před 6 lety, 29.04.2018 14:55 Tomáš Benda foto: twitter Premier League

Asijský klenot Tottenhamu to na začátku neměl vůbec lehké, přesto se díky pevné vůli dokázal probojovat až na vrchol

Když Jižní Korea na mistrovství světa v roce 2002 vyhrála svou skupinu a přes Itálii a Španělsko se senzačně probojovala až do semifinále, bylo Son Hung-minovi teprve devět let, ale už tehdy věděl, že jediné, čemu se kdy chce věnovat, je fotbal. A právě hráči, kterým tehdy u televize křečovitě držel pěsti, se nejvíce zasadili o to, že si dnes usměvavý pětadvacetiletý Korejec plní svůj sen v nejlepší soutěži na světě. Letos může jejich úspěch napodobit.

Když ve fotbalových kruzích přijde řeč na Jižní Koreu, vybaví se každému především dvě věci. Tou první je již zmíněné historické tažení na domácím světovém šampionátu v roce 2002, kdy její bezejmenní reprezentanti pod vedením holandského kouče Guuse Hiddinka skončili v těžké základní skupině před Spojenými státy, Portugalskem a Polskem na prvním místě. Z vyřazovacích bojů poslali domů Itálii a Španělsko a ze snu o nenapodobitelném národním úspěchu je probudil až patnáct minut před koncem semifinále Michael Ballack.

Pak Či-song

Tou druhou je Pak Či-song, jenž gólem proti Portugalsku rozhodl o prvenství ve skupině a ve čtvrtfinálovém penaltovém rozstřelu přispěl k vyřazení Španělska se všemi jeho hvězdami v čele s Raúlem (jenž do čtvrtfinále nenastoupil), Morientesem, Mendietou, Xavim či Casillase.

Hiddinka tehdy jedenadvacetiletý Pak okouzlil natolik, že jej pro následující sezonu nechal podepsat v Eindhovenu, kam si z korejské reprezentace přivedl ještě o tři roky staršího I Jong-pjo, a zaútočil s nimi na triumf v Lize mistrů. V roce 2005 oba opustili Nizozemí a zamířili do anglické Premier League. Pak do Manchesteru United, v jehož dresu odehrál 134 zápasů, a I Jong do Tottenhamu, kde během tří sezon nastoupil do sedmdesáti zápasů, a následně přes Borussii Dortmund zmizel z Evropy. Později si zahrál ještě v Emirátech a Spojených státech, ale podstatné je právě jeho angažmá v Anglii.

Pak Či-song a I Jong-pjo se totiž stali úplně prvními Jihokorejci v Premier League a svými výkony se výrazně zasadili o to, aby s jejich krajany anglická nejvyšší soutěž v budoucnu počítala. Hned v následující sezoně přišli další dva a Son Hung-min je dnes už třináctým fotbalistou z Jižní Koreje, kterému tito dva otevřeli dveře do Anglie. Právě s Pakem je velmi často srovnáván.

Oba jsou rychlí, talentovaní a mají nesmírnou vůli, ale zatímco Pak nastřílel za sedm let na Old Trafford jen devatenáct branek, Son jich má už ve své třetí sezoně třicet. „Ano, Son dává více branek, ale Pak daleko více pracoval pro tým a díky tomu se stal legendou Manchesteru. Ve velkých zápasech předváděl neuvěřitelné výkony. Nechtěl bych proti němu hrát,“ říká bývalý obránce Ďáblů Phil Neville. Podle něj je Son na nejlepší cestě stát se na severu Londýna stejnou legendou, jakou je Pak v Manchesteru.

Son však takové srovnání odmítá. „Nemůžu se mu vůbec rovnat. Je to legenda a můj velký vzor. Doma v Koreji jsou na něj všichni pořád hrdí,“ říká Son pokorně, jak je u Asiatů zvykem, a tuhle „národní“ charakteristiku naplňuje i v tréninku, kde prý nevypustí jediný sprint a jediné cvičení. Zároveň si je moc dobře vědom toho, že na něj jsou doma už dávno také ohromně hrdí. A kde se vlastně v Anglii vzal?

