Griezmann o angažmá v rodné zemi: Nevím. Ta liga je jiná, nikdy jsem v ní nehrál. Vlastně ani moc neznám francouzskou mentalitu

ROZHOVOR

Ve čtrnácti letech zmizel z domova nedaleko od Lyonu, protože ho v žádném francouzském klubu nechtěli. Byl prý příliš malý a hubený. A tak druhou polovinu životě žije - ha především hraje fotbal ve Španělsku.

Griezmann o angažmá v rodné zemi:  Nevím. Ta liga je jiná, nikdy jsem v ní nehrál. Vlastně ani moc neznám francouzskou mentalitu

Sám říká, že všechno, co se naučil, bylo ve Španělsku. Přesto se stal v červenci mistrem světa a měl na sobě francouzský dres. Téměř osmadvacetiletý útočník Antoine Griezmann se prosadil nejprve v Realu Sociedad San Sebastián, čtyři roky už je hvězdou Atlétika Madrid. A jeho sláva stoupá. V anketě Zlatý míč France Footbal 29018 skončil třetí za Modričem a Ronaldem „Mohu se ještě zlepšovat,“ říkal se svým typickým nadhledem v rozhovoru pro německý fotbalový magazín Kicker. Mluvil také o Cristianu Ronaldovi či Lionelu Messim, či snu vyhrát Ligu mistrů na domácím stadionu Atlétika.

Cítíte se jako Španěl, když už polovinu vašeho života žijete ve Španělsku?

Ano. Obědvám ve 14 hodin, kdy mám „poledne“. Tak to u mě dříve nebývalo. Když mluvím se svou dcerou, vybavují se mi španělská slovíčka. Vždyť já ve Španělsku žiju už čtrnáct let. Všechno, co jsem se musel naučit, abych dospěl, tak jsem se naučil ve Španělsku.

Co francouzského ve vás zůstalo?

Dobrá otázka. Něco, co mi předali rodiče. Tedy starat se o rodinu, své okolí a přátele. A to se pokouším dál předat své dceři.

Myslíte si, že se ještě jednou vrátíte do Francie?

Nevím. Ta liga je jiná. Nikdy jsem v ní nehrál. Vlastně ani tak moc neznám francouzskou mentalitu. Užívám si život ne Španělsku. A moje rodina také.

Působíte velmi klidně a přátelsky. Co vás rozčílí?

V životě asi nic. Občas někdy něco na hřišti, protože tam panuje velký tlak a napětí. Ale přesto všechno se snažím se bavit i na hřišti. Víte, mám dvouapůlletou dceru, jmenuje se Mia, změnila mi život a hodně se jí věnuji. Chci s ní strávit co nejvíce času. To má smysl, a to mě uklidňuje.

Jak se změnil váš život po letním zisku titulu mistra světa?

Nepozoruji žádné změny. Když se sejdeme v reprezentaci s ostatními spoluhráči, stále mám v hlavě, že jsme dosáhli něčeho neuvěřitelného. Ale jinak… Ve všední dny se v Madridu moc na ulicích nepohybuji. Když jsme ve Francii, lidé se chtějí hodně fotit, chtějí autogramy. Myslím, že po kariéře budu mít dost času přemýšlet nad tím, co se změnilo na zisku zlaté medaile.

Kde se vzalo tolik mladých francouzských talentů?

Francouzská výchova a systém jsou zkrátka velmi dobré. Začíná to u prvoligových týmů, které všechny skvěle pracují s mládeží a vychovávají mladé hráče. Ano, máme hodně talentů, kteří „zvládnou“ stát se hvězdami.

Co se ostatní mohou od současného francouzského fotbalu učit?

Je fajn, že jsme pro ostatní nyní vzorem. Ale je za tím tvrdá práce. U nás se totiž tvrdě pracuje, a je jedno, jestli jde o hráče základní sestavy, anebo ze střídačky. Všichni máme stejný cíl: Chceme vyhrávat. Někteří vědí, že budou hrát méně, ale přesto 24 hodin denně, sedm dnů v týdnu „pracují“ pro tým, podporují ho. Myslím, že právě toto je nyní nejlepší na francouzské reprezentaci.

Bude dominovat světovému fotbalu také v následujících letech?

Máme velmi mladé mužstvo, vždyť při MS jsme měli věkový průměr kolem 26 let. To znamená, že ještě na dalším mistrovství světa můžeme hrát na velmi vysoké úrovni. Ale všechno to závisí jen na nás, na naší vůli, naší práci a našem nasazení v každém zápase. Ale ano, myslím, že máme velmi dobré předpoklady prožít další úspěšné roky.

Německo a Španělsko si zakládaly na držení míče. Francie hrála při MS kompaktně v obraně a velmi rychle do útoku. Je právě toto fotbal budoucnosti?

To nevím. Ale při šampionátu jsme viděli, že mužstva, která dobře brání, mají dobré šance vítězit. Klíčem je hrát takticky chytře, bránit jako tým, ale také útočit jako tým. Nám se to podařilo, a proto jsme získali titul.

Vám jako ofenzivnímu hráči toto vyhovuje?

Líbí se mi pracovat pro mužstvo. V prvních zápasech pod naším trenérem v Atlétiku Madrid Diegem Simeonem jsem si musel zvykat. Bylo to něco nového, ale pak jsem systém, že jsem se naučil bránit ve své zóně a brát soupeřům míč. A když k tomu má člověk dost prostoru, pak se hraje jednodušeji. Ale nemám nic ani proti systému, kdy máš tým má míč hodně pod kontrolou a musí něco vymyslet, aby překvapil soupeře. To mě také baví.

CELÉ INTERVIEW S ANTOINEM GRIEZMANNEM SI PŘEČTĚTE V POSLEDNÍM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 13. PROSINCE 2018!