Jako mladí proti starým, Klokani se zbláznili, ale titul nikdo nechce

KOMENTÁŘ

Fanoušci na stadionu v Ďolíčku zažili v neděli večer doslova šok. Pět gólů v jednom zápase slavili mnozí z nich vůbec poprvé v životě, protože naposledy se tak stalo v roce 1994 proti Benešovu. A čtyři za půli? V osmdesátých letech! Zápas proti předloňskému mistrovi a osmifinalistovi Evropské ligy byl tou nejkrásnější oslavou pohody, kterou do Vršovic přinesla nová nájemní smlouva s hlavním městem.

Jako mladí proti starým, Klokani se zbláznili, ale titul nikdo nechce

Při té příležitosti měla šlágr kola slavnostně rozehrát primátorka Prahy Adriana Krnáčová, ale buď musela někde něco neplánovaně uzavřít, nebo se jen bála, že ji pět tisíc Pražanů nepřivítá zrovna s potleskem a vyslala do Ďolíčku svou náměstkyni Evu Kislingerovou.

Za tou teď bude zřejmě klokaní management chodit před každým zápasem, zda by si neudělala čas alespoň na úvodní výkop, protože to, co se dělo na hřišti poté, co svou pravačkou pohladila míč, nemá v tomto tisíciletí obdoby.

Hosté vstoupili do zápasu stylem „ono se to nějak uhraje, vždyť jsme Plzeň“ a úvodní desetiminutovku strávili monotónní a pomalou kombinací na polovině hřiště. Z jejich hry nebylo cítit nic než povinnost odkopat si těch devadesát minut, a nic se na tom nezměnilo ani poté, co po Haškově centru z pravé strany otevřel skóre utkání specialista na velké zápasy Michal Šmíd.

Jako by snad Plzeňští nebrali vážně autové vhazování předcházející první brance a nepobrali své protihráče. V očekávání dlouhého autu do vápna totiž před branku hostí zamířil právě domácí stoper a až do oslavy gólu si jej vůbec nikdo nevšímal – 1:0.

Herní projev Plzně zůstal bezkrevný. Míč na kopačkách měla sice častěji, ale směrem dopředu nebyla schopna nic vymyslet. Na kolmé přihrávky středem hřiště domácí skvěle vystupovali a hráčům hostí nedávali ani centimetr na hřišti zadarmo. Po jednom takovém dostoupení a krásné přihrávce Dominika Maška zvýšil Rudolf Reiter na 2:0. Kdo si v té chvíli nevybavil nešťastný gól, který Plzeň dostala od Rapidu Vídeň v Evropské lize v roce 2015, nekouká na fotbal.

Ďolíček byl v euforii, ale to hlavní mělo teprve přijít. Tři góly během tří minut, z kterých se dvě nehrálo, protože sudí Hrubeš koukal na video, a čtvrtý za další tři minuty… to kroutili hlavou i Tonda Panenka s Karolem Dobiášem, kteří zde zažili velké věci.

Právě pasáž mezi 36. a 41. minutou rozhodla o vítězi utkání. A proč to byla zrovna Bohemka? Protože hra v této pětiminutovce ze všeho nejvíc připomínala to, když si to na závěr tréninku divizního mančaftu strčí staří proti mladým.

Věkový průměr obou týmů se sice lišil jen o necelé tři roky (vinou domácího kapitána, sedmatřicetiletého Josefa Jindřiška), ale rozdíl v bojovnosti, nasazení a hlavně rychlosti byl propastný.

„Mladí“ jako by to chtěli svému soupeři nandat za všechno to bezpráví, kdy museli nosit branky, kužely a pytle s balony a dělat pití (odložený zápas pro „zmrzlý“ trávník, přetáhnutí trenéra Pivarníka a několik sporných rozhodnutí, které v posledních letech mohly ovlivnit výsledky vzájemných zápasů), zatímco „staří“ už to chtěli mít jen za sebou.

O nic jim nejde, jejich místo v základu si mladíci tímhle tréninkem stejně nevybojují. Své mají jisté, s vedením se znají dlouhá léta a dá se říct, že jsou kamarádi, i když si vykají.

Plzeň na jaře nemá formu, vyhrála jediné utkání, v týdnu remizovala v Ostravě a v neděli to ještě měla v nohách. Nechtělo se jí a nešlo to. Bohemka vycítila šanci a totálně se zbláznila, z čehož pramenily jak její dva vstřelené, tak oba inkasované góly. Ale stálo jí to za to. Staří to svými zkušenostmi neuhráli, protože když vás chce soupeř přejet a vy se nepřizpůsobíte, tak vás nezachrání, že víte jak to hrát, když to tak nehrajete.

„Výkon zejména v prvním poločase si nedovedu vysvětlit. Byl to propadák, naše defenziva byla na úrovni krajského přeboru,“ shrnul to přesně trenér Vrba, pro kterého byl zápas utrpením. Pět gólů mu dal naposledy Bayern, což je i oproti nedělní Bohemce jiný kalibr.

Ani poločasový stav 4:2 však pro Klokany neznamenal nic jistého. Tribuny očekávaly plzeňské zmrtvýchvstání, typický tlak, kterým podzimní Plzeň drtila své soupeře, ale nic z toho nepřišlo ani s osobou Marka Bakoše, který nahradil neviditelného Čermáka ještě před poločasem. Naopak s přispěním teče Romana Hubníka zvýšil skvěle hrající Tetteh na 5:2 a domácí fandové už začínali věřit, že to vyjde.

Naplno s tím však počítali až v poslední desetiminutovce, protože nikdo nemohl tušit, že český mistr se ve druhé půli nezmůže absolutně na nic. Že olomoucký poklad Chorý nevyhraje hlavu s o dvacet centimetrů menšími protihráči, že Bakošův důraz vyplodí jen několik faulů a žádný gól, že na podzim chlácholený Kopic bude střílet jen po zemi doprostřed a že kreativní reprezentanti Hrošovský s Hořavou nevymyslí jedinou překvapivou přihrávku.

Náskok Plzně se s nedělní ostudou ztenčil na sedm bodů a i trenér Vrba přiznal, že jeho svěřenci s titulem hazardují. Naštěstí pro ně, jako by jej letos nikdo nechtěl.