Křetínského profesní deformace stála Spartu 15 let vývoje a jeho osobně už dvě miliardy

KOMENTÁŘ

Právníci, účetní a doktoři mají společnou jednu věc. Lidé za nimi chodí jen, když potřebují s něčím pomoct nebo poradit, takže si postupem času osvojí vlastnost radit všem a se vším. Podnikatelé jsou zase zvyklí, že si do jisté velikosti firmy dělají účetního, právníka i markeťáka sami, a snadno tak nabydou dojmu, že rozumí úplně všemu. Sparta má tu smůlu, že Daniel Křetínský je právník a podnikatel, navíc mimořádně úspěšný.

Křetínského profesní deformace stála Spartu 15 let vývoje a jeho osobně už dvě miliardy

Každá mince má dvě strany a Křetínského angažmá ve Spartě není výjimkou. Všechny velké pražské kluby si od devadesátých let minulého století prošly ekonomickým peklem. Buď úplně zkrachovaly, nebo k tomu měly hodně, ale opravdu hodně blízko. Po výbuchu v předkole Ligy mistrů v roce 2009 stála na hraně propasti Slavia a jen pár let před tím (a o dvě tramvajové zastávky dál) museli svůj klub křísit z klinické smrti zase fanoušci Bohemky. To bylo zhruba v době, kdy se Dukla trápila v Pražském přeboru a Viktorka Žižkov hrála evropské poháry. Jak je to s klubem Ivana Horníka a rodiny Habásků z Poláčkových Mužů v ofsajdu dnes, všichni víme. Jenom Sparta je stále tak železná a místo ekonomických problémů řeší „jen“ ty sportovní. Za oba tyto problémy (za možnost neřešení prvního a nutnost řešení druhého) je přímo zodpovědný jeden muž – Daniel Křetínský.

Pátý nejbohatší Čech s nevinnou tváří a neposkvrněnou minulostí, jehož jmění odhaduje časopis Forbes na 59 miliard korun, je mezi českými miliardáři i díky svému věku zjevením. Česká média (zdaleka nejen ta, která mu patří) jej proto milují (ta francouzská, která by rád ovládl, bohužel pro něj zatím nikoliv). Ve čtyřiačtyřiceti letech se ho netýkají divoké devadesátky, kdy „všici kradnúli“ a konta protřelých podnikatelů napojených na vlivné politiky bobtnala závratnou rychlostí. Když totiž Československo zaplavila horečka kupónové privatizace, z níž vzešli Křetínského konkurenti z žebříčku Forbesu jako Petr Kellner (dnes jeho skoro-tchán) nebo Pavel Tykač (zároveň rival v energetickém průmyslu), on byl ještě na střední škole, a když se později privatizovala třeba nechvalně proslulá Becherovka, on šel teprve na vysokou, aby se mohl stát právníkem.

Ještě během studií, někdy v roce 1999, se díky přátelství své tehdejší partnerky s manželkou společníka finanční skupiny J&T Dušana Palcra (dnes předsedy dozorčí rady Sparty), stal právníkem J&T. Po roce v obyčejné kanceláři a s obyčejným platem vyhrál první velký případ a jako odměnu získal svůj první milion. Díky velmi dobré orientaci v energetickém průmyslu, která se Palcrově finanční skupině hodila třeba při nákupu akcií ČEZu nebo odkupu podílu Pražské energetiky, se mladý Křetínský během pouhých čtyř let vypracoval na partnera J&T a v polovině roku 2004 inicioval strategický majetkový vstup do nejslavnějšího českého fotbalového klubu. Díky Křetínského čichu v energetice sice ostatní partneři J&T vydělali desítky miliard korun, ale jeho fotbalovému nápadu příliš nakloněni nebyli. Nákup letenského klubu mu nakonec schválili spíše „za odměnu“ a musel jim slíbit, že se o Spartu bude osobně starat.

Mělo jít o výhodný marketingový tah, který se navíc každé dva až tři roky finančně zhodnotí díky prémiím z Ligy mistrů, kterou měla Sparta podle Křetínského výpočtů hrát dvakrát za každých pět sezon. Že minulé výnosy nejsou zárukou výnosů budoucích, jak zní známá investorská poučka, nebral vůbec v potaz. Fotbal je přece jednoduchá hra, ve které dvaadvacet chlapů kope do míče, a člověka, který hledá skulinky ve složitých obchodních smlouvách, předpovídá ceny akcií energetických firem a nakupuje v nich majetkové podíly za stovky milionů korun, v ní nemůže nic překvapit. V té době ještě Křetínský nebyl vášnivým fanouškem sportu, natož pak fotbalu, ale jednoduchý matematický vzorec, který mu sliboval příjmy z milionářské soutěže dvakrát za pětiletku, mu přišel zajímavý.

První dvě sezony (teoreticky tedy pět let) skutečně vycházel. Sparta se dvakrát probojovala do základní skupiny Ligy mistrů, kde skončila na posledním místě, a podle Křetínského záhadného vzorce si klidně mohla dát na tři roky pauzu, ale ta se nakonec protáhla na dlouhých patnáct let (a stále se protahuje). Že vlastnictví Sparty nebude ekonomicky ziskové, se tak ukázalo velice brzy. V prvních účetních obdobích Sparta vykazovala ztrátu „jen“ v desítkách milionů korun, než poprvé překročila stovku, ale i tak šlo pro J&T o zajímavý obchod, který celé skupině pomohl navázat významná tuzemská i zahraniční partnerství.

Skvěle to vystihl Patrik Tkáč, mediální tvář J&T a Křetínského blízký přítel, když slovenskému časopisu Trend nastínil největší přínos Sparty pro jeho byznys. „Na obchodních jednáních v Moskvě bych byl za jiných okolností asi „nikdo“, ale když řeknu, že vlastníme Spartu, hned s námi Rusové jednají jinak,“ prozradil Tkáč už v roce 2007.

Možná právě zde lze spatřit kořeny toho, proč sparťanské fanoušky dlouhodobě trápí nekompetentní vedení a kamarádšoftství, které se na Letné rozmáhá. Jeho ztělesněním je bývalý generální ředitel Sparty Adam Kotalík, jenž do té doby, než se stal (druhým) nejdůležitějším mužem letenského klubu, propagoval reality show na Nově…

Jásot je však zatím předčasný, protože pokud mají fotbalový klub a elektrárny alespoň něco společného, je to fakt, že následky katastrofy se napravují několik let.

CELÝ PŘÍBĚH SPARTY POD DANIELEM KŘETÍNSKÝM, SE SVĚTLÝMI MOMENTY I DOBROU STRÁNKOU LETENSKÉHO MAJITELE, SI PŘEČTETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 13. ČERVNA 2019.