Mohla by hrát Sparta v Edenu? A překousli by to její fandové? Zachrání Slavii stát a srdcaři?

Mohla by hrát Sparta v Edenu? A překousli by to její fandové? Zachrání Slavii stát a srdcaři?
ČTVRTEČNÍ OFSAJD PAVLA PROCHÁZKY

Není dne, aby nepřicházely nové informace a s nimi spojené spekulace o dění mezi skupinami CEFC a J&T. Samozřejmě i ve spojení s fotbalovou Slavií, které stále ještě šéfuje Jaroslav Tvrdík. V poslední době se objevují pro slávistické fanoušky i mírně optimistické zprávy i fotografie, ovšem v jejich řadách panují i velmi černé úvahy. Třeba o tom, že by majitel Sparty Daniel Křetínský mohl svůj klub přesunout do nejmodernějšího českého stadionu v Edenu, i proto, že se v okolí Letné má mohutně stavět. A že se může opakovat scénář z ledního hokeje, kdy hokejová Slavia za poněkud zvláštní majetkové situace vypadla z extraligy a musela odejít z luxusní O2 Areny, kde přepustila místo Spartě, do své „garáže“ v Edenu.

Nejdříve ty mírně optimistické zprávy. Lidové noviny (LN) píší: „Ve středu ve čtvrt na dvě v noci zveřejnil Jaroslav Tvrdík podivuhodný tweet. S odkazem na potěšující setkání se starými přáteli do něj vložil fotku se spolumajiteli skupiny J&T Patrikem Tkáčem a Dušanem Palcrem (viz přiložená fotografie). Podle informací LN jde o aktuální snímek. Přitom před necelým týdnem jej tito byznysmeni vyhodili z vedení evropské CEFC a z pozice věřitele převzali její řízení. Uvolněné výrazy tří mužů napovídají, že napětí uplynulých dnů může být minulostí. K setkání Tvrdíka, Tkáče a Palcra došlo podle fotografie v kanceláři právnické firmy Baker McKenzie v pražské Klimentské ulici. Důležitá je skutečnost, že Tvrdík fotku nevytáhl odnikud z archivu, ale pochází ze současnosti. Doprovodil ji větou: ‚Nic tak nepotěší tak, jako setkání se starými přáteli :-))‘.“

Slavia prý zapadá do strategie CITIC

Server Seznam Zprávy už zase předtím napsal: „Pokud dojde mezi znepřátelenými stranami na mírovou dohodu, bude se J&T každopádně alespoň dočasně dělit s Číňany o práva k českým firmám, do nichž CEFC vstoupila. Některé z nich budou časem odprodány. Nemělo by se to však týkat fotbalové Slavie, o kterou budou mít Číňané ze CITIC podle zdrojů blízkých CEFC nadále zájem. ‚CITIC má podíl v britském Manchester City, fotbalový klub vlastní i doma v Číně, Slavia zapadá do jejich strategie, je pro ně dobrou image investicí,‘ říká jeden z nich.“

Seznam Zprávy ovšem ve stejné analýze rovněž uvedl: „Během jednání o úhradě dluhů se ale začal postupně horšit vztah mezi J&T a Tvrdíkem, který u věřitelů nakonec ztratil důvěru úplně. Podepsal se na tom i konkurenční boj mezi Tvrdíkem a Danielem Křetínským, dlouholetým byznysovým souputníkem J&T. Křetínský s J&T vlastní fotbalovou Spartu nebo mediální dům CNC. Tvrdík se s ním pustil do zápasu o televizní vysílací práva na fotbalovou ligu, což vztahy ještě víc vyhrotilo.“

Proč zatím červenobílí odolali převzetí?

Převzetí J&T odolávají jen Tvrdíkova fotbalová Slavia, TravelService, Pivovary Lobkowicz či média Jaromíra Soukupa. Přes nabízející se spekulace, proč J&T uchránila zrovna tyto firmy, jsou skutečné důvody poněkud nudné – ve Slavii mají totiž podíly ještě minoritní akcionáři, tudíž výměna vedení není zdaleka tak snadná, a v Travel Service nadále kraluje Jiří Šimáně s těsnou většinou akcií, a firmu si tak rozviklat nenechá. V médiích Jaromíra Soukupa má podíl jiná firma z okruhu CEFC sídlící přímo v Číně, to platí i pro Pivovary Lobkowicz, které kontroluje hongkongská China International Group Corporation,“ vysvětloval zase server forbes.cz.

Pokud byly zmíněny vztahy Daniela Křetínského s Jaroslavem Tvrdíkem, jež mohly zhoršit i nedávné tahanice kolem prodeje televizních práv z HET ligy, a předtím třeba i zcela odlišný postoj vůči kontroverznímu místopředsedovi Fotbalové asociace ČR (FAČR) Romanu Berbrovi a při volbách nového předsedy FAČR, hovořily jiné analýzy ekonomických serverů (například ihned.cz) o tom, že razantní převzetí CEFC Europe skupinou J&T minulý čtvrtek odpovídá spíše byznysovému stylu Daniela Křetínského než Patrika Tkáče.

A proto i ty černé spekulace slávistických fanoušků. Jedna fáma hovoří o tom, že by Daniel Křetínský údajně prý rád převzal nejmodernější český stánek v Edenu. Se svým letenským stadionem, který byl zcela rekonstruován koncem 60. let minulého století, totiž mnoho dělat nemůže. Zvlášť když vezmeme v potaz zastavěné okolí, panorama pražského Hradu, frekventovanou komunikaci atd. I jeho předchůdce Petr Mach měl s malou přestavbou stadionu v roce 1994 veliké problémy, v podstatě šlo o černou stavbu, narychlo a podivně povolenou až v den derby Sparty se Slavií. Navíc od stanice metra Hradčanská až po stadion na Letné se má mohutně stavět.

