Kotrba při svém nástupu do funkce: Bořit, nebo tvořit? Politikařit, nebo vést dialog?

ÚTERNÍ RÁNA PAVLA PROCHÁZKY

Jak známo, koncem minulého týmu se po dosti vzrušených událostech v sídle FAČR na Strahově místo odcházejícího Michala Prokeše stal novým sportovně technickým ředitelem FAČR JIŘÍ KOTRBA (narozen 28. února 1958). Letos šedesátiletý zkušený a respektovaný expert má za sebou bohatou a úspěšnou fotbalovou kariéru.

Kotrba při svém nástupu do funkce: Bořit, nebo tvořit? Politikařit, nebo vést dialog?

Jihočech, rodák z Písku, který hrával v Českých Budějovicích, si vyzkoušel za trenéra Tomáše Pospíchala nejvyšší soutěž v pražských Bohemians. Jako útočník i coby obránce(v lize odehrál 85 zápasů a vstřelil v ní dva góly). Největších úspěchů však dosáhl v trenérské branži, s pražskou Spartu získal v roce 2003 titul, v sezoně 2003/2004 pak dokonce postoupil s Letenskými přes Lazio Řím až do osmifinále Ligy mistrů. Vedl i České Budějovice, Cheb, Příbram, Jablonec, Viktorii Žižkov, Olomouc, Brno a Liberec. A také český tým do 21 let.  Se Žižkovem (1994) a Jabloncem (1998) vyhrál Český pohár. Naposledy působil jako šéftrenér jabloneckého mládežnického úseku a hlavní kouč juniorky FK Jablonec.

Jiří Kotrba, který v minulosti na tomto serveru opakovaně publikoval své velmi sledované aktuální analýzy stavu českého fotbalu a sportu, při svém nástupu do funkce poskytl serveru EFOTBAL.CZ svůj pohled na současnou situaci v českém fotbale. Uvádíme jej v plném znění:

„Bořit, nebo tvořit? Politikařit, nebo vést dialog? Trénovat, nebo se věnovat jiným záležitostem? To jsou témata, která si nejen fotbalový trenér pokládá dnes a denně.

Můj život je hledat, tvořit, vést dialog a věnovat se tréninku a utkáním. Se vším, co s tím souvisí. Někdy se mi to daří lépe, jindy hůře. Zvláště když je člověk jako já léty ‚naprogramován‘, že musí například v poločasové přestávce fotbalového utkání činit rychlá rozhodnutí. Ta ovlivní další vývoj nejen samotného utkání, ale mají přesah i do další části sezony. Takovouto ‚rychlou komunikaci‘ jsem hlavně zpočátku své manažerské kariéry instinktivně přenášel i do své prácev Dynamu České Budějovice. Ti, co se mnou pracovali, vědí, o čem mluvím.

Situace buď vše, nebo nic, jsou pro mne nepřijatelné

Léta praxe mne přesvědčila o tom, že bourat je velmi lehké. A stejně tak, zaštiťovat se hraničními požadavky, vede jen k tomu, že se druhá strana naprosto přirozeně zabarikáduje a přestane komunikovat. A opravovat to je mnohdy nemožné. Situace buď vše, nebo nic,jsou pro mne nepřijatelné! I dnes je nutné hledat vhodné kompromisy (jinakost je základem i pro složení fotbalové jedenáctky).Navíc v době, kdy český fotbal není ve světě konkurence schopný. Všichni víme, že máme co napravovat. My trenéři v oblasti metodiky a funkcionáři v oblasti podpory a organizace fotbalu. Máme před sebou jeden společný cíl. Vrátit diváky na stadiony. Vrátit diváky, pokud se fotbal v televizi vysílá,k televizním obrazovkám.

Z mého pohledu první krok byl (znovu) učiněn. Vysvětlím, v jakém smyslu. V 70. a 80. letech minulého století šikovní sportovní funkcionáři položili základy práce se sportovně talentovanou mládeží. Jen bych opakoval, jaké benefity to přineslo nejen fotbalu. Naganskáči fotbalová Nedvědova generace hokejistů a fotbalistů, to jen dokládá. A to nemluvím o ostatních sportech. V 90. létech minulého století jsme jako by na vše zapomněli. Platil klasický příměr – vše staré je špatné. Za posledních pár let přichází obroda tohoto systému. Je však třeba připomenout, že se na tom nepodíleli jen trenéři a funkcionáři posledních tří let. Ale i ti před nimi. Také činily kroky, byť někdy z mého pohledu nešťastné. Aleřešení, která se později ukázala jako nevhodná, jsou také vlastně pokrokem. Ukazují, kudy cesta nevede.Fotbal činí kroky k obrodě přípravy malých fotbalistů. Ať je dnešní vedení fotbalového svazu hodnoceno v očích veřejnosti, jak každý uzná za vhodné, jedno se mu nemůže vzít. Dalo zelenou podpoře mládežnického fotbalu. Vše se dalo do pohybu.

