Splnil se mi sen, přiznala oslavující legenda po návratu na Baník

Ostravský Baník oslavil v zápase s Libercem nejen tři body, ale ještě před samotným výkopem jubileum jedné ze svých legend. Martinu Lukešovi totiž v neděli bylo přesně 40 let.

A na Baníku na svou někdejší oporu nezapomněli. Klub jej pozval, aby mu poblahopřál, a Lukeš si tak mohl vychutnat potlesk tribun. „Bylo to tak dojemné, že mě to rozbrečelo. Strašně silný zážitek. To zjištění, že ti fanoušci se mnou pořád zůstali, tak jako jsem já vždycky zůstal s nimi. Opravdu nelituju, že jsem to pozvání přijal a chci poděkovat všem. Splnilo se mi něco, o čem jsem snil. Přál jsem si ještě něco takového zažít,“ popsal své pocity pro baníkovský web bývalý ostravský fotbalista.

Mezi gratulanty nechyběli ani další slavní hráči ostravské minulosti i současnosti. Přání se Lukešovi dostalo třeba od Marka Jankulovského či Milana Baroše. „Něco málo asi ano, ale v tom objetí bylo asi úplně vše. Byl jsem moc rád, že jsem je oba viděl,“ přiznal na otázku, zda si se svými kamarády stihl něco říct.

Ze samotného zápasu s Libercem měl pochopitelně radost. „První poločas byl takový rozjezdový, ale v tom druhém ukázal Baník svou sílu. Opravdu velkou sílu. Síla mužstva se neprojeví v tom, že vedete ve 12. minutě 2:0. Ta se projeví tak, že dokážete zvládnout právě takový zápas, v němž proti vám stojí nepříjemný soupeř a stav je dlouho vyrovnaný. Pak se ukáže, kdo je silnější. Moc se mi líbilo, jak to Baník dokázal vybojovat,“ pochvaloval si.

„Od první chvíle, kdy se na tom stadionu, nebo ještě před ním, ocitnete, to na vás dýchne. A je vám jasné, že pan Brabec ví, jak to má dělat a přesně tak to dělá. To, že je to všechno jeho zásluha a že bez něj by dnes Baník nebyl, to všichni víme. Ale když vidíte všechny ty lidi, kteří se tam v takovém počtu zase scházejí, jak jsou stejně oblečení a jak je Baník spojuje, i když se třeba vůbec neznají, tak to je přesně ono,“ troufnul si zhodnotit celkově i současný Baník, přičemž neopomněl vyzdvihnout postavu majitele ostravského Baníku Václava Brabce.

„Jakmile to půjde, přijdu zase,“ slíbil na závěr Lukeš, že na Baník nezanevře ani v budoucnosti.