Ostatně nápad opustit Letnou a udělat ze stadionu obchodní či kancelářské centrum se mluvilo už za „vlády“ Vlastimila Košťála. Nabízely se náhradní prostory na Maninách, v Letňanech atd.

Skončí slávisté zase na Strahově?

„Křetínský převezme stadion v Edenu, Slavii napálí obří nájem, že bude muset utéci někam na Strahov či na Julisku. Bude muset rozprodat kádr, nedostane licenci a skončí někde v ČFL. Majitel Sparty už nacpal do svého klubu přes miliardu, chce ji zpátky, a proto touží v Praze vybudovat jeden velký klub, který bude hrát na moderním stadionu pravidelně Ligu mistrů, tak, jak už si to plánoval v roce 2004, když do Sparty vstupoval. Slavia mu přijde v jeho snažení jako veliký konkurent, Plzně se dlouhodobě nebojí, očekává, že její éra časem skončí,“ i takovéto scénáře a fámy můžete slyšet po vršovických v hospodách.

Někomu to zní možná logicky, ale má to několik velkých ALE. Tohle „sociální inženýrství“ na fanoušky nefunguje. Opravdu si někdo myslí, že by věrní sparťané opustili Letnou a šli s nadšením do nenáviděného Edenu? Podívejte se, jak to nedávno dopadlo s fanoušky Bohemians, jejichž rivalství vůči Slavii nedosahuje takových grádů jako to sparťanské. Klokani Eden v hojné míře bojkotovali a nakonec si Ďolíček, který měl být komerčně vytěžen, ubránili a vrátili se do něj.

Sparta už v Edenu porážela I Real Madrid, ALE…

Ano, Sparta v době velké přestavby Letné koncem 60. let minulého století hrávala v Edenu. Dokonce tu v březnu 1968, přesně 20. března 1968, absolvovala památnou odvetu čtvrtfinále PMEZ (dnešní Ligy mistrů) se slavným Gentovým Realem Madrid (2:1), kde po madridské porážce 0:3 mohutně dotahovala a vedla už 2:0. Prý existovala i nějaká dohoda, o tom, že až Slavia bude rekonstruovat Eden, Sparta jí na oplátku dá k dispozici Letnou. Ale to byla jiná doba i jiní fanoušci.

Dneska si to lze těžko představit, a proto se mi nechce těmto fámám věřit. Navíc by na případném úpadku Slavie tratil celý český fotbal. Když byla počátkem 60. let Slavia nebo pak Sparta (v sezoně 1975/1976) ve druhé lize, liga bez derby neměla svůj náboj. Ostatně teď je to v Praze vidět i v hokejové extralize. Když z ní pravidelně nejnavštěvovanější zápasy zmizely, stal se z ledního hokeje z diváckého hlediska v podstatě regionální sport jako je třeba házená.

I proto mi tyhle černé scénáře některých slávistů alespoň z hlediska selského rozumu připadají přitažené za vlasy, i když obecně připouštím, že v hlavách jedinců bez sociálního myšlení a empatie se může rodit leccos.

Slavia ve státním zájmu?

Se zajímavou myšlenkou přišel v úterý v hlavním článku politické komentářové strany Lidových novinách opět publicista Josef Káninský (škoda, že před časem opustil deník Sport), který jako jeden z mála kolegů z branže uplatňuje širší souvislosti a rozhled. Komentář nese název „Slavia ve státním zájmu“. Připomíná mj., že na rozdíl od Česka, ale i od Itálie, Španělska a Francie, se německá bundesliga chrání opatřením, že privátní investor nesmí ovládnout klub v naprosté majoritě. „I proto je teď takový odpor proti klubu z Lipska, kde magnát Dietrich Mateschitz toto ustanovení šikovně obešel,“ píše Káninský v LN.

Svůj článek končí Josef Káninský odstavcem „Srdcaři, nástup“,což trochu připomíná situaci z 60. let 20. století, kdy Slavii, byť samozřejmě za jiného režimu, zachránili samotní fanoušci v čele s osobnostmi z kulturního a společenského života. Nebo když počátkem 21. století pomohli zachraňovat Bohemku a její Ďolíček fandové v čele s Ivanem Trojanem, který tam chodil i na brigády.

Káninský svůj zajímavý komentář končí odstavcem: „Pokud se nenajde solidní, důvěryhodný a stabilní investor, měl by se o Slavii postarat český stát. Řešením by mohl být státní fond, kam by mohly transparentně přispět různé subjekty, včetně fanoušků, kteří by ‚poděkovali‘ za péči o značku. Investice, jimiž by erár klub vykoupil, by si postupně vybíral. Najít erudované lidi do vedení z řad klubových srdcařů skrze výběrová řízení by nebyl problém. Stále jich je dost, jen je pustit k dílu.“

Někomu se tenhle scénář může zdát až příliš nestandardní a divoký. Mně naopak připadá rozumnější než plán premiéra v demisi stavět rychlobruslařskou halu pro jednu jedenatřicetiletou Martinu Sáblíkovou, navíc, při vší úctě k ní, nejpsíš už za zenitem výkonnosti. Ostatně podobné fanouškovské myšlenky už tu byly v 90. letech, kdy naopak Sparta směřovala do slovenských rukou spojených s Mečiarovou stranou HZDS. Naštěstí to přežila, i když to v závěru bolelo.