Paska: Zažije zase český fotbal anglickou pohádku z roku 1996?

Paska: Zažije zase český fotbal anglickou pohádku z roku 1996?
ROZHOVOR

Pavel Paska, šéf a majitel agentury ISM, coby doyen českých hráčských agentů úspěšně spolupracoval s pražskou Spartou i Slavií, když velmi úspěšně bojovaly v evropských pohárech. Pracoval tři roky jako manažer českého národního týmu, jehož vrcholem se stalo stříbro na ME 1996 v Anglii. Spolupracuje s řadou světově uznávaných trenérů i kolegů, hráčských agentů. Jeho smluvní hráči, jako například Berger, Poborský, Šmicer, Baroš či Rosický, hrávali v nejlepších evropských TOP klubech. 

Nyní se derou do popředí jím vyhlédnutí mladí talenti, třeba v podobě sparťanů Václava Drchala či Adama Hložka. Paska v původním interview pro magazín HATTRICK říká, že do tří až pěti let by se český fotbal mohl za jistých okolností po letech zase dočkat úspěchu. Může se po čtvrtstoletí od zázračného stříbra na ME 1996 ještě někdy zopakovat tehdejší anglická pohádka? I o tom je tento rozhovor.

Zlaté období českého fotbalu v letech 1996 až 2004, orámované stříbrnou medailí z ME v Anglii a bronzem z EURO v Portugalsku,skončilo. Posledním záchvěvem byla česká účast ve čtvrtfinále ME v roce 2012 v Polsku. Proč tomu tak podle vás je?

Už před rokem 2012 začal proces výměny úspěšné generace, po EURO 2012 pak tato výměna pokračovala. Ovšem nová nastupující generace hráčů neměla tak vysokou kvalitu jako ta generace předešlá v čele s Nedvědem, Kollerem, Poborským, Šmicerem, Rosickým, Ujfalušim, Jankulovským, Barošem a dalšími. Projevily se důsledky mnoha změn ve výchově mladých fotbalistů, jako bylo zrušení tréninkových středisek mládeže a středisek vrcholového sportu. A také pozdější zavedení juniorské ligy, která se nyní konečně ruší, to nenapravilo. Naopak tahle soutěž jen uměle prodloužila dorostenecký věk o dva roky.  To vedlo ke snížení kvality výchovného systému, výsledkem pak byla nižší výkonnost všech reprezentačních týmů, ale i českých klubů. A zároveň i nižší počet tzv. TOP hráčů, jako byli dříve Poborský, Nedvěd či Patrik Berger, Šmicer, Baroš a další.

Jediným špičkovým českým fotbalistou hrajícím v evropském TOP klubu je v současné době váš klient Patrik Schick v AS Řím. Velký zájem je venku i o Tomáše Součka, který však stále hraje za Slavii. Jeden šel do Itálii velmi mlád, druhý se dlouho v Česku prosazoval, zprvu měl problémy i na Žižkově. Jak vidíte dvě různé cesty prosazení se českých fotbalistů ve velkém fotbale?

Jediným současným hráčem v klubech světové TOP 15 je v současné chvíli opravdu jen Patrik Schick v AS Řím. Jeho sportovní posun vzhledem k jeho mladému věku, kdy ve dvaceti letech odcházel z Česka do Sampdorie Janov a hned po roce přestoupil do Říma - do klubu TOP 5 týmů italské Serie A, byl velmi dynamický. Patrik se tak dostal do velikého konkurenčního prostředí. Ať už osobního v roli hráče nebo v rámci klubu v náročné Serii A a v Lize mistrů.  Tam musí odvádět nadstandardní výkony a zároveň při tom růst a zlepšovat svůj osobní potenciál. Chci tím říci, že klub musí dosahovat dobrých výsledků, stejně hráč musí mít výsledky, navzdory tomu, že jde ještě o mladého a ne zcela hotového útočníka. Musí se tedy při tom velkém tlaku zlepšovat „za chodu“. Tohle je velmi obtížný proces. Zároveň je ale pro Patrika Schicka výborné, že má vedle sebe fantastického parťáka, jednoho z nejlepších evropských útočníků Edina Džeka. Vedle se něj se může posunout zase dál. Schickův sportovní potenciál v jeho třiadvaceti letech ještě není zcela využit, pokud ale bude pokračovat v současném trendu, mohl by se posunout až do některého z klubů světové TOP 10. Je to vskutku raketový posun, když si představíme, že ještě před dvěma a půl lety hrával Patrik v Bohemce na hostování ze Sparty za pouhých třicet tisíc korun. Pak se vrátil na Letnou a hned přestoupil v létě 2016 do Janova.

Schickův příběh je příkladem jedné z cest úspěšné sportovní kariéry, jak se dostat do světového fotbalu. Tohle je ta rychlá cesta, u některých jiných hráčů jste však zvolili pomalejší přechod. Velký zájem je venku i o Tomáše Součka, který však stále hraje za Slavii. Jeden šel do Itálii velmi mlád, druhý se dlouho v Česku prosazoval, zprvu měl problémy i na Žižkově. Jak vidíte dvě různé cesty prosazení se českých fotbalistů ve velkém fotbale?

