Kdyby Trpišovského Slavia získala na jaře tolik bodů jako Radův Jablonec, vedla by teď ligu! Rada koučem jara!

ÚTERNÍ RÁNA PAVLA PROCHÁZKY

Trénoval Spartu, Slavii i národní tým, v reprezentačním dresu dal coby obránce v kvalifikaci ME 16. listopadu 1983 v Praze na Strahově během třinácti minut dva góly italským mistrům světa legendárního kouče Enza Bearzota (2:0, 64. ranou z penalty, v 77. bombou z penalty). Vychoval syna, který rovněž hraje nejvyšší českou fotbalovou soutěž (chytá za Duklu). S Duklou se stal v roce 1982 mistrem Československa. A dnes je s Jabloncem jednoznačně nejlepším trenérem v jarní části HET ligy. Trenér Petr Rada oslaví 21. srpna 2018, v den 50. výročí od sovětské okupace, své šedesátiny.

Kdyby Trpišovského Slavia získala na jaře tolik bodů jako Radův Jablonec, vedla by teď ligu! Rada koučem jara!

Jak by řekl expremiér Jiří Paroubek: „Pánové, kdo z vás to má?“Snad jen František Straka se ze současných trenérů může pochlubit, že vedl obě pražská „S“ i národní celek, ale ten jen na záskok v jednom přátelském duelu proti Maltě (1:0, v červnu 2009).

Někoho možná překvapilo, když si expředseda FAČR Miroslav Pelta v zimě vzal do Jablonce právě Petra Radu. Zkušený kouč ovšem od začátku šel od výhry k výhře, kolo před koncem HET ligy je s jabloneckým týmem na třetím místě, zaručujícím poprvé v historii severočeského klubu přímý postup do skupinové fáze Evropské ligy. A kdyby náhodou Slavia v sobotu prohrála v Teplicích a Jablonečtí doma zdolali Slovácko, pokusí se dokonce Radovi svěřenci (s jistotou startu v základní části EL) z třetího předkola nemistrovské části LM o postup do základní skupiny Ligy mistrů!

Trenér z 80. let? Kdeže! Nejúspěšnější český kouč!

I kdyby ale Jablonec nyní doma se Slováckem klopýtl, i tak by Peltův klub s přehledem vyhrál jarní tabulku. Nyní ji vede s 32 body (za deset výher, dvě remízy a jedinou prohru) o osm bodů před Spartou a Slavií (po 24 bodech). Mistrovská Plzeň na jaře získala dokonce o patnáct bodů méně (jen 17)! Jinými slovy, kdyby Trpišovského Slavia vybojovala na jaře tolik bodů jako Radův Jablonec, vedla by teď ligu ona! O bod před Plzní.

Jablonečtí od 17. až do 22. kola nenápadně vše vyhrávali. Až v období mezi 23. až 25. kolem, ve třinácti dnech mezi 7. a 20. dubnem 2018, zakolísali. Nejprve remizovali 1:1 v Mladé Boleslavi, pak navzdory spoustě šancí „plichtili“ doma s Olomoucí 0:0 a poté zaznamenali jedinou jarní ligovou porážku (0:2) na Spartě. Od 26. kola zase všechno vyhrávají, naposledy v sobotu v Edenu nad Slavií 3:1, čímž ji oplatili stejnou prohru z pohárového finále 9. května (1:3 v Mladé Boleslavi). Ovšem jinak lze jablonecký postup až do finále MOL Cupu, navíc při horším losu, než měla Slavia (v semifinále musel Jablonec na půdu obhájce trofeje ze Zlína), rovněž označit za Radův úspěch.

Šlapeto, nebo Depeche Mode?

