Dva rozměry plzeňského krachu aneb Předkrm pro Real

MEZI ŠESTNÁCTKAMI JANA HRABÁLKA

Viktoria Plzeň to od sobotního večera schytává ze všech stran. Po debaklu na Slavii 0:4 do ní šijí jak fotbaloví příznivci téměř všech klubových vyznání, tak kolegové novináři a rovněž i bývalí hráči a legendy. Plzeň dostala v Edenu těžký úder nejen kvůli vlastní předvedené hře, ale především do vlastního sebevědomí, ve Štruncových sadech dlouho pěstovaného v klimatu tohoto klubu.

Dva rozměry plzeňského krachu aneb Předkrm pro Real

Příprava na první tuzemský vrchol podzimu byla výrazně narušena čtvrteční podvečerní akcí. Tou byl los základních skupin Ligy mistrů. Před ním létaly z úst všech viktoriánů zbožná přání koho chtějí a koho ne. „Vyhrál“ to ten nejlepší z nejlepších – Real Madrid. Kdoví, možná pak hráči usínali s otázkou na rtech, kterou legendu Bílého baletu budou po zápase nahánět a čí dres by chtěli mít na památku do konce života.

A nejen to. Plzeň se vlastním přáním pasovala do role poraženého. Jásala nad Realem i AS Řím s tím jaký to bude v Plzni svátek, bez ohledu na velké rozdíly mezi Viktorií a těmito gignaty. Byla ráda, že nenarazila na Lokomotiv Moskva jako outsidera prvního koše. Brr, do Moskvy ne, znělo přání, které se nakonec nevyplnilo, když místoLokomotivupřistál ve skupině CSKA.

Plzeň svým chováním a vystupováním po losu veřejně deklarovala uspokojení z toho, že si dvakrát zahraje s Realem a dvakrát s AS Řím. To nejpodstatnější, totiž možnost postupu a s tím spojené rozlosování ji naprosto nechalo klidným. Kdyby aspoň jeden hráč řekl: chceme Lokomotiv Moskva z prvního koše a tím zvýšit naději na případný postup a pak dostat v play off Real, byl by to frajer. Plzni tak evidentně stačí šest podzimních zápasů. Doma budou tak jak tak vyprodány všechny tři, takže o nějakém „kasamači“ s Realem či AS nemůže být ani řeči.

Stín madridského gigantu utlumil veškeré fotbalové ambice Viktorie a v tomto rozpoložení odjížděl Vrbův tým do Edenu. „K nám přijede Real, co je víc?“ jakoby zůstalo v hlavách plzeňských hráčů. A podle toho to vypadalo. Evropský rozměr plzeňského týdne se přesunul do tuzemského a přišel výprask 0:4.

To je hodně nejen z hlediska optického. Tento výsledek totiž nemusí mít hodnotu klasických tří bodů do tabulky. Pokud by oba sobotní soci skončili po třiceti základních kolech se stejným počtem bodů, měla by Slavia výhodu lepšího vzájemného zápasu, samozřejmě za předpokladu, že neprohraje na jaře v Plzni 0:5, či více…V nadstavbové novince pak první tým ve skupině o titul získává obří výhodu a sice tu, že s druhým, třetím a čtvrtým týmem hraje v jednokolovém systému doma. A kdyby toho nakrásně nevyužil a zase došel ke stejnému počtu bodů, vrací se pravidlo ze základní části.

Jistě, nikde není psáno, že Plzeň nemůže po třiceti kolech vést ligu s náskokem před Slavii a dalšími, ale v sobotu v Edenu si svým výkonem a výsledkem umazala minimálně jeden další bod.

Vrátím se ještě na skok k tomu evropskému rozměru. Plzeň hraje na San Bernabeu 23. října. Madrid nebude ten den vzhůru nohama jako Plzeň, když bude královský klub hostit. Pro Real bude tento duel s českým mistrem jen povinnou epizodkou. Takovým předkrmem, přáteláčkem před bitvou podzimu. Hned pár dní po tomto duelu totiž hraje Real El Clasico s Barcelonou. A většího duelu na světě není.