Bojujme se simulanty, odvolat jim penaltu nestačí, Neymar měl dostat kartu

Historický moment. V zápase Brazílie s Kostarikou došlo vůbec poprvé v historii mistrovství světa k tomu, že technologie přispěla k odvolání penalty, kterou hlavní sudí původně nařídil. To, když Neymar viděl soupeřovu ruku na svém břiše a teatrálně se skácel na záda namísto toho, aby z pár metrů poslal míč do branky.

Jistě, ničí ruka nemá ve fotbale co dělat na ničím břiše a ano, brazilská superstar byla po zasekávačce do protipohybu trochu vychýlena, ale tohle bylo trapné. Neymar neměl nejmenší touhu dostat míč do poloodkryté branky soupeře, raději se vzdal zodpovědnosti a spadl. Rozhodčí Bjorn Kuipers mu to, lidově řečeno, „sežral“ a odpískal penaltu!

Naštěstí se to jeho kolegům v moskevské videocentrále příliš nepozdávalo a poradili mu, že by se na tu komedii možná mohl podívat znovu a pořádně. Když to Kuipers uviděl, penaltu okamžitě odvolal a připsal videu další plusové body.

Jedinou kaňkou na celé situaci bylo, že z ní Neymar vyšel s čistým trestním rejstříkem a žlutou kartu uviděl až po dvou minutách za nesportovní chování. Dokud se podobné hrubě nesportovní projevy, které nemají s fair play nic společného, nebudou tvrdě trestat, budeme je na fotbalových trávnících vídat dál.

Odhalit simulaci z dálky, v rychlosti a v houfu hráčů je nemožné, ale když už nám začíná fungovat video, které tu moc má, možná je čas na menší přepis pravidel. Každopádně po tomhle Neymarově představení musí fotbalového fanouška zahřát u srdce příklad Mitroviče. O co jde?

V šestašedesáté minutě večerního utkání mezi Srbskem a Švýcarskem letí z pravé strany do vápna země helvétského kříže centr. Mitrovič se chystá k odrazu, ale visí na něm dva obránci soupeře a celou svou vahou jej stahují dolů. On však nejenže souboj za hranou pravidel ustojí, navíc dokáže vyskočit a pokusí se zahrát hlavou. Jenže bez úspěchu. Přesila soupeřů je jednoznačná.

Penalta? Kdepak, rozhodčí píská faul Mitrovičovi, jenž nemůže uvěřit svým očím. Srbové by z penalty mohli jít do vedení 2:1, ale namísto toho jim v nastavení uteče rodák z Kosova Shaqiri, vystřelí Švýcarům všechny tři body a je za hrdinu.

Předvést po devadesáti minutách náročného utkání na mistrovství světa padesátimetrový sprint a s takhle chladnou hlavou jej zakončit je jistě obdivuhodné, ale mým hrdinou je Mitrovič.

V době kontaktů, které tam byly, faulů, pro které si hráči „chytře došli“, a prachobyčejných simulací by média i veřejnost měla oslavovat hráče, kteří se nesníží k něčemu tak ubohému, jako předvedl jen o pár hodin dříve nejdražší, a jistě jeden z nejlepších fotbalistů planety. Tedy hráč, který by měl jít celému světu příkladem, protože je reklamou na fotbal a svým chováním rozhoduje o tom, v jakém světle se bude na (zatím ještě) nejpopulárnější sport na světě nahlížet.

Už ve středu uvidíme, jestli „existuje spravedlnost“. Hrdina a zbabělec pátečního večera, respektive odpoledne, si to spolu totiž v přímém souboji rozdají o postup do osmifinále mistrovství světa, přestože u toho jeden z nich nemusel vůbec být.

Je mi jedno, jak to dopadne. Chci vidět pěkný a čistý fotbal.