Vraťme se o třináct měsíců zpátky. Petr Rada se na jaře roku 2017 v průběhu jarní sezony stal trenérem pražské Sparty. Po nečekané porážce Letenských v Jihlavě (0:1) tenkrát ve Sportu redaktor Pavel Janega mj. napsal:

„Radovi svěřenci se často uchylovali k nákopům na náhodou a doufali, že se snad balon odrazí zpátky k nim. Tohle může při velkém nasazení vyjít jednou, dvakrát, ale nemůže to fungovat dlouhodobě. Tenhle nestyl‚ hraní na náhodu‘ praktikovaly i jiné týmy pod Petrem Radou. Zejména v Teplicích bil před pár lety hodně do očí, protože poskládaný kádr měl na to, aby zvládal takticky náročnější úkoly. Pokud se chce Sparta vydat touto cestou, není jí pomoci. Tahle zpátečka do osmdesátých a devadesátých let je návratem k něčemu, co umí překonat kdejaký tým. Včetně toho předposledního v ligové tabulce.“

Luděk Mádl, tehdy v Aktuálně.cz zase uvedl, že mu prý Rada připomíná kapelu „Šlapeto“, zatímco Vrba by měl představovat „Depeche Mode“ (K tomu jsem si před rokem dovolil jen poznamenat, že na poslední album „depešáků“ jsem zrovna loni v březnu četl velmi kritickou recenzi).

Jenže Radova Sparta předtím loni na jaře málem vyhrála na hřišti později mistrovské Slavie (nakonec remíza 1:1, ovšem slávisté vyrovnali těsně před koncem z vymyšlené penalty) a po prohře v Jihlavě zase suverénně na Letné „přejela“ Viktorii Plzeň (2:0), čímž vlastně červenobílým výrazně pomohla k titulu.

V tom pravěku se musel hrát hodně solidní fotbal

Rada si pak na tiskové konferenci s Janegou vyřizoval účty: „Myslím si, že dnes jsem žádnou chybu já neudělal. Pane Janego, věříte tomu?“ otázal se bývalý kouč české reprezentace redaktora Sportu, který předtím napsal (viz výše), že Radova trenérská filozofie je návratem do 80. a 90. let.

„Jestli tady před sebou máte trenéra z pravěku, že má dvacet tyhle metody, že si to dovolíte napsat ve svém věku, to mě uráží. Co si to dovolujete? Řeknu vám, že tady není vůbec žádná úcta k trenérům. Mě by táta zbil, kdybych si dovolil někoho staršího takhle hodnotit,“ dodal v dubnu 2017 rozvášněný Petr Rada.

Většina novinářských kolegů tenkrát stála za Janegou, Radu si za jeho emotivní vystoupení podali, na serveru expres.cz dokonce psali o „Buranovi dne“(Přitom třeba k častým výpadům Pavla Vrby vůči žurnalistům bývají většinou bázlivě shovívaví).

Napsal jsem proto loni v dubnu 2017 na tomto serveru:

„Petr Rada si po zápase s Plzní na tiskové konferenci zchladil žáhu na mladém novináři, který ho po minulé prohře v Jihlavě (0:1) kritizoval za ‚pravěký‘ styl hry a zpochybňoval jeho trenérskou erudici. Ne, že bych byl příznivcem Radových metod, trenér mohl a měl po zasloužené výhře zůstat nad věcí, ale na rozdíl od většiny novinářských kolegů sparťanskému koučovi rozumím. Některá mediální ‚telátka‘, což je vypůjčený termín od publicisty Jana Rejžka, to se svým sebevědomím a suverenitou, nepodloženými ovšem znalostmi a zkušenostmi, občas přehánějí. Dají si nohy na stůl a jeden zkušený trenér je podle nich ‚Lampasák‘ či ‚Plukovník‘, druhý zase ‚Vepřovka‘ atd.Na druhou stranu jsou ochotni nekriticky vynášet do nebes coby apoštola moderního fotbalu třeba Pavla Vrbu, aniž by zohlednili okolnosti a stav zákulisí. Jenže ten ‚pravěký Lampasák‘ v duelu s Plzní udělil trenérskou lekci jinému mediálnímu miláčkovi, Pavlu Horváthovi. Inu, učit se, učit se, učit se, říkal jiný klasik.“

A byl jsem rád, že jsem v tom loni nezůstal sám a že se i mezi mladšími novinářskými kolegy našel komentátor s podobnými názory. Jaroslav Šindelář v Lidových novinách totiž ve své poznámce mj. tenkrát uvedl:

„Od trenéra Sparty by se čekalo, že novinářskou kritiku přejde s grácií a po výhře nad největším rivalem posledních let se nebude k žurnalistovým výrokům vracet. On ale opět ukázal svou prchlivou povahu. Na druhou stranu má osmapadesátiletý trenér na podobnou reakci právo. O výhru v derby připravil Spartu chybný verdikt sudího, Plzeň po stejně dobrém výkonu Letenští porazili po pěti předchozích prohrách. Jestli je Rada koučem z pravěku, tak se tam musel hrát solidní fotbal.“

