Nová hymna? Užívejte raději krátké jméno státu: Česko, anglicky Czechia. A přestaňte „republikovat“

Návrh vedení Českého olympijského výboru (ČOV) na změnu české hymny vyvolal téměř vlnu národního odporu. Publicista a bývalý hudební kritik Jan Rejžek na Facebook v této souvislosti třeba napsal: „Po nápadu naprosto zešílevšího předsedy Českého olympijského výboru Jiřího Kejvala prodloužit naši hymnu o druhou sloku v aranžmá všeho (ne)schopného skladatele,dirigenta a aranžéra Miloše Boka, soudím,že jde o nejobludnější čin od založení Kroků Františka Janečka.“

Já bych v této fázi také raději vyzval, aby se čeští sportovci, fotbalisté zvlášť, věnovali propagaci země tím, že už konečně začnou (nejen) v cizině užívat, jako téměř všichni ostatní na světě, praktický jednoslovný název státu, tedy Česko (v anglickém překladu Czechia, v německém Tschechien, v ruském Čechija atd.). A přestanou nesmyslně „čekrepublikovat“, tedy užívat formální politicky název i tam, kde je to zcela nevhodné.

Zvlášť, když Česko (Czechia a dalších pět překladů tohoto názvu) je oficiálně zapsáno v závazných seznamech Organizace spojených národů (OSN) a když vláda a všichni vrcholní čeští ústavní činitelé, včetně prezidenta, premiéra a předsedů obou komor Parlamentu ČR už přede dvěma lety shodně doporučili, že užívání názvu Česko/Czechia, Tschechien, Čechija atd. je vhodné především ve sportu.

ČOV ani FAČR neplní memoranda

Navíc předseda ČOV Jiří Kejval, stejně jako expředseda Fotbalové asociace ČR (FAČR) Miroslav Pelta, podepsali v minulých letech s ministerstvem zahraničních věcí hned dvě memoranda, v nichž slíbili, že budou název Česko/Czechia ve světě všemožně podporovat, užívat ho na svých dresech, ve výsledkových listinách a protokolech atd. Jenže skutek utek. Všude jen samá„republika“- i na fotbalových mikinách českého národního týmu, kde to vypadá vskutku nehezky a nečitelně.

A argument? Prý se to sportovcům nelíbí...

Jak líbí, nelíbí? Komise odborníků z řady historiků, geografů i jazykovědců už před pětadvaceti lety jasně a jednoznačně konstatovala, že Česko je název správný a měl by se užívat. A že se to překládá do angličtiny jako Czechia, do němčiny Tschechien a do ruštiny Čechija, je věcí jen těchto národů. My také říkáme Němcům Němci a neptáme se jich na to, jestli se jim tento původně hanlivý název líbí. A neradíme Angličanům, jak mají do svého jazyka překládat třeba slovo „kniha“.

Pro ty méně chápavé: vysloví někdy někdo, že jede na dovolenou do Chorvatské republiky? Ne, vždycky do Chorvatska! Hrají snad Češi hokej se Švédským královstvím nebo s Ruskou federací? Ne, vždycky se Švédskem či s Ruskem! Tak proč do toho míchat Českou republiku, když existuje jednoslovný název Česko?

Mimochodem, v kvalifikaci fotbalového MS 2018 nastoupili Češi dvakrát proti San Marinu. Kdybychom použili dlouhý formální, tedy politický, název Česká republika/Czech Republic, museli bychom na druhé straně logicky užít i politický název San Marina, který zní „Nejvznešenější republika San Marino (či svatého Marina)“. To tedy znamená, že: „dnes se hraje zápas Česká republika vers. Nejvznešenější republika San Marino“. Myslíte, že to takhle pochopí i Jiří Kejval?

