Bude hrát Plzeň, na jaře jeden z nejslabších klubů, Ligu mistrů? Dožene ji Slavia s totálním (ne)fotbalem?

PROCHÁZKA LIGOVÝM DĚNÍM

Experti se v zimě shodli na tom, že Viktoria Plzeň nemůže v HET lize o svůj čtrnáctibodový náskok přijít. I kdyby Slavia vyhrála na jaře všech čtrnáct utkání, tolik bodů prý viktoriáni neztratí, soudili odborníci. Veliký omyl. Během pouhé jarní poloviny, tedy sedmi kol, přišli Vrbovi svěřenci třemi prohrami a třemi remízami dokonce o patnáct bodů! V posledním týdnu jich ztratili hned osm, přičemž vše završili zaslouženým nedělním debaklem 2:5 na Bohemce. Trenér Vrba před nedělním šlágrem se Spartou (18.00, O2 TV Sport) mluvil o propadáku, výkonu jak z krajského přeboru a hazardu s titulem. 

Bude hrát Plzeň, na jaře jeden z nejslabších klubů, Ligu mistrů? Dožene ji Slavia s totálním (ne)fotbalem?

No jo, jenže stíhači jsou na tom s formou také bídně. Pražská „S“ sice v sobotu shodně vyhrála – Slavia 1:0 v Brně a Sparta 3:0 doma nad Duklou, ale to jen proto, že narazila na v současnosti rovněž velmi slabé a střelecky impotentní soupeře. A zbytek ztrácel – Liberec prohrál 1:2 s Teplicemi, Olomouc na Hané jen remizovala 1:1 s Jihlavou a také Jablonec na jaře poprvé ztratil – kvůli plichtě 1:1 v Mladé Boleslavi, kterou navíc zachraňoval těsně před koncem.

„Náš výkon byl špatnej, nedokážu si to vysvětlit,“ prohlásil dle svého zvyku na půl úst odpovídající Vrba s tím, že v týdnu se situace v Plzni nejspíš bude klubově řešit. I tak to při sedmibodovém náskoku viktoriánů sedm kol před koncem HET ligy stále vypadá, že jeden z momentálně nejslabších týmů v soutěži díky svému obřímu podzimnímu náskoku k titulu, a tedy ke kýžené účasti v milionářské Lize mistrů, přece jen nejspíš nějak doklopýtá. I když si nedovedu představit, jak by to třeba minulou středu dopadlo v Liverpoolu nebo v Barceloně? 0:6, 0:9? Nebo ještě víc?

Fandové to Vrbovi hravě vysvětlí

Vrba si ten výpadek v Ďolíčku nedokáže vysvětlit?

Jedno vysvětlení už minulý týden na serveru idnes.cz přinesl fanoušek jménem Lukáš Krejčí, který to u ostatních příznivců na počet „lajků“ jednoznačně vyhrál. Připomínám, že si pan Krejčí po plzeňské domácí prohře s Mladou Boleslaví (1:2) vzpomněl na známou hlášku vojenského lékaře v podání Rudolfa Hrušínského mladšího z filmu „Černí baroni“ a trochu si ji upravil: „To je samé chlastání, píchaní, héérečky, sněžení a výsledek se dostavil.“

Když klubový generální ředitel při oslavách sám přistavuje hráčům autobus ke spanilé jízdě do pivovaru, nemůže se divit, že se takové mínění veřejnosti o „plzeňském zázraku“ ujme. A když pak hráči – i se štěstím, občasnou pomocí rozhodčích či vnitřně rozložených soupeřů – na podzim získají takový náskok, snadnou podlehnou sebeklamu o své tuzemské výjimečnosti a nadřazenosti.

Tento týden zvítězila v diskusi na idnes.cz jiná fanouškovská „hláška“, tentokrát v podání příznivce Rudolfa Svobody: Kdyby Slavia nevyhodila Šilhavého, mohla Plzeň dohnat.“Získala v tuto chvíli téměř stovku lajků.

I tak Slavia, navzdory svým porážkám v Jihlavě a se Zlínem a remíze na Spartěstáhla plzeňský náskok na polovic, tedy na sedm bodů. Kdyby duely s jasnými outsidery zvládla, ztrácela by v této chvíli na zdecimované viktoriány jediný bodík. A kdyby k tomu přidala i výhru na Spartě, vedla už by o bod sama. A to má domácí zápas s Plzní teprve před sebou.

