Je systém VAR nadužíván? Řešit moderní fotbal pravidly z 19. století je stejné jako řídit dopravu v Tokiu předpisy z roku 1891

KOMENTÁŘ

Události kolem odvolaného gólu klokanů v ligovém derby Bohemians 1905 – Slavia (0:3) a následná penalta červenobílých za stavu 0:0 ještě více rozvířily diskuze o používání systému VAR ve fotbale a v české lize zvlášť. Deník Sport, který patří sparťanskému majiteli Danielu Křetínskému a který často dává slovo místopředsedovi Sparty a šéfovi Ligové fotbalové komise (LFA) Dušanu Svobodovi, napsal, že „tuzemskou fotbalovou ligu trápí nešVAR: jeho nadměrné užívání“. Myslím si ovšem, že jádro pudla tkví v úplně něčem jiném, v pravidlech z 19. století, jimž se řídí moderní fotbalová „doprava“ v 21. století. Je třeba řešit příčiny a nikoli důsledky, které právě systém VAR nemilosrdně týden co týden odhaluje.

Je systém VAR nadužíván? Řešit moderní fotbal pravidly z 19. století je stejné jako řídit dopravu v Tokiu předpisy z roku 1891

Hrubeš vers. Wilczek, LFA vers. FAČR, FIFA vers. UEFA

Zatímco garant projektu VAR Roman Hrubeš, blízký LFA, který byl ovšem na podzim z Chovancovy komise rozhodčích odvolán, tvrdí, že se projekt VAR posouvá, kam nemá a že by tedy neměl být podle původních představ světové Mezinárodní fotbalové federace (FIFA) nadužíván, současný místopředseda komise rozhodčích FAČR Martin Wilczek říká, že Hrubeš má rok staré informace a že podle nových trendů Evropské fotbalové unie (UEFA) se projekt VAR posouvá proto, aby zabránil více chybám v rozhodování zápasů.

Šéfredaktorovi deníku Sport Lukáši Tomkovi, který pravidelně pořizuje interview s šéfem LFA Dušanem Svobodou, je bližší Hrubešův výklad.„Přimlouvám se za to, ať video řeší opravdu jen ty situace, jejichž neodpískání či špatné posouzení by vedlo ke skandálu. Že je to málo? Méně je někdy více, a pokud by toto spolehlivě fingovalo, VAR tím udělá pro fotbal dost a dost,“ napsal Tomek do úterního Sportu.

Tady bych jako úspěšný absolvent vysokoškolské zkoušky z logiky mohl namítnout, že každé neodpískání či špatné posouzení faulu, ruky či ofsajdu může vést ke skandálu. A kdo má posuzovat možnou míru toho skandálu? Nastane jenom v případě, když má jít o poškození tzv. „silných psů“ – Sparty, Slavie, Plzně, Realu Madrid, Barcelony, Bayernu Mnichov, PSG či Manchesteru United? To asi autor neměl na mysli.

Co je zdrojem chaosu a manipulace?

Spíš mě ale zaujala jiná věta v úterní poznámce Lukáše Tomka. Totiž, že: „Z videa se může lehce stát – zvlášť při současné nejednoznačnosti výkladu pravidel – zdroj chaosu či dokonce nástroj pro manipulaci.“

Ano, tady je nalezené jádro problému – PRAVIDLA. Právě ta současná jsou totiž „zdrojem chaosu a či dokonce nástrojem pro manipulaci.“

Jak jsem napsal i na Facebook, znovu opakuji: nehledejme důsledky, ale příčiny. A těmi jsou nedokonalá pravidla fotbalu z 19. století, která systém VAR jen nemilosrdně odhaluje. Diskuze o tom, zda se VAR nadužívá, je také jen diskuzí o důsledcích. Video zkrátka vidí všechny chyby rozhodčího a musí je napravovat. Ovšem podle pravidel z 19. století. To je stejné, jako kdybyste chtěli dopravu v Tokiu nebo na německé dálnici řídit dopravními předpisy z 19. století.

O čem se ve VARU diskutuje?

 1. o penaltách, které dnes musejí být nařízeny za každou prkotinu jako kdekoli jinde na hřišti. Až to bude jen za zmaření „vyloženě vyložené“ šance (za co se už dnes uděluje červená karta), vyřeší se to samo od sebe (ostatně, když byla penalta v roce 1891 do pravidel, až 27 let po jejich vzniku, doplněna, bylo to jen kvůli hrubé hře, která se v té době obráncům vyplácela).

2. o ofsajdech, tedy nejhorším pravidle ve fotbale, jak kdysi pravil klasik, trenér Karel Brückner. Tohle pravidlo je ještě mladší než penalta a vzniklo kvůli tomu, že se z fotbalu stávala jakási překopávaná na vysunutého hráče před brankou soupeře. Tak se nejdřív zakázalo vůbec přihrávat dopředu, jako v ragby, pak, po několika letech, museli být za útočníkem tři hráči soupeře, až potom, jako nyní, dva.

Původním smyslem ofsajdu vůbec nebylo zkoumat, jestli má někdo nohu, ruku, tělo či nos před obráncem a hádat se o pár centimetrů jako teď. Řeší se hlouposti, aniž by se někdo zamyslel nad původním smyslem vzniku pravidel o penaltě a ofsajdu a o jejich moderní aplikaci a modifikaci pro potřeby fotbalu v 21. století.

V tom tkví podstata věci. Nevím ale, zda do sebe zahledění fotbaloví funkcionáři a rozhodčí dokážou tohle někdy rozlišit a pochopit.

Hrubý čas? V 21. století nepochopitelné

A třetí věcí, kterou mi řečí expředsedy FAČR Miroslava Pelty hlava nebere, je absence čistého času ve fotbale 21. století. Když jsem byl v roce 1994 na MS v USA, Američané to vůbec nemohli pochopit. Já dodnes také ne, jsem rád, že stejné si myslí i Petr Čech a další. Hrubý čas v čase chytrých mobilů, robotů, umělé inteligence ad.? „WTF?“ řekli by mladší kolegové.

Jen další zbraň v rukou snadno ovlivnitelných sudích, ale i trenérů a hráčů. Hrátky s nastavováním, taktické zdržování při střídání atd. Je hezké, že nyní podle poslední úpravy bude muset hráč odejít z trávníku nejbližší postranní čarou, ale nevyřešil by to všechno čistý čas, jako třeba v hokeji, basketu atd.

Co to tedy vlastně je „to nadužívání VAR“? Buďto se na hřišti stala podle pravidel chyba, ruka, faul, ofsajd atd., nebo se nenastala. A pokud je to někdy těžké posoudit, tak to zjednodušte a nevymýšlejte stále těžší a nepřehlednější výklady pravidel. Uměle vytvořená tzv. „šedá zóna“ je nesmysl, vymyšlený sudími k dalšímu manévrování a k zachování nezdravé moci v rukou mužů s píšťalkou a s praporkem.

Zvláště pak některých.