Není to ten lehkonohý Messi, kterého známe z Barcelony a jemuž se daří vše, na co sáhne

RUSKÉ POSTŘEHY

Argentina na světovém šampionátu nekončí! Národní tragédii odvrátil v 86. minutě vysunutý stoper Rojo, když střelou z voleje k tyči poslal svou zemi do vedení 2:1. První gól utkání i na šampionátu vstřelil Lionel Messi, jenž z následného volného přímého kopu trefil tyč, ale jeho výkon znovu nebyl ideální. Argentina si tak výhrou nad Nigérií zajistila postup do osmifinále, kde se utká s podobně bezkrevnou Francií, ale výkonem znovu nepřesvědčila.

Není to ten lehkonohý Messi, kterého známe z Barcelony a jemuž se daří vše, na co sáhne

Zápas začal pro Argentinu skvěle, když jejího kapitána a největší hvězdu ve 14. minutě vysunul skvělou přihrávkou Ever Banega. Messi si v nelehké situaci poradil dokonale a nasměroval svou zemi k vítězství. Z jeho gólové oslavy bylo jasně vidět, jak obrovskou úlevou pro něj vstřelený gól byl (na rozdíl od Mohameda Salaha v zápase proti Saúdské Arábii).

Argentina poté hru kontrolovala a nikam se nehnala. Kdyby Messi z následného přímého kopu netrefil jen tyč, mohlo být hotovo. Ale místo toho se Nigérie začátkem druhé půle dostala do hry proměněnou penaltou po faulu Mascherana.

Závěr utkání, z něhož mohly oba celky postoupit do osmifinále, byl otevřený a vyhrát jej mohl kdokoliv. O něco blíže k tomu možná měl dokonce tým Nigérie, který hrozil z rychlých brejků, zatímco Jihoameričané předváděli zhruba stejně uspávající a neškodnou kombinaci na půlce soupeře jako v zápase s Islandem, ale čtyři minuty před koncem rozhodl osmadvacetiletý stoper Manchesteru United Marcos Rojo, když si naběhl do vápna na centr Mercada.

„Bylo úžasné postoupit tímto způsobem. Věděli jsme, že vyhrajeme, ale nečekali jsme, že to bude tak těžké a že budeme tolik trpět. Byli jsme v těžké situaci, ale nezasloužili jsme si vypadnout už v prvním kole. Všichni cítíme obrovskou úlevu,“ řekl Messi.

Přestože argentinský trenér Jorge Sampaoli, který se netají hlubokým obdivem ke svému kapitánovi, se po zápase nechal slyšet, že Messi „v každém zápase ukazuje, jak je to fantastický hráč“, v úterý večer k tomu znovu něco chybělo.

Nebyl to ten lehkonohý Messi, kterého známe z Barcelony, jemuž se daří vše, na co sáhne. Svému katalánskému stínu se přiblížil jen vstřeleným gólem, volným přímým kopem a skvělou přihrávkou do šance Higuaínovi, ale tři světlé okamžiky jsou na hvězdu jeho formátu opravdu málo. Snažil se, to ano. Říkal si o balony, neschovával se a snažil se „to vzít na sebe“, ale stejně nedokázal přizpůsobit svůj styl tuláka důležitosti utkání.

V Barceloně si Messi může dovolit čtvrt hodiny chodit po hřišti a pak dát průchod své genialitě, ale v národním týmu zdaleka ne, a to ze dvou důvodů: za prvé na to fanoušci Argentiny, kteří ho neustále srovnávají s božským Diegem a chtějí vidět pot a krev, nejsou zvědaví, a za druhé na to tady nemá spoluhráče ve středu hřiště. Ne, že by Mascherano či Banega nebyli kvalitní, ale jsou jiní a s Iniestou či dříve Xavim se nedají srovnávat.

V úterý to sice Messimu a jeho spoluhráčům ještě stačilo, ale otázkou je, co bude dál. Dá se projít šampionátem s trenérem „v demisi“, kdy faktickou vládu v kabině vykonává rada starších, která do složení základní sestavy promítá emoce a osobní vztahy?  Bude argentinská pohodlnost přestárlého mančaftu stačit na dravost výrazně mladších a hladovějších celků?

Jestli existuje „spravedlnost“, tak bude muset. Protože jeden ze dvou nejlepších fotbalistů poslední dekády si rozhodně zaslouží, aby jej doma „brali“. A zlato z Ruska je toho podmínkou.

Kdyby Argentina nedokázala postoupit ze základní skupiny, což se ji od roku 1974 „povedlo“ jen jednou, stal by se Messi argentinským nepřítelem číslo jedna. Takhle má ale ještě poslední šanci alespoň se přiblížit stínu, který na něj vrhá jeho slavnější krajan Diego Maradona.