Nejdřív práce s dětmi, až pak politika

Jedním z mým cílůje přesvědčit všechny zainteresované, že naším prioritním úkolem je vlastní práce s dětmi, až poté politika. To bylo stejné v mém vidění práce za minulé – socialistické – éry a stejně je tak i dnes. Vůbec netvrdím, že se nás politika netýká, ale nejdůležitější pro mne je dítě, pro které zítra je pozdě. Děti pro mne nikdy nebyly rukojmím, ale objektem tvořivé práce. To, co odlišuje skvělé trenéry dětí od průměrných je to, zda děti dokáží zaujmout. Nic jiného! Na otázku, koho považuji za dobrého trenéra mládeže, vždy odpovídám jednoduše. Dobrému dětí přibývá, průměrnému neubývá a špatnému nakonec nezbyde nikdo.

Poprvé v mém životě dospěl fotbal do stavu, že trenéři mládeže na úrovni svazem vybraných týmů, mají plně profesionální podmínky. Jak je využívají, je na nich. A budu to bedlivě sledovat. Ale zbývá nám ještě podat pomocnou té daleko nejpočetnější části fotbalu, nejen té vybrané ve střediscích.

Z pohledu práce s talentovanou mládeží jsme se jen vrátili na cestu, která tu již jednou byla vyšlapána. A tu nevymyslel ani tehdy Kotrba a ani dnes Prokeš. Oba si uvědomujeme, že dnešní doba je skutečně jiná, než byla v době našehomládí. Na každém tréninku je vidět, že pohybová výbava malých dětí je nižší než dříve. Stejně tak je nižšíi dovednostní výbava dětí, která vstupují do sportovních klubů. A Michal se svými spolupracovníky oblékl vše do potřeb dnešní doby a uměl vše skvěle propagovat. V tom já vidím jeho největší přínos.Poprvé se mluví o přípravě dětí v novinách a televizi. Měl štěstí v tom, že se v tomto čase na mládežnický fotbal našly prostředky. Jen je nutné je využívat efektivně. Poměr cena/výkon je pro mne vždy jasným měřítkem.

Nejednotnost a půtky mezi sebou nás ohrožují

Oblast talentované mládeže se ale týká jen přibližně tří procent všech dětí populace. A já se ptám? Co učiníme pro těch zbývajících 97 procent? Potencionálních budoucích funkcionářů sportu, rozhodčích, aktivních či pasivních konzumentů sportu – diváků na stadionech, u televizních obrazovek.Ano, sportovní kluby se přirozeně nejvíce zajímají převážně o ta tři procenta nadaných. Ale tam jsme již v prvním patře pohybové pyramidy. My přece musíme společně s funkcionáři, trenéry ostatních sportů, s politiky,úřadníky MŠMT a členy vlády, tedy exekutivou, povýšit základy celé pohybové pyramidy v její šíři. A to od narození, přes dětství, produktivní věk a stejně tak i věk seniorský. Vždyť pohyb je naprosto přirozenou součástí člověka od nepaměti. Pohyb je geneticky daný. Pokud jej nepodporujeme od narození, v určitém období zaniká. To, co se zanedbá v době od narození do konce školní docházky, je nenahraditelné, nevratitelné. Vědí o tom všichni, kteří prošli sportovními fakultami. To je úkol pro dnešek a zítřek.

 Proto v mém vidění pro politikaření není místo. A z hlediska výchovy se logicky soustředím na děti a mládež. V novinách jsem si přečetl, že zodpovědnost za výchovu fotbalové mládeže je nyní přenesena na vedoucí představitele FAČR. Promiňte, to mi neřeklo nic nového. To bylo vždy a vždy tak bude. Nejednotnost a půtky mezi sebou nás ohrožují!A dělají ostudu v očích veřejnosti.

Půtky? Zbytečná ztráta času

Máme nyní jedinečnou příležitost přesvědčit úředníky, politiky, protože ti jsou možná poprvé ochotni naslouchat. A nepřemýšlí jen v rámci čtyřletého volebního období. Vědí, a je jim neustále především lékaři zdůrazňováno, že každá jedna koruna vložená do podpory pohybu, záměrně neříkám fotbalu, se vrací mnohonásobně v posílení fyzické kondice obyvatelstva. To se pak projevuje následně na zdraví obyvatel naší země.

Pokud se nyní soustředíme na půtky mezi sebou – a v této chvíli je to konfrontace úzké skupiny, která neumí přesvědčit většinu – pak je to pro mne ztráta času, jež mne odvádí od největší příležitosti, kterou tato doba přináší. Pokud ji nevyužijeme, jsme sami proti sobě. Jednou mi Karel Poborský řekl, že mne považuje, vedle svého otce, za nejdůležitější osobu v jeho fotbalovém růstu. To, o čemž jsem se výše zmiňoval, jsem se mu snažil vštípit po celou dobu naší společné cesty. A že to bylo let. Naše cesty se opět již poněkolikáté setkávají. Je jen chvályhodné, že chce předávat své zkušenosti ve prospěch výchovy dětí. Je to pro mne znamení, že má práce nebyla zbytečná. A tuto zkušenost přeji každému trenérovi.“

Tolik Jiří Kotrba, nový sportovně technický ředitel FAČR. Nezbývá mu než popřát, ať se mu práce daří. Stejně jako celému českému fotbalu.