Osobní vzpomínka na Jozefa Adamce. Jak usadil v Edenu řvouny. Poslední rozloučení v pátek v Trnavě na stadionu

ČTVRTEČNÍ OFSAJD PAVLA PROCHÁZKY

Zemřel ve věku 76 let dopoledne na Štědrý den na rakovinu prostaty, už deset let předtím ukončil svou trenérskou činnost kvůli mozkové mrtvici. V posledním čase Jozef Adamec, po Jánu Popluhárovi podle ankety druhý nejlepší slovenský fotbalista 20. století, trpěl zdravotními problémy, ale jinak to byl vždycky frajer a fešák. 

Vzpomínka druhá – praporek v Ďolíčku

Během jarní sezony 1991/1992 přišel do vršovického „Dolíčku“ na jaře místo Zdeňka Hrušky a Miloše Beznosky pozvednout herně i výsledkově tápající klokany trenér Jozef Adamec. Svým typickým způsobem dokázal hlavně doma tým Bohemians vyhecovat, ten se nakonec pod jeho vedením bojům o záchranu vyhnul a skončil osmý.

Pod Adamcem nastupoval tehdy i Robert Neumann, dnešní sportovní redaktor deníku Práva. I já jsem byl přítomen tehdejšímu zápasu semifinále Českého poháru se Spartou (0:1), v níž došlo k legendární scéně, kterou Robert popsal na serveru sport.cz následovně:

„Během zápasů jsme s panem Adamcem zažili neskutečné příběhy. Třeba ten ze semifinále Českého poháru se Spartou. V Ďolíčku zóna pro trenéry končila prakticky až u postranní čáry, pomezní rozhodčí v těsné blízkosti míjeli lavičku Bohemky. Při jednom z útoků Sparty byl pan Adamec přesvědčený o ofsajdu. Když zjistil, že pomezní nereaguje, vyběhl za ním, skočil po něm a ruku s praporkem mu vytáhl nahoru. Ďolíček řval smíchy, trenér putoval do první řady na tribunu.“