Morávek: Málem jsem s fotbalem seknul! Byla doba, kdy mě tenis bavil víc

ROZHOVOR

Kdysi před lety platil v Česku za jeden z největších talentů, který se proháněl po tuzemských ligových trávnících. V pouhých devatenácti odešel z Bohemians Praha 1905 do slavného německého klubu Schalke 04, kde potkal takové hvězdy jako Manuela Neuera nebo Raúla. Bundesligu od té doby hraje celkem pravidelně, momentálně se jedná už o jeho sedmou sezonu v FC Augsburg. Přestože má však bohaté zkušenosti s německým fotbalem na té nejvyšší úrovni, reprezentační dres se mu poměrně úspěšně vyhýbal. Řeč je pochopitelně o 28letém středopolaři Janu Morávkovi, který v exkluzivním rozhovoru pro HATTRICK.cz a eFotbal.cz mluvil nejen o současné situaci v Augsburgu, ale také zavzpomínal na svou minulost a poodkryl své plány do budoucna!

Morávek: Málem jsem s fotbalem seknul! Byla doba, kdy mě tenis bavil víc

Po 28 kolech máte na kontě 11 zápasů, na hřišti jste strávil celkem 456 minut. Jak se vám na tyhle statistiky dívá? Spokojen asi úplně být nemůžete…

Samozřejmě bych si představoval těch minut více. Ale na druhou stranu v těch zápasech, kdy jsem nastoupil od začátku, jsme vždy bodovali. A to i proti soupeřům jako je Dortmund nebo Lipsko. Byla fáze, kdy mančaft šlapal, tak trenér neměl důvod sahat do sestavy. Věřím, že do konce sezony ještě nějaké minuty přidám.

Z týmového hlediska je ale letošní sezona v pořádku, nepletu se? Přece jen deváté místo pro klub s jedním z nejnižších finančních rozpočtů v celé soutěži se zdá více než dobré.

Před sezonou nás většina lidí v Německu pasovala do role hlavního kandidáta na sestup. Nyní nám chybí pár bodů k definitivní záchraně. V klubu panuje dobrá nálada a hlavně spokojenost.

Daleko nemáte ani k pohárovým příčkám. Myslíte v koutku duše na Evropskou ligu, nebo se spíše soustředíte na vyhnutí se boje o záchranu v Bundeslize?

Naším cílem je dosáhnout čtyřiceti bodů a v klidu se zachránit.

Jak se vám pracuje pod současným trenérem Manuelem Baumem? Jste v tomhle ohledu spokojen?

Jsem nadmíru spokojen. Trenér Baum je v mých očích nejkvalitnější trenér, pod kterým jsem měl možnost hrát.

Teď vás doma čeká Bayern Mnichov, což se dá pomalu označit za vrchol sezony. Jak moc se na zápas těšíte a jak moc se na něj těší fanoušci?

Určitě je to pro každého z nás, i pro fanoušky, velký svátek, nastoupit proti jednomu z nejlepších týmů světa. Navíc se jedná o bavorské derby. Už jsme si párkrát dokázali, že jsme s nimi schopni bodovat. Uvidíme, jak k tomu přistoupí oni. Když podají stoprocentní výkon, budeme to mít složité.

Jak hodnotíte diváckou kulisu v Augsburgu? Je vůbec někde na bundesligových stadionech problém s návštěvností, tak jako třeba u nás?

Už to není jako v minulých letech, kdy byl každý zápas vyprodaný. Fotbalová euforie malinko opadla, ale stále je na skoro každé domácí utkání přes třicet tisíc diváků. Problém s návštěvností v Bundeslize rozhodně není a domnívám se, že ani nehrozí.

Jak se vám vůbec v FC Augsburg líbí? Předpokládám, že hodně, když jste tu vydržel už téměř sedm let.

Jsme tu s manželkou naprosto spokojeni. Augsburg se stal naším druhým domovem.

Němčina vám problém nedělala, ani ze začátku? Jak dobře po těch sedmi letech mluvíte?

