Jihlavská legenda Vaculík nechce žít jen ze zásluh: Jsem smířený se situací, že bych skončil. Tak to v životě chodí

Jihlavská legenda Vaculík nechce žít jen ze zásluh: Jsem smířený se situací, že bych skončil. Tak to v životě chodí

Nikdo nikdy neodehrál za áčko Jihlavy tolik soutěžních zápasů, jako právě pětatřicetiletý středopolař Lukáš Vaculík, jenž je synem majitele FC Vysočiny Františka Vaculíka.

Před posledním duelem s postupujícím Dynamem převzal od klubového ředitele Jana Staňka symbolický dres s číslem 300. Proti jihočeskému lídrovi tabulky už tak šlo o vystoupení číslo 301. "Pro mě byl třístý start už v Chrudimi, což jsem se dozvěděl až zpětně. Po zápase mi moje paní ukazovala, že to bylo na klubovém Facebooku. Vnímám to jako důkaz, že mi nějakým způsobem vydrželo zdraví. A že jsem měl i nějakou výkonnost. Protože odehrát tři sta zápasů, to není tak, že se jenom vezete. Kvalitu musíte prokazovat. Z těchto dvou důvodů jsem rád, že jsem na třístovku dosáhl," liboval si v interview pro idnes.cz velezkušený svěřenec kouče Radima Kučery.

Protože nikdo nemládne, odchod do profesní penze není úplně daleko. "Samozřejmě vím, že se může blížit můj konec. De facto jsou to možná poslední čtyři utkání, když počítám i baráž. Uvidíme, co bude v létě. Smlouva mi končí a budeme se bavit o tom, co a jak dál. Já jsem smířený se situací, že bych skončil. Tak to v životě chodí. My sportovci musíme počítat s tím, že hrajeme někdo do pětatřiceti, někdo do sedmatřiceti a někdo, jako Pavel Zavadil, do čtyřiceti. Pak je čas připravit se na další etapu života," doplnil idnes.cz citovaný spoluhráč Tlustého, Šumského, Turyny, Klobásy, Zoubeleho či Petra.

Pro soutěživého Vaculíka, jenž už je také členem vedení, který se účastní jednání se sponzory a partnery, je hnacím motorem i návrat do první ligy. Jeho chlebodárce se drží na druhém místě tabulky a sen je to tedy i přes účast v baráži splnitelný. "Za mě to tak určitě je. A cítím to samé i z našeho týmu: chceme postoupit. To je důvod, proč sport děláme. Není to jen o tom dojít na hřiště, kopnout si do balonu, zahrát si. Člověk by si měl stále dávat nějaké cíle, mety, kam to chce dotáhnout. To je věc, která ho může posouvat, motivovat, aby se zlepšoval. Kdybyste si měl jenom říct, že to nějak dopadne, tak to není správné. Ať už pro mě, nebo pro jakéhokoli jiného hráče. Ano, byla by to krásná tečka. A já budu dělat vše pro to, aby to takhle dopadlo. Ve chvíli, kdy bychom už teď měli klid, tak za čtrnáct dní – ať chcete, nebo ne – v hlavě trochu vypnete. Takhle si chceme definitivně potvrdit baráž a do Ústí si pojedeme pro tři body. Potom se můžeme bavit o tom, že duel s Brnem může být uvolněnější. Já to hlavně vnímám tak, že zápasy s Budějovicemi, Ústím a Brnem jsou něco podobného, co nás potom může potkat v baráži, do které se doufám dostaneme," pokračoval jihlavský kapitán, jehož vyjádření lze najít na idnes.cz.