1 asistenci a dvě branky, jaké sis stanovil cíle/co je tvou prioritou?

Tak hlavně já ještě týden před prvním startem v Mladé Boleslavi nevěděl, že si mě trenér nechá v áčku Sigmy. Už jsem byl jednou nohou v Opavě, kam mě chtěl trenér Skuhravý a v tom jsem viděl skvělou příležitost. Nakonec si mě trenér nechal a já věděl, že budu čtvrtý střední záložník za těmi třemi, kteří budou hrávat. Takže já se chtěl hlavně dostat na trávník, jinak jsem nad tím neuvažoval. Já si cíle nedávám, snažím se hrát nejlépe jak umím a hlavně abych pomohl týmu dostat se co nejvýše to půjde. Mrzí mě trochu, že od těch dvou gólů proti Brnu, mi tam nic nespadlo, ale snad se to zlomí, přece jen role podhrotového hráče je úplně jiná než jakou jsem plnil posledních 6 let a to pravého obránce.