Pustila se Slavia do vysoké hry proti Surkisovi zbytečně? Nikoli, je to správný krok bez ohledu na výsledek

Pustila se Slavia do vysoké hry proti Surkisovi zbytečně? Nikoli, je to správný krok bez ohledu na výsledek
ÚTERNÍ RÁNA PAVLA PROCHÁZKY

„UEFA se nerozpakuje. Rozdává pokuty, zavírá stadiony. Vzkazy, které na sociální sítě naťukal Tvrdík a ve vulgární podobě i kolega z představenstva Buzek, těžko nechá bez povšimnutí. UEFA už před víkendem smetla oficiální stížnost slávistů, v níž se psalo, jak rozhodčí v odvetném utkání 3. předkola Ligy mistrů chybovali a jak se místopředseda UEFA Grigorij Surkis (starší bratr majitele Dynama Igora Surkise) pochvalně vyjádřil na webu Dynama Kyjev: ‚Jsem spokojený s výsledkem (2:0), všechno ostatní je nepodstatné.‘ Ano, z těch slov křičí střet zájmů, jenže Slavia se do půtky s ukrajinským černokněžníkem pustila zbytečně. Musela vědět, že nemá šanci,“ napsal Jan Palička ve svém pondělním komentáři s názvem „Jak se Slavia namočila do vysoké hry“ na politické názorové stránce Mladé fronty DNES.

Pustila se Slavia do boje s kontroverzním místopředsedou UEFA Grigorijem Surkisem spojovaným léta s korupcí opravdu zbytečně? Ano, ty tweety a protesty měly být promyšlenější a už vůbec neměly být vulgární a urážlivé, ale oficiální protest je na místě. I když každému muselo být jasné, že UEFA výsledky zápasů svých soutěží nemění. Ovšem upozornit na Surkisův střet zájmů je zcela správné.

Je pro mě nepřijatelné přemýšlet stylem: když vím, že nemám šanci, mám držet ústa a být zticha, protože si svým chováním můžu jen uškodit. Zvlášť v den 50. výročí sovětské okupace Československa.

Vím, je to zcela nesrovnatelné, tady jde jen o fotbal a maximálně o velké peníze, nikoli o život, ale i tak se musím v této souvislosti zeptat: Byly snad čin a oběť Jana Palacha, který se na protest proti směřování země po srpnu 1968 upálil, zbytečné, protože neměly šanci na změnu poměrů? Byl vznik Charty 77 zbytečný, protože také neměla v době normalizaci žádnou šanci? A tak bychom mohli pokračovat.

Surkis jako „pekelník“ Berbr?

„UEFA se obvykle chová jako protiraketový štít, od kterého se kritika zvenčí jen odráží. Slávistický šéf Tvrdík se ovšem v jedné věci nespletl. Surkis by se měl z fotbalového paláce zdekovat. Ne kvůli neodpískanému ofsajdu, který potopil Slavii v boji o Ligu mistrů, nýbrž kvůli pochybnému kreditu. Zatímco jeho nejbližší spojenci (Blatter, Platini nebo Villar) už dávno museli kvůli korupci opustit vrcholné pozice ve fotbalových strukturách, Surkis dál tahá za nitky. Chová se podobně jako český fotbalový pekelník Roman Berbr. Vlastně každý tuší, že není čistý, média ho peskují, jenže jemu to je jedno a dělá si, co chce,“ píše Jan Palička.

Když nemáte šanci na úspěch, buďte raději zticha?

Právě proto, že si Surkis dělá, co chce, je třeba na to upozorňovat a veřejně to pranýřovat. A srovnání s „českým fotbalovým pekelníkem“ Romanem Berbrem?

Tohle tvrzení Jana Paličky bude možná kontroverzní místopředseda FAČR považovat za velkou poctu.

Za skutečnost, že je Berbr v českém fotbale stále u moci, mohou ovšem stejné postoje, které Palička doporučuje Slavii v případě UEFA:„Když nemáte šanci na úspěch, buďte raději zticha.“

Který z klubů se na poslední valné hromadě FAČR Berbrovi postavil? „Představitelé Slavie, Dukly a Teplic hlasovali na valné hromadě veřejně proti volbě Romana Berbra. Čtyři kluby se zdržely. Nevím, které to byly, tipl bych Bohemians a Liberec. Děkuji všem za odvahu. Respekt,“ uvedl šéf Slavie Jaroslav Tvrdík ve svém tweetu loni v prosinci.„Berbr versus zbytek českého fotbalového světa 117:3. Nechápu, nerozumím, ale jestliže těch 117 nerozumím, vítězi gratuluji. Svým způsobem obdivuhodné i smutné současně. Ale jsou situace, kde je opravdu lépe čestně prohrát,“ dodal 12. prosince 2017 Tvrdík k funkcionáři s kontroverzní pověstí.

Můžeme za to i my – fotbaloví novináři

I někteří pragmaticky uvažující slávističtí fanoušci Jaroslavu Tvrdíkovi vyčítají, že tímto svým přísně „protiberbrovským“ postojem klub poškodil. Protože prý neměl šanci.

Šanci ovšem měla a stále mají česká média. Je i jejich vinou, že si tuzemští „fotbaloví pekelníci“ zachovávají svou moc. Kdybychom pracovali podobně statečně, kvalitně a investigativně jako zahraniční kolegové Andrew Jennings („Faul!“ a „Špinavá hra – odhalení skandálu FIFA“) či David Conn („Pád FIFA – Korupce v srdci světového fotbalu“), kteří svými knihami výrazně přispěli k pádu Blattera a spol., byla by tahle věc už zdárně vyřešena.

S postojem typu „nemáme šanci“ to ovšem nejde.