Ze začátku samozřejmě ano, ale myslím, že jsem se do toho relativně rychle dostal. Němčinu jsem měl na gymplu, takže to mi v prvních momentech pomohlo. Navíc v kabině Schalke tehdy mluvilo hodně kluků i anglicky, čili to nebyl problém.

V Augsburgu tedy „kroutíte“ už sedmou sezonu, to se v dnešní době už nevidí příliš často. Je vůbec někdo v týmu služebně starší než vy?

Služebně starší je pouze kapitán Daniel Baier, čtvrtý gólman Ioannis Gelios a odchovanci Raphael Framberger a Kevin Danso.

A co samotné město Augsburg? K němu nemáte výhrady?

Město je menší, ale má skvělou atmosféru. Navíc tu bydlí i hokejisti David Stieler a Jaroslav Hafenrichter, kteří hrají za místní AEV. Skamarádili jsme se a občas chodíme společně na večeře, navzájem se podporujeme. Když má člověk chuť na velkoměsto, tak si zajede do Mnichova.

Zranění se vám příliš nevyhýbají, namátkou si vzpomenu na operované koleno, pohmožděný nárt, kvůli němuž jste v roce 2013 musel vynechat reprezentační sraz, nebo otřes mozku, jenž vás nakonec nepustil do zápasu EL s Liverpoolem. Které zranění pro vás bylo nejhorší?

Určitě přetrhané křížové vazy v koleni. To je zranění, které ve většině případů vezme fotbalistovi rok jeho sportovního života.

Aktuální sezona je na tom z tohoto úhlu pohledu jak? Asi se vám zranění příliš nevyhýbají ani letos…

Z tohoto pohledu pozitivní. Během sezony jsem měl opravdu jen drobnosti, jinak jsem byl po celou dobu fit.

Vcelku pravidelně hrajete německou Bundesligu, přitom v reprezentaci máte na kontě všehovšudy tři zápasy. Čím si to vysvětlujete? Mají v tom prsty ta častá zranění?

Pravděpodobně ano. Teď se soustředím hlavně na to být zdravý a pomáhat Augsburgu.

Přitom v mládežnických kategoriích jste nastupoval pravidelně od U18 až do U21, zahrál jste si na mistrovství Evropy i mistrovský světa. Jakou máte nejhezčí vzpomínku na národní dres?

Právě na tyhle dvě zmíněné akce. A samozřejmě na start v seniorské reprezentaci v záloze spolu s Tomášem Rosickým.

Sledujete v poslední době zápasy českého nároďáku? Co říkáte třeba na to poslední vystoupení na turnaji v Číně nebo na kvalifikaci MS 2018 v Rusku?

Nároďák sleduji, ale nebudu se pouštět do nějaké hlubší analýzy, jelikož jsem například zápasy v Číně neviděl. Je ovšem velká škoda, že v Rusku hrát nebudeme.

Smlouvu máte do léta 2020, takže případný odchod zatím neřešíte? Hodláte i nadále zůstat v Augsburgu, byť to herní vytížení není úplně optimální?

Myslím si, že pokud se nestane něco významného, tak budu mít zájem na tom smlouvu dodržet.

Ve svých osmadvaceti letech prozatím nejspíše o návratu do české ligy neuvažujete. Myslíte si ale, že jednoho dne se ještě objevíte v nejvyšší soutěži u nás? A pokud ano, bude to v dresu Bohemky, kde jste začínal?

Rozhodně bych měl zájem si v české lize ještě zahrát. Jestli bude zájem ze strany Bohemky, tak nepochybně právě tam.

Pokud by teď v létě ta nabídka přišla, ať už z Česka nebo někde ze zahraničí mimo Německo, zvažoval byste ji vůbec?

Minimálně bych si ji vyslechl, ale šance, že bych v létě někam odešel, je opravdu malá.

Jaké vůbec na vršovický Ďolíček, který vás vychoval pro vrcholový fotbal, máte vzpomínky?

Jsem šťastný, že mě vychovala zrovna Bohemka a že k ní mám takový vztah. Po celou dobu, co jsem v zahraničí, ji sleduji a fandím jí. Jsem rád, že našla velice kvalitního trenéra a že se jí daří.