Jansta to na rozdíl od Kejvala pochopil

Postupem času předseda České unie sportu (ČUS), bývalý basketbalista Miroslav Jansta na rozdíl od bývalého veslaře Jiřího Kejvala pochopil, že jednoslovný název čeští sportovci (hlavně) v zahraničí nutně potřebují. Je to možná v této souvislosti laciné, ale nedá mi to. Zdá se, že jsou sporty, kde potřebujte k úspěchu kromě nezbytné síly a kondice i více toho „fištronu“.

Jansta ovšem nestihl s propagací jednoslovného názvu státu ani pořádně začít a zastihla jej poněkud nesmyslná kauza státních dotací, kde zmatení policisté i někteří publicisté začali vydávat ČOV za konkurenční sportovní organizaci vůči ČUS. A vůbec jim nedošlo, že členové ČUS, respektive její svazy, tvoří členstvo ČOV, což by v podstatě měla být jen jakási reprezentativní organizace směrem k olympijským hrám a celému olympijskému cirkusu s tím spojenému. 

Jinak ještě, co se týče té hymny. I ten nápad s druhou slokou jsem poprvé už před lety slyšel od Jansty. Jenže nyní se toho chopil jeho dnešní sok z ČOV Kejval. Pokud vím, tak původním smyslem celé záležitost bylo doplnit českou hymnu o druhou Tylovu,sebevědomější, sloku, která byla z hymny po vzniku československéhostátu vyňata. Zkrátka to provést tak, jako to udělali v roce 1993 po rozpadu Československa se svou hymnou Slováci, když si k ní přidali druhou sloku.Problém je ale podle mého názoru v tom, že se celé věci ujal sebestředný skladatel, který hymnu násilně předělal i z hudebního hlediska a tím všechnynaštval. Takže z pouhé diskuse o tom, zda přidat jednu sloku, vzniklhumbuk, že tuhle hrůzu tedy nikdy. A tím to také asi celé skončí.

I proto, že Jiří Kejval, který na rozdíl od Jansty nedokáže pochopit ani důvody k užívání Česko/Czechia, neumí záměr ČOV jakkoli důstojně obhájit. Jeho středeční vystoupení v Událostech a komentářích na ČT 24 bylo argumentačně zoufalé.

Jinak, jednoduše řečeno, tady se v té celonárodní diskusi pletou dvě věci. Jednak pouhé nastavení hymny o jednu sloku (což by možná lidem až tak nevadilo, ostatně udělali to, jak už bylo uvedeno, po rozdělenístátu Slováci). A jednak o to, že skladatel Bok si z hymny udělal svou vlastní novou skladbu – a to je ten hlavní průšvih.

Umíráček vers. Marseillaisa?

Já ovšem původní Janstovu motivaci z motivačně sportovního hlediska chápu. Jedna legenda dokonce vypráví o tom, jak si slavný fotbalový trenér Karel Brückner údajně stěžoval: „Já ty své hráče před zápasem hecuju, motivuju je. Proti nám nastupují Francouzi nabuzení Marseillaisou, no a pak zahrají naším klukům ten náš umíráček a my v 10. minutě prohráváme 0:2...“

Ta druhá sloka je opravdu sebevědomější. Přesvědčte se sami: „Kde domov můj, kde domov můj.V kraji znáš-li Bohu milém, duše útlé v těle čilém, mysl jasnou, vznik a zdar, a tu sílu vzdoru zmar? To je Čechů slavné plémě, mezi Čechy domov můj, mezi Čechy domov můj!“

Jenže by s tím mohly být další netušené problémy. Jak třeba připomněl na Twitteru kolega Vítězslav Bureš: „To je Čechů slavné plémě... Slyšíte? Čechů. Takže v této pošahané sobě už jen čekám, kdo přijde s tím, že ta sloka není genderově vyvážená. A pak chudák Tyl.“

Chudák Josef Kajetán Tyl, autor slov české hymny. Jenže co autor hudby František Škroup? Někteří hudební experti se totiž shodli na tom, že motiv české národní hymny podle všeho „ukradl“ slavnému Wolfgangu Amadeovi Mozartovi. Konkrétně z druhé věty jeho Koncertantní symfonie Es dur pro hoboj, klarinet, fagot a lesní roh K 297. A podle mého názoru asi mají pravdu, poslechněte si to sami:  (čas asi 0:55).

