Júsuf? Rostoucí tendence jeho výkonnosti napovídá, že českou ligu přeroste dost brzy

Júsuf, Júsuf, Júsuf,“ skanduje zelenobílý kotel jako jeden muž a žene svou novou modlu za hattrickem. Takový borec tu dlouho nebyl! Shodují se „klokani“.

Řeč je o pětadvacetiletém, 193 centimetrů vysokém a věčně usměvavém Bahrajnci (ano, Bahrajnci), který to s balonem umí jako z „klokanů“ málokdo. Že o fotbalistovi z nejmenšího státu Perského zálivu, kde většina hráčů vedle fotbalu ještě „normálně“ pracuje, slyšíte vůbec poprvé, je dost možné. Júsuf je totiž prvním vyslancem svého království v Evropě a zatím mu dělá jen tu nejlepší reklamu.

Do Česka jej přivedl trenér Miroslav Soukup, který ho znal z bahrajnské reprezentace, za niž Júsuf (jak si sám přeje, aby se mu říkalo) odehrál do té doby čtyřicet zápasů. Soukup moc dobře věděl, čeho je jeho svěřenec schopný, ale problém byl, že schopnostem těžkou soutěží neprověřeného hráče z arabského světa (nejen) v české kotlině nikdo nevěřil. Však také později trenér „klokanů“ Martin Hašek připustil, že Júsuf celý svůj dosavadní život trénoval maximálně na úrovni srovnatelné s třetí českou ligou. A přesto je schopný vynikat v zápasech zdejší nejvyšší soutěže. A to ve všech parametrech, s výjimkou fyzické kondice. Zatím.

To však v létě roku 2018, kdy byl v Česku bahrajnský národní tým na soustředění, ještě nikdo nemohl tušit, a proto Soukupovi trvalo hodně dlouho, než své zboží z Hedvábné stezky někde udal. S díky jej mělo odmítnout několik prvoligových klubů a nebýt toho, že se jedinému čistokrevnému a zdravému útočníkovi od Botiče Kabajevovi zastesklo po své domovině, Júsuf by zřejmě zůstal v ropném ráji, kde v pěti zápasech mezi dospělými nastřílel šest branek a slavil titul.

Ale stalo se. Kabajev se vrátil do Ruska a místo v útoku bylo nutné někým zaplnit. Poznar nechtěl, Juliš byl zraněný, Nečas ještě nebyl připraven na roli forvarda číslo jedna a zbytek hráčů, kteří byli a dnes jsou schopni nastoupit v útoku, jsou spíše záložníci.

Na testy nebyl čas. „Tady máš třináctku a tady to podepiš, je to na tři roky,“ a Júsuf se upsal. Do června 2021, ale už teď je téměř jisté, že tak dlouho v Ďolíčku nevydrží.

První dojmy trenéra Haška byly následující. „Je to vysoký, štíhlý, překvapivě rychlý a skvěle technicky vybavený fotbalista s výbornou střelou oběma nohama.“ Na last minute posilu z nouze to celkem jde. „Přirovnal bych ho k Tettehovi,“ vzpomněl si ještě kouč zelenobílých na talentovaného Ghaňana, kterého „klokani“ po minulé sezoně pustili do Sparty. „Ale Júsuf hraje lépe hlavou,“ dodává.

Proč by tedy takového fotbalistu někdo v Česku neměl chtít? Podle Haška má každý přestup z ciziny svá úskalí a schopnost adaptace je u každého hráče velkým otazníkem. Tím spíš, když jde o hráče s neotestovanou mentalitou z neznámé země. Ale právě v tom vidí Hašek velkou výhodu. „Že je prvním zástupcem své země v Evropě, pro něj bude velká motivace. Je to pro něj obrovská čest,“ předpovídal.

Podle Soukupa navíc Česko nemusí být pro snědého sympaťáka cílovou stanicí. Cesta z Bahrajnu třeba do bundesligy je dlouhá a nevyzpytatelná. „Júsuf může hrát mnohem výš, Česko je pro něj ideální mezikrok,“ praví český trenér.

Že není tak úplně vedle, jak by se na první pohled mohlo zdát, Júsuf ukázal už po deseti minutách v české nejvyšší soutěži, když dával gól na hřišti rozjeté Příbrami. Dorážka do prázdné branky. Celkem náhoda. Ale skvělý výběr místa a dobrá reakce rozhodně patří k povinné výbavě každého útočníka.