Cizinec v Německu

V šestnácti opustil střední školu, odletěl do Hamburku a přidal se k tamní mládežnické akademii. Z celé sezony však odehrál jen třicet minut a po roce ho vyhodili. Nejednoho kluka by to zlomilo, tím spíš křehkou duši z jihovýchodní Asie, ale on to nezabalil. Měl jediný sen – hrát fotbal v Evropě jako jeho idol, a byl tomu ochoten obětovat všechno. Okamžitě odjel do Anglie, kde jej čekaly testy v Portsmouthu a Blackburnu, ale… V Anglii nikoho neznal, přijel tam sám. Bez přátel, bez rodiny, anglicky neuměl ani slovo, kromě pár nadávek, které se naučil ještě v Německu, aby prý poznal, kdyby mu někdo říkal „něco nehezkého“. Byl ještě dítě a pořádně prý ani nevěděl, co se kolem něj děje. Na své první setkání s kolébkou fotbalu vzpomíná s hrůzou v očích.

O to více ho musela v létě potěšit zpráva, že mu ve městě, v jehož přístavu kdysi námořníci vymysleli hamburger, dají druhou šanci. Okamžitě se tedy vrátil do Německa a chytil ji pevně za pačesy. V patnácti zápasech juniorské ligy nasázel devět branek. O rok později nastoupil vinou zranění jen do jedenácti zápasů a bylo z toho šest gólů a pozvánka do áčka.

…

Nejdražší Asiat

V srpnu roku 2015 poslal Tottenham do Leverkusenu třicet milionů eur a ze Sona udělal nejdražšího Asiata v dějinách fotbalu. „Bylo to nejtěžší rozhodnutí v mém životě, ale taková šance se nenaskýtá každý den. Věděl jsem, že jestli si chci splnit sen, musím to zkusit,“ vzpomíná. Návrat do Anglie pro něj nebyl jednoduchý a stejně jako tehdy v Německu mu chvíli trvalo, než se v nové zemi adaptoval.

….

Vojna volá

Nedávno totiž médii prolétla zpráva, která na severu Londýna všechny pořádně vyděsila. Son má poslední dva roky na to, aby si ve své vlasti odbyl povinnou vojenskou službu, která trvá v závislosti na přiřazené divizi jedenadvacet až šestatřicet měsíců.

Dva až tři roky bez jedné z největších hvězd si funkcionáři Tottenhamu nechtějí ani představit, a tak okamžitě začali jednat přímo s korejskou ambasádou v Londýně. Podle britského deníku The Sun je právě hrozba odvodu důvodem, proč bylo pozastaveno jednání o Sonově nové smlouvě. Žádost o odklad podal Son se svými právníky už dvakrát, ale korejské úřady ji pokaždé zamítly. A to přesto, že jde o vzorného reprezentanta, který přes devět časových pásem létá pomáhat své zemi pravidelně. Od roku 2010 naskočil v národním dresu do jedenašedesáti zápasů a nastřílel v nich dvacet branek.

…

V korejských zákonech sice existuje podmínka, za jejíž splnění nemusejí Korejci k odvodu, ale dosáhnout na ni ve fotbale není úplně jednoduché. Naposledy k jejímu uplatnění došlo právě v roce 2002 u Paka a jeho bramborových spoluhráčů z reprezentace. Jedná se o úspěch na významné mezinárodní sportovní akci, které Son před datem případného fasování uniformy stihne tři – červnové mistrovství světa, srpnové Asijské hry a Asijský pohár v březnu příštího roku.

V Rusku o svobodu

A co se za takový úspěch vlastně dá považovat? V případě světového šampionátu by možná stačil i postup ze základní skupiny, což bude v konkurenci Německa, Švédska a Mexika mimořádně těžké. Na asijských soutěžích však bude tato meta ležet podstatně výš – až na zlatém stupínku, jak je u všech atletů zvykem. Výjimkou jsou pak Olympijské hry, ze kterých stačí přivézt jakoukoli medaili.

Korejská historie zná i případy, kdy sportovci využili mezery v zákoně a vojenskou povinnost si odložili třeba o deset let, aby jim nenarušovala kariéru, ale stát ani veřejnost takové „nekorejské“ manýry neodpouštějí. Son, který je doma nesmírně populární, by si nic takového zřejmě nedovolil. Nechce zklamat miliony lidí, kteří sledují každý zápas Tottenhamu a v souvislosti s mistrovstvím světa si od něj hodně slibují. Jeho skvělá současná forma však trenéra korejské reprezentace spíše děsí. „Žádný fotbalista nedokáže hrát tak skvěle celou sezonu. Bojím se, že do Ruska přijede vyčerpaný a bez formy,“ říká kouč.