Aktivitu ČOV s hymnou velmi přísně na Facebooku komentoval rovněž kolega Petr Bošnakov:„Spíše než nad délkou hymny, by se měl pan Kejval zamyslet nad tím, co dělat, aby bylo vůbec co hrát. Hymna se totiž hraje pouze na počest vítězů. A na dvou posledních zlatech slečny Ledecké či předtím slečny Sáblíkové má ČOV menší zásluhu než minimální.“

Zabraňte komolení jména státu

Svatá pravda. Proto bych raději diskuse kolem hymny v tomto komentáři utnul a spíše bych se předsedy ČOV Jiřího Kejvala zeptal: „Vážený pane Kejvale, kdy konečně začne ČOV používat pro naši reprezentaci v zahraničí v angličtině naše oficiální a mezinárodně uznané jméno Czechia? Jistě jste si všiml, jak bylo jméno naší země ostudně komoleno při olympiádě v Jižní Koreji v angličtině na Czech nebo Czecho jako nepovedených zkrácenin Czech Republic. ČOV s Vámi v čele má na tomto ostudném komolení jména naší země velkou zásluhu nepoužíváním jména Czechia a trváním na Czech Republic. Naprostá většina zemí používá ve sportu krátká jména nezdůrazňující formu jejich státního zřízení. Proč ne my a kdy prosím dojde ke změně?“

V souvislosti s únorovými ZOH v Jižní Koreji se na toto téma objevilo v médiích hned několik fundovaných komentářů. 

Respektovaný geograf a publicista Zdeněk Kukal mj. velmi trefně napsal: „Na únorových Zimních olympijských hrách se prohloubil schizofrenní stav, kdy navzdory jednoznačně formulovanému doporučení MZV ČR (přečtěte si tady) a navzdory podepsanému memorandu o spolupráci mezi ČOV a MZVČR (více na tomto linku) se česká strana snaží za každou cenu vyhýbat oficiálnímu krátkému jménu v angličtině Czechia a používá různé obezličky CzechRepublic (psáno takhle dohromady), Czech Team (dokonce v televizi často i skloňováno jako ‚čektým‘), Czech Olympic Team a někde i pouze Czech (chybně jako přídavné jméno v pozici podstatného jména) tam, kde jiné státy pro sebe používají prostě a jasně své (nepolitické = krátké) PODSTATNÉ jméno, ať už ve svém jazyce anebo v angličtině, zpravidla bez rozmělňování obecnými, zaměnitelnými výrazy. Dochází tak i k obrovským škodám ekonomickým, kdy při překvapivém triumfu Ester Ledecké by tato mohla být nositelem téměř jediné povolené ‚reklamy‘ na olympiádě – jména našeho státu – které by viděl a při té příležitosti si zapamatoval celý svět. Zatímco jiné země nesmějí používat své jméno, protože s tím nesouhlasí jiná země (Makedonie) anebo za trest (na olympiádě Rusko), my jsme jedinou zemí světa, která se používání svého oficiálního jména vzdává dobrovolně, za cenu prohlubující se nejistoty světa ‚jak se vlastně jmenujeme‘.“

Nejsme žádné ČEKO!

Profesor pražské Univerzity Karlovy a Univerzity Nebraska Petr Pavlínek zase ve svém nedávném článku pro Hospodářské noviny (HN) uvedl:

„Každý stát světa používá krátké jméno, pokud ho má. I v Česku si postupem času lidé uvědomili, že republiku v názvu žádná republika světa (mimo oficiální úřední styk) běžně nepoužívá a začali tak stále více používat krátké jméno Česko. Logicky proto vyvstala i poptávka po překladu jména Česko do cizích jazyků. Propagace jména Czechia proto není žádnou podivnou, nečekanou, násilnou a nepochopitelnou aktivitou, jak tvrdí někteří věci neznalí jedinci, nýbrž logickou reakcí na vývoj jazyka a na poptávku po konkrétním česko-anglickém překladu. Jde tedy o nutnost. Znát anglický překlad jména státu, odkud pocházím, nebo který dokonce reprezentuji, patří k základním znalostem. Krátké jméno Česko nelze překládat jménem dlouhým Czech Republic. Kdo ví, že Česko je Czechia, prokazuje profesionalitu, hrdost na zemi, odkud pochází, i úctu k její celé, tedy i předrepublikové historii.