Rada: „Není žádná nová a stará fotbalová škola“

Petr Rada přesně po roce od této kauzy, v dubnu roku 2018, řekl v rozhovoru pro idnes.cz: „Není žádná nová a stará fotbalová škola. Já tvrdím, že buď kopat umíš, nebo neumíš. Od toho se všechno odvíjí. Z fotbalu se dnes dělá velká věda.Neříkám, že trenérské semináře jsou špatná věc, líbí se mi moderní trendy, podporuju trenérské studium, ale pravda leží na hřišti. Já když mám pocit, že potřebuju impulz, zajedu na tři dny do Německa, abych se tam při trénincích inspiroval. Mám tam dost kamarádů, které stačí poprosit. V Hertě Berlín je sportovní ředitel Michael Preetz, se kterým jsem kopal. Přijedu, okouknu to a stejně si pak řeknu: Ono se to trénování v principu nikde moc neliší. Můžete mít vystudovaných deset škol, ale nemáte garanci, že vám zvládnutá teorie pomůže v kabině.“

Souhlasím. A rozhodně z vás experta neudělá, když začnete užívat hatmatilku vydávanou za odbornost, mrvit češtinu a říkat, že někdo je „dobrý na míči“, „za mě by měl více přihrávat do kolma“, „dávat včas průnikovky a využívat standardky“, „dávat to z jedničky“ nebo dokonce přecházet „z presinku na represink.“ Je až směšné, kolik televizních komentátorů a tzv. expertů tuhle novou fotbalovou „pařeč“ přebírá do svých komentářů a myslí si, že tak oslní diváckou veřejnost svými odbornými znalostmi.

Nedávno jsem mluvil se slávistickou trenérskou legendou Františkem Ciprem, který se smál a říkal: „To víte, teď je nová doba. Dříve jsme měli na hřišti defenzívní a ofenzívní záložníky. Dneska tam máme klasické desítky, klasické sedmičky, možná i šestky, to je velký pokrok.“

I ve fotbale„ukázaná platí“

Jeden zkušený fotbalový harcovník mi nedávno v této souvislosti sdělil: „Vstup techniky do světa fotbalu je i nás v poslední době razantní. V tréninkovém procesu se používají videa, data, statistiky, výpočet naběhaných kilometrů za zápas atd. Zdá se mi ale, že až příliš určujeme či nařizujeme hráčům, jak se mají na hřišti chovat, kde se mají pohybovat, kde můžou být, kde naopak nemůžou být, v jaké pozici mají střílet atd. Tím je ovšem vedeme k nesamostatnosti a nerozvíjíme jejich fotbalovou osobnost a talent. Samozřejmě, že všechny tyto technické metody jsou zapotřebí, já je neodsuzuji, naopak, ale v první řadě by mělo jít hlavně o zlepšování individuálních kvalit jednotlivce.“

Chápu, že mladší novinářští kolegové tíhnou k trenérské generaci bližší jejich věku. To je logické. Ale nejen v mariáši či u rybářů, i ve fotbale„ukázaná platí“. Proto si na závěr ještě jednou zopakujme: „Kdyby Trpišovského Slavia získala na jaře tolik bodů jako Radův Jablonec, vedla by teď ligu! O bod před Plzní.“

A žádné velké řeči o Peltovi v jabloneckém zákulisí bych do toho netahal. To platilo možná dříve, když byl Miroslav Pelta ještě „největším čápem“ a předsedou FAČR. Po loňské dotační kauze a pobytu ve vazbě od něj dala řada bývalých „kamarádů“ ruce pryč. Hlavně pak velkých sponzorů.

Ano, Petru Radovi bude letos, přesně za čtvrt roku, šedesát let, což je věk, v němž se ještě nedávno chodilo do důchodu. Ovšem čísla hovoří: stal se na jaře 2018 jednoznačně,a to o „parník“, nejlepším trenérem HET ligy. A kdyby ho Sparta loni v létě ponechala ve funkci, troufnu si tvrdit, že na tom letos byla lépe, možná by hrála i o ten vysněný titul a o Ligu mistrů. Teď hraje o účast v Champions League Jablonec.