Trpišovský bojuje s terény

Jenže… V Brně to byla v sobotu zase jedna veliká herní bída. Nejvýstižněji to pojmenovali kolegové z Nedělního Aha!, když svou reportáž uvedli slovy: „Totální nefotbal. Slavia vyhrála v Brně, ale bolely z toho oči.“ Je to narážka na lákavá předsezonní slova nového trenéra Trpišovského o totálním fotbale, který chce se Slavií na jaře předvádět. „Brno hraje disciplinovaně a terén, jako všude v Česku, byl složitý. Takže fotbal moc koukatelný nebyl,“ vysvětlil Jindřich Trpišovský.

Jó, to je dobré vysvětlení, proč místo slibovaného totálního kombinačního fotbalu praktikuje Slavia na jaře povětšinou hru vysokých nakopávaných balonů. Trpišovský si snad kromě zápasu v Mladé Boleslavi, kde Slavia vyhrála 3:0, stěžoval na těžký terén pokaždé. Jako by snad U Nisy, odkud do Edenu přišel, měli na začátku dubna trávník jak v královské zahradě Alžběty II.

Zvídavá laická otázka: Když vím, jakou krajinu si vybral za svou zemi před spoustou let praotec Čech, když vím, jaké tu panuje podnebí a že tu je hezky a teplo sotva čtyři měsíce v roce (kdy se navíc liga, bohužel, celou tuto dobu ani nehraje) a když vím, jaké tu budou od února do dubna terény, proč jedu hned dvakrát v zimě za lepšími hřišti do Španělska a do Dubaje? Nestačilo by to jednou a pak pořádně potrénovat na tom, co mě na jaře v Česku v HET lize čeká?

Kdo rozbíjí Slavii aneb Hanopis hodný Urválka?

Ovšem víc než zápas v Brně vzrušil slávistickou veřejnost sobotní obsáhlý článek redaktora Pavla Janegy v deníku Sport s názvem „Kdo rozbíjí Slavii“. Ten zcela nekompromisním až nactiutrhačským způsobem označil za původce všech současných problémů v Edenu působení jejího generálního ředitele, bývalého předsedy Odboru přátel Slavie, Martina Kroba. Podle Janegy jde prý o mstivého, arogantního, vzteklého a nervního člověka, jehož zaměstnanci údajně nesnášejí a jenž se prý postaral o vyhazov trenéra Šilhavého a nyní prý lstivě za pomoci falešných účtů na sociálních sítích usiluje o totéž v případě Trpišovského a hlavně nového sportovního ředitele Jana Nezmara.

Jak mi v soukromé SMS napsal jeden ze současných nejrespektovanějších komentátorů tuzemského fotbalového dění: „Ten text byl peklo v mnoha rovinách. Takhle nenávistný hanopis tu nebyl od časů komunistického prokurátora Urválka.“ A šéf jiného renomovaného titulu k tomu dodal: „Tímhle článkem se jeden z našich kolegů ponořil na nejhlubší dno novinářské špíny. Zášť z toho čiší na dálku.“

Tohle téma je spíše na samostatný komentář. Ovšem jednoduše řečeno: za vším hledej člověka. Zatím alespoň pár souvislostí:

Krob coby generální ředitel podle našich informací zamítl sportovnímu řediteli Nezmarovi, aby si do Slavie coby „analytika“ s Trpišovským přivedli Janegova blízkého kolegu z deníku Sport.

Kolegu, kterému srdce vždycky bilo spíše pro klub na druhém břehu Vltavy.

Kolegu, který měl už před lety našlápnuto dělat tiskového mluvčího Sparty, ale nakonec dali Daniel Křetínský a spol. přednost mladšímu Ondřeji Kasíkovi.

Kolegu, jenž má podle tvrzení svých redakčních spolupracovníků na Letné stále několik přátel a dobrých zdrojů včetně „konkurenčního“ generálního ředitele Adama Kotalíka.

Kolegu, který chová mediálně i osobně příznivý vztah k novému trenérovi Slavie už od jeho druholigových časů ve Viktorii Žižkov (za jejíž mládežnické celky chytá mj. kolegův syn).

