Salah Egypt nespasil, Rusové jsou prvními (téměř) jistými postupujícími. Uvidíme 37 penalt?

RUSKÉ POSTŘEHY

Domácí fotbalisté si v úterý večer poměrně hladce poradili s reprezentanty Egypta a jednou a půl nohy nakročili do osmifinále, kde nejspíš narazí na jednoho z dvojice Španělsko - Portugalsko. Faraonům nepomohl ani Mohamed Salah, který se na hřišti objevil poprvé od finále Ligy mistrů, a na turnaji pravděpodobně končí.

Salah Egypt nespasil, Rusové jsou prvními (téměř) jistými postupujícími. Uvidíme 37 penalt?

Zachránil by je jen absolutní výbuch Uruguaye, která by musela prohrát oba své zbývající zápasy (s Ruskem a Saúdskou Arábií), a výhra nad Saúdy o potřebný počet branek. Zkrátka utopie. Zato Rusům stačí, aby Uruguay ve středu neprohrála se Saúdskou Arábií, a mohou slavit první postup do osmifinále od roku 1986.

Nejsmutnějším mužem na trávníku v Petrohradu byla zřejmě největší egyptská hvězda Mohamed Salah, od něhož si fanoušci po celém světě hodně slibovali, a on se na turnaj, kam svou zemi dovedl po osmadvaceti letech, obrovsky těšil. Jenže měsíční výpadek, zranění nejsložitějšího a nejzrádnějšího kloubu v lidském těle, obrovská očekávání a nekonečná euforie a sebevědomí soupeře se postaraly o své.

Nebyl to vůbec jeho zápas. S bolavým ramenem nemohl bezhlavě vletět do každého souboje, jak má ve zvyku, a pelášit na branku. Ostatně, ani stoprocentně zdravý by se ke svým pověstným únikům dostával jen těžko.

Rusové totiž začali zhruba tam, kde minulý čtvrtek skončili, a do egyptského vápna posílali jeden nebezpečný centr na urostlého Dzjubu za druhým. Egypťané se v úvodních minutách dostávali k míči jen sporadicky a na dlouho ho stejně neudrželi. K tomu všemu zůstávala obranná řada sborné nezvykle nízko a u nejlepšího střelce uplynulé sezony Premier League někdo neustále hlídkoval. A hned, jak se k němu přiblížil balon, už měl na zádech dva protihráče.

Salah se tak prakticky vůbec nedostal ke hře, kterou si v Liverpoolu získal srdce všech fanoušků po celém světě, a co hůř, téměř nebyl vidět. Za celý zápas se objevil jen ve dvou šancích, které sám znehodnotil nepovedeným prvním dotykem. Ve třiasedmdesáté minutě si pak vybojoval penaltu, kterou následně sám proměnil, a alespoň na chvilku vrátil svým krajanům naději na zázrak, který se nekonal.

Rusové, hnáni domácím publikem, hráli takticky skvěle a svého soupeře ničili včasným dostupováním a rychlou kombinací. Náramně se jim povedly také změny v základní sestavě. Na rozdíl od minulého utkání proti Saúdské Arábii se v ní objevili Arťom Dzjuba a Denis Čeryšev, dnes již se třemi brankami nejlepší střelec turnaje a dvojnásobný man of the match, a oba se dokázali prosadit.

Celý zápas Rusové rozhodli během pouhé čtvrthodinky mezi sedmačtyřicátou a dvaašedesátou minutou, kdy nasázeli všechny tři branky a už se viděli v osmifinále, kam to mohou dotáhnout poprvé od roku 1986.

O něco méně optimistický je však soupeř, na kterého v něm pravděpodobně narazí. Španěly Rusové v novodobé historii ještě neporazili a Portugalce z osmi zápasů jen dvakrát. Jakkoli dobře se zatím suverénní Rusové na turnaji prezentují, na tyto dva týmy by jejich překvapivé výkony (předváděné proti největším outsiderům turnaje) jistě nestačily. Uvidíme, co předvedou v boji o první místo ve skupině s favority z Uruguaye. Případný úspěch by mohl ruské sebevědomí nakopnout do nevídaných výšin a euforie, domácí prostředí a ambiciózní prezident už se pak mohou postarat o zbytek. Stát se může cokoli, outsiderům se zatím v Rusku daří nad očekávání.

Desátá penalta, bude jich sedmatřicet?

A závěrem… Salahova penalta (původně posouzená jako volný přímý kop z hranice pokutového území) byla už desátou na tomto turnaji. Desátá penalta v sedmnáctém zápase je vskutku rekordní. Na celém minulém šampionátu v Brazílii jich bylo ve čtyřiašedesáti utkáních nařízeno jen o tři víc – třináct. Tímto tempem bychom jich v Rusku mohli vidět celkem třicet sedm.

A opět se v hlavní roli ocitlo video. Někteří sice stále prskají, jak je to nefér, že penalty rozhodují téměř každý zápas a že před zavedením videa nic takového nebylo (a tramvaje za komunismu nebyly tak narvané), ale turnaj v Rusku je zatím tou nejlepší reklamou na VAR, jaké jsme se mohli dočkat. Zdržení maximálně dvou minut, posouzení každé situace a žádné spekulace, a to na všech stadionech ve všech zápasech!

Pro jistotu připomínám, že videorozhodčí v centrální základně v Moskvě průběžně zkoumají veškeré situace a hlavnímu sudímu utkání dají pokyn jen v případě, že se jim jeho rozhodnutí nezdá. Video tedy pomáhá pořád, nikoliv jen, když se na něj jde hlavní rozhodčí podívat osobně.