Óda na radost: v hlavní roli CR7 a španělská morálka

Můžou ve fotbale v jednom zápase vyhrát miliony lidí? Můžou. Kladnou odpověď dalo páteční večerní utkání světového šampionátu v Soči. Duel Španělsko – Portugalsko (3:3) byl ódou na fotbalovou radost, oslavou fotbalu. Tento mač jistě vstoupí do zlatého fondu už beztak bohaté světové pokladnice.

Dělba bodů v pyrenejském derby znamená, že spokojenost musí vládnout v táborech obou posledních evropských šampionů. Že má každý z nich jen jeden bod a chtěl mít tři? To je holá řeč čísel, kterou v tomto případě trumfuje herní představení na trávníku a výkony všech protagonistů.

Zápas měl vše, co by mělo obsahovat klasické řecké drama z dob dávno minulých. Expozici, zápletku, či kolizi, krizi, peripetii. Jen ta katastrofa chybí. Ale bohatě ji nahradil hlavní protagonista této velkolepé fotbalové show. Cristiano Ronaldo jakoby v intencích tohoto dramatu chtěl světu potvrdit, že patří na Olymp mezi nesmrtelné bohy. V Soči k tomu napsal další díl svého příběhu, rozhodně jeden z nejpovedenějších z mnoha povedených. Ve strohé řeči čísel: za 90 minut v Soči dal tolik gólů, co za předchozích dvanáct let na světových šampionátech.

Svět bude znovu omílat jeho genialitu střelby, výběr pozic pro útok, zkušenost dojít si pro faul, který v dnešním vysoce kontaktním pojetí fotbalu ani mnohdy faulem být nemusí. Ale kdo si dnes či zítra vzpomene, že Ronaldův spoluhráč z Realu Nacho o něj ve čtvrté minutě lehce brnknul a penalta byla na světě? Trenéři a analytici ano, nicméně svět bude adorovat do aleluja CR7.

A právě pokutový kop byl první zápletkou rodící se show. Patří do ní i brankářský kiks jindy neprůstřelného Davida De Gey, padající spíše do kategorie okresního přeboru (či stylově: do finále Ligy mistrů). Patří sem i peripetie v podobě dvou gólů buldoka Diega Costy a Nachův nádherný biliárový odpustek, stejně tak i portugalský herní výpadek v závěru, který z popela ke spravedlivé remíze vytáhl – samozřejmě pan Ronaldo.

Volba muže zápasu je tak napříč světem jasná, chci ale dát do pátečních souvislostí i španělské události dní předchozích. Jak známo, dva dny před tímto zápasem odvolalo vedení Španělského svazu trenéra Lopeteguiho za to, že oznámil přechod na lavičku Real Madrid hned po šampionátu. Pomiňme teď amaterismus jednání královského klubu, neboť horší datum zveřejnění této informace si Real opravdu vybrat nemohl.

Španělský svaz jednal okamžitě. Lopeteguimu ukázal dveře, balili se i jeho asistenti. „Nechceš s námi pracovat, tak mazej,“ zněl jasně verdikt. Žádné chození kolem horké kaše, žádné vykrucování a svolávání výkonných výboru a trenérských rad. Tým byl dva dny před klíčovým zápasem skupiny bez trenéra. Morálka jasně zvítězila nad pletichařením. Týmu se ujal sportovní ředitel svazu Fernando Hierro. Ano, byl s týmem v přípravě, znal mechanismy fungování, ale pár desítek hodin před výkopem byl v situaci, kdy musel tým postavit, vyladit a takticky připravit.

Vracím se k začátku blogu. Je fakt škoda, že za tento mač nemohly mít tři body oba celky. Oběma by slušely. Za show pana Ronalda na portugalské straně a za vysokou hodnotovou úroveň morálky na straně španělské.