Nic proti tomu. To všechno je normální, každý z nás, i z řad novinářů, má odmalička své oblíbené kluby, hráče, trenéry i přátele a kamarády. Každý se někde narodil a vyrůstal v určitém prostředí, jež ho formovalo. Každý má určité ambice, přání a osobní touhy. Kdo tvrdí že ne, bývá zpravidla pokrytec.

Ovšem na druhou stranu, nikdo by neměl mít nic ani proti tomu, že klubový generální ředitel schvaluje či neschvaluje lidi do svého týmu podle svého uvážení a svých vlastních referencí.

Na žalobu, nebo na facku?

Jenže když k tomu všemu připočteme, že byl Krob na podzim nejspíš až zbytečně přísný vůči několika novinářům deníku Sport (patřícímu mimochodem sparťanskému majiteli Křetínskému) a měl s nimi po některých článcích spory, komentář o generálním řediteli Slavie ve stylu normalizačního Rudého práva, které psalo o chartistech jako o „samozvancích a ztroskotancích“, byl na světě. Místo názvu „Kdo je to Václav Havel?“ by se dnes mohl jmenovat „Kdo je to Martin Krob“? Legendární komentátor Rudého práva, dnes Haló novin, Jaroslav Kojzar musí mít radost. Jeho svébytný styl ze smutných časů normalizace žije.

Slávistický šéf Jaroslav Tvrdík k tomu na svém Twitteru poznamenal, že takový článek už není ani na žalobu jako spíš na facku. Zajímalo by mě ještě, jak by se k tomu vyjádřili Jindřich Trpišovský či Jan Nezmar, pro něž musí být ve svém výsledku takové „PR materiály“ ve Sportu, na první pohled psané v jejich prospěch,dosti nepříjemné. A v podstatě kontraproduktivní.

Obrodu Sparty může potvrdit až nedělní šlágr v Plzni

Pojďme raději zpět na hřiště. Byť jsou, jak říká Trpišovský, u nás hodně hrbolatá. Trenér Pavel Hapal konečně k sobě dostal svého oblíbeného asistenta OtoBrunegrafa, který si splnil poslední úkoly u slovenské „21“ a mohl odejít na Spartu. A s ním ve dvojici zažil po třech remízách konečně výhru (dokonce 3:0). I když podobně jako Slavia, která dostala ve 23. kole za soupeře bezzubé Brno, byli Letenští rádi za podobně impotentní Duklu.

Mělo to totiž tradiční průběh. Velmi dobrý sparťanský nástup korunovaný zcela zaslouženým vedením 2:0 a po třiceti minutách jako když utne. Obavy, nervozita, ztráta plynu. A štěstí, že v útoku marná Dukla hned několik svých slibných šancí neproměnila. Až třetí sparťanský gól letenské diváky uklidnil. Pokud jde ale o skutečné sparťanské zlepšení, ukáže až nedělní šlágr příštího kola v Plzni. Ten může mít ostatně klíčový vliv i na další ligový průběh – stejně jako už páteční duel Slavie s dosud na jaře stále neporaženou Karvinou.

Jinak z ostatních klání 23. kola musela po zbytečně ostrých a nevhodných prohlášeních na účet svého kolegy fotbalové gentlemany potěšit domácí porážka zlínského a exostravskéhotrenéraVlastimila Petržely s ostravským a exzlínskýmkoučem Bohumilem Páníkem (0:2).

Pokud byla řeč o trenérech a o Spartě, tak je zajímavé, že navzdory některým víkendovým ztrátám se jinak nejvíc daří všem těm, kteří byli v nedávné době z pražské Letné „odejiti“ – tedy Haškovi v Bohemce, Jílkovi v Olomouci, Holoubkovi v Liberci a Radovi v Jablonci. To možná stojí za letenské zamyšlení.

Dukla zase pukla a musí se bát

A jako celé jaro, druhá polovina tabulky stále doslova hoří. Posuďte sami: 9. Karviná 25, 10. Mladá Boleslav 25, 11. Zlín 24, 12. Jihlava 23, 13. Dukla 23, 14. Slovácko 21, 15. Brno 20, 16. Ostrava 19.

Baník v posledním týdnu vstal z mrtvých, ale i tak jsou zástupci druhého a třetího největšího města v Česku stále na sestup. Zachrání se? Ale na čí úkor? Na pozoru se teď při svých posledních výkonech a výsledcích musí mít i pražská Dukla. Ta se navíc na rozdíl od baníkovců nemůže opřít o přízeň početných fanoušků.