Oficiální olympijský tweet oznamující výsledky ženského super G sděloval do světa: ‚AlpineSkiingLadies’ Super G, Czech, LEDECKA Ester‘. Při předávání zlaté medaile hlasatel označil naši zemi jako ‚Čeko‘. A při tiskové konferenci v olympijském středisku se pro změnu na tabuli objevilo: ‚Ester Ledecka, Czech Team‘. Ani v jednom případě nebylo jméno naší země uvedeno správně. To však českým sportovním funkcionářům zřejmě nevadí. Naopak. Komolení názvu podpořili tím, že reprezentanty oblékli do bund s nápisem CzechRepublic (bez mezery), kde slovo Czech je zdůrazněno červenou barvou.

To vše evokuje, že krátkým jménem naší země je nesprávné a gramaticky chybné CZECH. Čeští hokejisté měli na prsou cizincům nic neříkající státní znak, zatímco Slováci SLOVENSKO, Norové NORGE a i většina ostatních hokejových mužstev má na dresu krátké jméno své země. Výjimkou byli Rusové, kterým používání jejich jména zakázal Mezinárodní olympijský výbor. Češi jsou však jediní, kteří se svého správného krátkého jména vzdávají zcela dobrovolně.

Marketingoví odborníci dlouhodobě tvrdí, že krátké jméno je pro budování mezinárodní značky země daleko lepší než jméno politické. Komolení jména naší země v angličtině zkracováním politického jména Czech Republic do různých forem (Czech, Czech rep, Czechrep, Rep Czech, CR, C. Rep., Czecho, Czech R) bylo jedním z hlavních důvodů, proč v květnu 2016 vláda po třiadvaceti letech chaosu schválila oficiální překlad jména Česko do angličtiny, který byl standardizovaný v roce 1993. Mezinárodně byl uznán v červenci 2016 uvedením do seznamu krátkých jmen členských zemí OSN. Svět zareagoval rychle a jméno Czechia se v angličtině rychle šíří. Namátkou uvedu Google Maps a Google Earth či prestižní Oxford Atlas of the World. Czechia se začala objevovat v britském tisku (The Independent, Financial Times, Guardian, Daily Mail) a její používání doporučilo i americké ministerstvo zahraničních věcí.“

Marketingové škody jsou nedozírné

Jak píše profesor Pavlínek, žádný stát pro svoji jednoznačnou identifikaci v zahraničí nepotřebuje při každé příležitosti zdůrazňovat, jestli je momentálně republikou, královstvím, federací, konfederací či sultanátem. Jenom mezinárodně uznaných republik je na světě 150. A kolik z těch, které mají zároveň krátké jméno, ho nepoužívá? Pouze jediná: Česko.

„Je načase to konečně změnit. Ve sportu by mělo jít o naprostou samozřejmost v souladu s mezinárodními zvyklostmi. Dlouhodobé marketingové škody vyplývající z této naší neschopnosti jsou pro Česko na mezinárodní scéně nedozírné,“ končí svůj komentář Petr Pavlínek.

Takže ještě jednou. Dokud se sportovci a Kejvalovi olympionici, fotbalisté jakbysmet, nenaučí, jak se náš stát správně v různých jazycích jedním slovem jmenuje a jak ho mají nazývat, nepouštěl bych se do dalších aktivit. A hymna – to je, jak s oblibou říkají mladí Češi, o dost vyšší „level“.