Roku 2009 jste coby obrovský talent českého fotbalu přestoupil do Schalke 04, co vám z této doby utkvělo v paměti? Vzpomenete si třeba na svůj debut v Bundeslize nebo v Evropské lize?

Určitě na svůj první start, první gól v Bundeslize na domácím stadionu, náš přesun s manželkou z Česka a zařizování bytu… Je toho hodně.

Přijít v devatenácti letech do takového velkoklubu, jakým Schalke 04 bezesporu je, to není jen tak. Jak jste se v té době cítil?

Nevnímal jsem to tak, jak bych to vnímal třeba dnes. Pro mě to byl tehdy obrovský skok a já si pomalu neuvědomoval, že jdu do kabiny, kde jsou Kurányi, Neuer, Rakitič nebo Asamoah. Jsem za tu zkušenost vděčný a vážím si toho, že jsem mohl vidět, jak funguje skutečný velkoklub. Pod Felixem Magathem to bylo složité, ale náročnějšího trenéra už asi nepotkám. (úsměv)

V kabině jste skutečně narazil na obrovské hvězdy světového fotbalu, namátkou to byl třeba ještě Raúl nebo Klaas-Jan Huntelaar. Koho jste považoval, a dodnes považujete, za největší z nich?

Musím říct, že všechna tři útočná esa – Raúl, Huntelaar a Kurányi – na mě udělala obrovský dojem, ať už svou fotbalovou kvalitou, tak i svým chováním. Ale je pravda, že Raúl měl něco víc než Kevin a Klaas-Jan. Proto jsem rád, že jsem mohl asistovat zrovna jemu, když vstřelil krásný gól lobem proti Kolínu nad Rýnem.

V roce 2011 jste vyhrál se Schalke DFL Superpohár, když jste ve finále porazili Borussii Dortmund až v penaltovém rozstřelu. Jak moc si této trofeje ceníte?

Vždycky je hezké vyhrát nějakou trofej. Já jich moc nevyhrál, takže si vážím toho, že jsem mohl být u toho.

Na penaltu jste tehdy jít nechtěl?

V kádru byla tehdy velká jména. Bylo mi jasné, že se na mě mezi prvními pěti nedostane. Dobře, že to kluci zvládli. (úsměv)

Coby malý kluk jste s fotbalem málem seknul, zároveň jste hrával i tenis, otec vás ale u něj udržel. Jste za to dnes rád? Jak to máte s tenisem v dnešní době?

Určitě ano. Měl jsem období, kdy mě tenis bavil o poznání víc, tak jsem rodičům řekl, že chci s fotbalem skončit. Taťka mi tehdy řekl, že to nejde, už jen kvůli tomu, že byla rozehraná sezona a já jsem byl kapitánem. Pak se to otočilo, přišla pozvánka do reprezentace U18 a bylo jasné, že konec bude s tenisem. Ale stále ho hraji pravidelně, občas chodím se spoluhráčem Gojkem Kačarem.

Na webových stránkách FC Augsburg jsem se dočetl, že je vaším vzorem Tomáš Rosický a chcete se jednou potkat s Rogerem Federerem. To stále platí?

Když jsem byl menší, tak jsem měl za vzory Lamparda a právě Rosického. Teď už vyložený vzor nemám, ale fascinuje mě například Thiago z Bayernu. Federera jsem na vlastní oči párkrát viděl, ale osobní setkání by určitě stálo za to.

A plány po konci kariéry? Hodláte zůstat v Německu, nebo je ve hře i návrat do Česka? Prý byste se nebránil roli skauta v Augsburgu, což rozhodně není nereálné.

Člověk už nad tím začíná trošku přemýšlet, ale myslím si, že mám ještě čas. Ta role skauta mi přijde zajímavá, ale je možné, že za pár let budu přemýšlet jinak. Uvidíme.

Záložníkovi německého FC Augsburg Janu Morávkovi děkujeme za rozhovor a přejeme mnoho úspěchů ve fotbalovém i osobním životě.