Slepička: V útoku odvádí obrovský kus práce Ayong. Já pak přijdu a slíznu smetanu

Ačkoliv sedmatřicetiletý veterán Miroslav Slepička svého času přerušil kariéru kvůli MMA, letos v zimě se vrátil do rodné Příbrami a ve druhé ligy se mu daří. Svěřenec kouče Josefa Csaplára zatím nasbíral pět druholigových startů a během 160 odehraných minut zaznamenal již tři přesné zásahy.

Slepička: V útoku odvádí obrovský kus práce Ayong. Já pak přijdu a slíznu smetanu

"Zůstávám nohama na zemi, takže nebudu mluvit o parádním návratu. Z těch gólů si nejvíc cením trefy v Českých Budějovicích, která byla vítězná. Řadím ji mezi svoje nejdůležitější branky v kariéře, ale vážím si každého gólu, teď ještě víc. Co se týká role žolíka, sedí mi, ale není to o tom, že bych nezvládl celé utkání. My jsme na ní domluvení s trenérem Csaplárem, jsem soudný, nedělám si ambice, že potáhnu ofenzívu, raduju se z každé šance, kterou dostanu. V útoku začíná Karsten Ayong, který odvádí obrovský kus práce. Já pak přijdu a slíznu smetanu. Podstatné je, že nám to funguje," pronesl na sport.cz kolega Skácela, Zápotočeného, Grajciara a spol.

Současné působiště mu vyhovuje i kvůli rodinné atmosféře. "Pro mne byla nabídka k návratu domů, protože jsem Příbramák, ohromnou výzvou. Vážím si toho, že si na mne v mém věku ještě vzpomněli a dali mi šanci. Neváhal jsem ani minutu. Kdykoliv byl čas, na Příbram jsem se chodil dívat. Velmi dobře se znám se šéfem Jaroslavem Starkou. V mužstvu je spousta mladých kluků, které jsem znal jako nadějné dorostence, a některé i jako žáčky. Znovu jsem tu také potkal Milana Švengra, Tomáše Zápotočného, Jardu Treglera. S Petrem Grajciarem jsme hráli ve Spartě, s Rudou Skácelem jsme se potkali v reprezentaci a hráli jsme i proti sobě v lize. Já jsem šel opravdu domů. Příbramské prostředí, kde jsem fotbalově vyrostl, znám velmi dobře a jsem tu doma," přiznal na webu sport.cz bývalý útočník Písku, Liberce, Fürthu, Sparty či Dinama Záhřeb.

Byť už se přibližuje konec profi kariéry, nadšení mu nechybí a v přípravě nechtěl ani žádné úlevy. "Trenér Csaplár mě zná dobře, třeba ze společného působení v Liberci, kde jsme v roce 2002 získali titul. On by mi úlevy asi dal, ale zimní přípravu jsem bral i jako svůj osobní test. Chtěl jsem vědět, na co mám. Příprava pod Csaplárem je jiná, než bývá v klubech obvyklé. Byli jsme hodně na hřišti s míčem, i když jsme trénovali tvrdě. Pořád to je ale lepší než běhat někde na oválu. Samozřejmě jsem trpěl, ale byl jsem nadšený, i když to zní v mém věku možná neuvěřitelně. Věřil jsem, že mne tvrdá příprava neodrovná, ale zvedne. Cítím se po ní výborně. Už nejsem mladík, nejtěžší pro mne je ráno vstát z postele, protože mě všechno bolí, ale berte to s nadsázkou. Fotbal pořád miluju, těším se na tréninky i zápasy, zejména teď, když se nám daří. Cíl je jasný, postoupit do první ligy, ale čeká nás ještě spousta práce. Nic není hotové. Důležité je, že nám výhry dodávají zdravé sebevědomí, remíza s Olympií nás trochu přibrzdila. I to je ale k něčemu dobré. Atmosféra v kabině je perfektní, táhneme za jeden provaz. Nikdo nemá nos nahoru, do každého zápasu jdeme s pokorou," pokračoval někdejší český reprezentant, jenž si v průběhu kariéry zjevil také v indické nejvyšší soutěži, v níž se potkal s hráči jako Robert Pires, Nicolas Anelka ři Alessandro del Piero.

Klub Jaroslava Starky to má letos rozjeté na postup mezi elitu. Nebál by se ani HET ligy? "Láká mě pořád. Vždyť první ligu hrají i kluci v mém věku. Bude záležet na zdraví a samozřejmě rozhodnutí vedení klubu a trenérovi. Ale rád bych si ji ještě zahrál. Když jsem si troufl z I. A třídy v Podlesí až do třetí a hned do druhé ligy, a zvládl jsem to, tak tenhle krok by nebyl tak velký. Jsem na sebe přísný a hlavně jsem soudný. Když budu zdravý a mužstvu platný, budu pokračovat. V opačném případě s profesionálním fotbalem jako hráč definitivně skončím. Něco jsem ve fotbale dokázal a nechci být lidem pro smích," uzavřel Slepička, jehož slova vyšla na sport.cz.