Nejvíc zazářil v Olomouci, kde velel velkému klokanímu obratu. „Hrál velký zápas, ukázal, proč jsme ho kupovali. Vypadá snad ještě lépe než v minulé sezoně Tetteh. V některých ohledech má Júsuf větší kvalitu, ale Tetteh je zase o pět let mladší. To je velký bonus. Jen doufám, že u nás vydrží minimálně stejně tak dlouho jako Benjamin,“ přál si kouč Hašek.

„Júsuf, Júsuf, Júsuf,“ neslo se na podzim velice často vršovickými ochozy. Takhle oblíbený cizinec už v Ďolíčku dlouho nebyl. Zatímco Tetteh dělil bohemácké fanoušky na dva tábory – na jeho obdivovatele, pro něž byl zjevením, které se svou technikou vymykalo všemu, co byli v posledních letech ve Vršovicích zvyklí vídat, a na ty, kteří mu vyčítali mizernou produktivitu, časté povalování se po trávníku a jistou hypochondrii, která brzdila jeho potenciál – Júsufa, zdá se, všichni milují. Až na stále patrné kondiční manko mu totiž skutečně nejde nic vytknout.

Co se týče herního projevu, Tetteh byl energičtější, jeho pohyby s míčem byly ladnější, a dovolil si také mnohem odvážnější kličky a finesy než Júsuf. Ten však působí daleko rozvážnějším a zodpovědnějším dojmem. Jak říká Hašek, největším bonusem vytáhlého Ghaňana je věk. Vždyť mu bylo teprve dvacet, Júsufovi je o pět víc, a v tom je největší rozdíl. Srovnáváme nevyblbnutého kluka z živelné Afriky s dospělým mužem z futuristického Bahrajnu, což dost dobře nejde.

A co na to časté srovnávání s Tettehem, o němž kdysi kouč Hašek řekl, že má větší potenciál než Bony Wilfried, kterého kdysi vedl ve sparťanském béčku, říkají čísla? Tetteh v dresu Bohemky nastoupil k dvaceti ligovým zápasům, v nichž si připsal jen dvě branky a jednu asistenci. Na jeho celoroční bilanci se Júsuf dostal už po 340 minutách, přičemž zranění a kondiční manko brzdilo oba podobně.

„Užívám si, že tady můžu hrát, a snad je to na mně vidět. Upřímně, bylo pro mě těžké se přesunout z Bahrajnu do Česka, ale postupně si zvykám, na život i na fotbal. Jsem rád, že dostávám prostor a už hraju celé zápasy. Snad budu ještě lepší. A ta zima? Peru se s tím, v mojí zemi takové počasí nebývá. Uvidím, co se mnou provede sníh. Ještě nikdy jsem ho neviděl,“ přiznává Júsuf.

S Vánocemi je na tom podobně. „Jako muslimové je neslavíme, ale myšlenka obdarovat své blízké se mi líbí. I u nás doma už to dělá hodně lidí. Myslím, že Vánoce jsou dobrá věc,“ říká miláček Ďolíčku a s úsměvem dodává, že má rád Santu Clause.

Stejně jako on bude i Júsuf muset svým spoluhráčům nadělit dárečky do punčoch ještě před Štědrým dnem, protože odlétá do tepla, reprezentovat svou zemi na Asijský pohár (tj. mistrovství Asie), kde postupně prožene obrany domácích Spojených arabských emirátů, Thajska a Indie.

Kam povedou dlouhé kroky vytáhlého bahrajnského útočníka až se začátkem února vrátí do Evropy, ukáže až čas. Miroslav Soukup už však naznačil, že to může být pěkně vysoko, hodně mu také věří trenér Hašek, a rostoucí tendence jeho výkonnosti napovídá, že českou ligu přeroste dost brzy. Nicméně ještě ke konci listopadu platilo, že žádná konkrétní nabídka do vršovických kanceláří z přilehlé pošty nedorazila.

Celý článek o objevu z Bahrajnu si přečtete ve vánočním čísle časopisu HATTRICK, které vyšlo 13. prosince 2018.