Vítěz a poražený šampionátu. Předseda a slavná troska

Fotbalové drama vrcholí. Kdo se stane mistrem světa? V sobotu budou známi čtyři semifináloví kandidáti a radovat se bude jen jeden. Už teď se ale dá s malým předstihem říct, kdo je morálním vítězem a poraženým tohoto mistrovství. A není to „rolling Neymar“.

Španělští fanoušci se už na šampionát dívají doma a v barech na Pyrenejském poloostrově. Ti skalní mají jasno: viníkem nezdaru je svazový šéf Luis Rubiales, který jeden den před začátkem mistrovství odvolal Julena Lopeteguiho, který dal ve známost svoje následné angažmá v Realu Madrid. Kdyby bylo Španělsko dále ve hře, byl by svaz i jeho šéf veleben, jak to krásně zvládl. Jenže „furia roja“ dojela na penalty s velmi průměrným Ruskem a hněv se vyvalil na nezkušeného kouče Hierra, který z role sportovního ředitele svazu skočil rovnou do role kouče. A tím i na muže, který ho povolal do zbraně.

„Takový krach by se nám s Lopeteguim nestal,“ bědovali fanoušci po celé zemi. Poukazovali na obrovský rozdíl mezi trenérskými zkušenostmi obou mužů (prosím neplést se zkušenostmi hráčskými). Jenže Hierro jen navázal na práci Lopeteguiho, hrál stejnou tiki-taku, na kterou tým dojel. Nikdo už to samozřejmě neposoudí, zda by  Španělsko se “starým“ koučem a zastaralým pojetím došlo dál. Snad ještě přes nejslabšího čtvrtfinalistu z Ruska, ale dál jen velmi těžko. Takže já za morálního vítěze považuji španělského šéfa svazu. Nemazlil se s Lopeteguim za jeho absolutně nevhodné načasování oznámení přestupu do Realu. Čistý stůl a férové jednání pro něj byly na prvním místě. Zaslouží uznání.

Jako totálního propadlíka šampionátu nepovažuji žádný tým, ani hráče, kteří měli být hvězdami, a prostě jim ti nevyšlo, ale někdejší modlu světového fotbalu, dnes širšího než delšího Diega Armanda Maradonu. V Rusku udivoval stejně jako kdysi na hřišti. Jenže tehdy maximálně pozitivně, až geniálně, nyní negativně, uboze, buransky. Vztyčoval prostředníčky po postupu s Nigérií, dostal se do konfliktu s fanoušky Jižní Koreje, penaltový rozstřel Anglie – Kolumbie označil pro venezuelskou televizi jako „monumentální krádež“. Až to všechno musela řešit FIFA důrazným pokáráním. Muže, který proslul stejně jako brilantními kličkami a góly také „boží rukou“ na MS 1986, který málem zemřel na předávkování drogami, který neuspěl jako trenér.

Z někdejšího miláčka fotbalového davu se stala lidská polotroska, žijící už jen ze svého slavného jména. Moc jsem zvědav na to, jak si povede v nové sezoně jako prezident běloruského klubu Dinamo Brest. Aby se chlapci nedivili…