Máme v minulosti jeden školní příklad uvedeného rychlého postupu. A to u Patrika Bergera. Ten byl v sedmnácti letech v A-týmu Slavie, v jedenadvaceti přestoupil do Borussie Dortmund, s níž se stal hned mistrem Německa, v roce 1996 byl členem českých vicemistrů Evropy v Anglii a ve dvaadvaceti letech přestoupil do Liverpoolu.  Naproti tomu tu byla pomalejší cesta Patrikova velkého kamaráda Vladimíra Šmicera. Ten byl v sedmnácti letech ještě v dorostu Slavie, ve dvaceti letech v rezervě Slavie a pak se stal rovněž vicemistrem Evropy. Jenže až potom následovaly jeho vydařené přestupy do francouzského Lens a do Liverpoolu, kde se konečně s Patrikem Bergerem setkali. Ve Francii se stal francouzským mistrem, s Liverpoolem vyhrál Ligu mistrů, předtím i s Patrikem Bergerem Pohár UEFA. Nakonec Šmicer dosáhl ještě více úspěchů než Berger. Pokud jde o příklady rychlé kariérní cesty, zvolili jsme ji pak i u Tomáše Rosického – Dortmund a Arsenal -  a u Milana Baroše - Liverpool.   Pokud jde o současnost, pomalejší cestu volíme nyní u Tomáše Součka, ten byl v osmnácti letech teprve v dorostu Slavie, potom šel na hostování do Viktorie Žižkov, následoval A-tým Slavie, hostování ve Slovanu Liberec, opět Slavia. Nyní mu je čtyřiadvacet let, stal se základním slávistickým pilířem i oporou českého národního týmu. Už loni se objevily nabídky ze Serie A, například z Fiorentiny.  Tomáš Souček je příkladem píle, pracovitosti a disciplíny. A také pravidelného a vytrvalého zlepšování svých fotbalových kvalit a dovedností, a to doslova na každém tréninku. Teď máme v létě otevřenou cestu, kam se případně posunout dál. Je o něj totiž nadále zájem, i když může ještě zůstat v Edenu. 

Roční příjmy největších velkoklubů jsou astronomické, zcela mimo realitu českého fotbalu. Lze jim vůbec konkurovat?

Jen si to vezměte: na prvním místě je španělský Real Madrid s ročním příjmem 751 milionů eur, což je více než 19 miliard korun. Dále podle zemí: třetí anglický Manchester United 666 milionů eur, čtvrtý německý Bayern Mnichov 629 milionů eur, šestý Paris Saint-Germain 542 milionů eur, jedenáctý italský Juventus Turín 395 milionů eur. Evropské velkokluby klidně koupí hráče za 200 milionů či 180 milionů eur, jako třeba Paris Saint-GermainNeymara nebo Mbappého. Tyhle částky uvádím i kvůli srovnání s českou ligou. Anglická PremierLeague měla už v sezoně 2016/2017 své příjmy ve výši 5,3 miliard eur, španělská La Liga 2,9 miliardy eur, německá bundesliga 2,8 miliardy eur, italská Serie A 2,2 miliardy eur.

Minulé příjmy anglické Premier League ve výši 5,3 miliard eur, což je bylo tehdy asi 136 miliard korun, činily více než desetinu českého státního rozpočtu, který byl loni ve výši 1 365 miliardy korun. To jsou vskutku astronomická čísla.

No vidíte a celkové příjmy všech šestnácti českých ligových klubů v sezoně 2017/2018 dělají něco tři miliardy korun, tedy maximálně 130 milionů eur ročně. Přesto jsme v Česku i s našimi omezenými finančními prostředky v minulosti ve fotbale dosáhli velkých úspěchů. A já věřím, že je vbrzku zase budeme mít. Protože se začínají prosazovat mladí talentovaní hráči narození v roce 1999 a později. Věřím tedy, že za tři až pět let budeme míst zase silnou generací hráčů. Už proto, že v poslední době začíná většina českých ligových klubů nasazovat své hráče do A-týmů. Samozřejmě, že je rozdíl, jestli jsou mladí fotbalisté zařazení do áček Sparty, Slavie či Plzně, nebo, při vší úctě k těmto klubům, do Liberce, Jablonce či do Olomouce. V pražských „S“ to mají hráči těžší, protože u nich je to podobné jako v těch zahraničních velkoklubech, totiž že musejí mít za každých okolností výsledky.  Jsou tu také pod tlakem, ale zase je to v silné konkurenci formuje v kvalitní hráče.

CELÝ EXKLUZIVNÍ ROZHOVOR S PAVLEM PASKOU SCHUMACHEREM SI PŘEČTĚTE V NOVÉM ČÍSLE MAGAZÍNU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO S PŘÍLOHOU „LIGOVÉ JARO 2019“ VE ČTVRTEK 7. ÚNORA 2019.