Buranství při Superpoháru? Aneb Pauly a Macron. MS žen? Skvělá sportovně společenská akce! Češi zaspali

Buranství při Superpoháru? Aneb Pauly a Macron. MS žen? Skvělá sportovně společenská akce! Češi zaspali
KOMENTÁŘ

Tohle fotbalová léto nemělo žádnou pauzu a už v pátek startuje česká Fortuna:liga. Jen stručný výčet: červnová kvalifikace ME 2020 (dvě domácí české výhry), finále Ligy národů v Portugalsku (vítězné Portugalsko), MS „20“ v Polsku (Ukrajina), ME „21“ v Itálii (Španělsko), Copa América v Brazílii (Brazílie), Gold Cup v USA (Mexiko), vrcholící mistrovství Afriky v Egyptě a v neděli začne v Arménii ME „19“s českou účastí a za přítomnosti ČT Sport. A k tomu hlavně MS žen ve Francii (se čtvrtým vítězstvím USA) a také zase po dvou letech Česko-slovenský pohár v Trnavě s poněkud zvláštním módním výstřelkem zástupce FAČR (vítězná Slavia). 

MS žen – sportovní událost roku 2019

Kdo sledoval alespoň některé přenosy z ženského světového šampionátu, musel být nadšen nejen kvalitou utkání (hlavně v duelech USA s Francií či Anglií), ale i zaplněnými či vyprodanými stadiony.  Bohužel vše opět bez české účasti. MS žen (spolu s podzimním MS v ragby v Japonsku) bez přehánění vykazovalo všechny znaky sportovní události roku 2019.

V nedělním finále USA – Nizozemsko (2:0) v čestné lóži seděl francouzský prezident Emmanuel Macron i nizozemský král Vilém Alexandr. V hledišti hvězdy světového fotbalu minulosti i současnosti Youri Djorkaeff, Christian Karembeu, Kylian Mbappé. Předtím při zápase Anglie třeba nadšený David Beckham.

Tradičně bez Češek…

Je jen škoda, že český fotbal, stejně jako ten mužský, u světové přehlídky ženského fotbalu znovu chyběl. Ještě nikdy se Česko nedostalo na závěrečné turnaje ME, MS, o OH ani nemluvě. ME se pořádá od roku 1984, MS od roku 1991, od roku 1996 je ženský fotbal součástí letních OH.

Přitom kopaná žen měla v našich zemích velkou tradici a kvalitu, v letech 1966 až 1990 se pořádal legendární turnaj O srdce Mladého světa, v němž dominoval zprvu legendární tým pražské Slavie trenéra Viléma Marzina, dlouho neporazitelný v celé Evropě.Od roku 1985 působil v bývalém Československu ženský reprezentační tým, který na konci 80. let pod vedením kapitánky Evy Haniakové a trenéra Pavla Genzera (otce herce Richarda Genzera) dosahoval nečekaných úspěchů.

Na nultém MS 1988 v Číně hrálo i Československo!

Začátkem června roku 1988 se československé hráčky dokonce zúčastnily Světového turnaje FIFA, což bylo v podstatě nulté MS v Číně. V konkurenci dvanácti nejlepších světových celků té doby se jen kvůli horšímu skóre nedostaly do čtvrtfinále, když v základní skupině prohrály 0:1 s pozdějšími finalistkami ze Švédska, remizovaly 0:0 s USA a vyhrály 2:1 nad Japonskem. Z dnešního pohledu skvělé výsledky a celkově 9. místo na světě. A v kvalifikaci ME 1989 Čechoslovačky ani jednou neprohrály a spolu s Francií postoupily do čtvrtfinále, když za sebou nechaly týmy Španělska, Belgie a Bulharska.

Ve čtvrtfinále se střetly s pozdějšími vítězkami šampionátu (závěrečný turnaj ME 1989 se v této době hrál jen jako Final Four za účasti čtyř zemí) z NSR v čele se skvělou hráčkou a později neméně úspěšnou německou trenérkou Silvií Neidovou. V prvním utkání koncem listopadu 1988 Československo dokonce v Bratislavě-Petržalce nad NSR vedlo po první půli 1:0, nakonec zápas skončil 1:1. V odvetě týden před Vánocemi v Kaiserslauternu důstojně prohrálo s velkými favoritkami 0:2.

S Damkovou žádný velký posun

V novém režimu a po rozpadu státu se však ženský fotbal, který v Evropě a ve světe dosahoval nebývalého rozmachu, a kromě ME a MS pronikl i na OH, stal v Česku trpěnou popelkou. Je sice krásné, že Dagmar Damková si v něm coby rozhodčí udělala jméno, když rozhodovala i olympijské finále 2008 v Pekingu, ovšem coby šéfka komise ženského fotbalu FAČR toho pro jeho sportovní rozvoj mnoho viditelného neučinila. Jinde šel tento sport oproti Česku raketově dopředu. Finálový turnaj ME hráček do 17 let v roce 2017 v Plzeňském kraji přispěl jedině tak k rozvoji stadionů v tomto regionu a firem, které se na jejich rekonstrukci podílely. Ze sportovního hlediska k žádnému velkému posunu, žel, nedošlo. 

Marně se autor těchto řádků ve svých rozhovorech ptal bývalého předsedy FAČR Miroslava Peltu, jak chce Česko zachytit trend ve světovém ženském fotbale, v němž jde o polovinu lidstva, která často rozhoduje i o budoucím směřovaní svých dětí. Pelta se sice v rámci fotbalu s ženami celkem intenzivně stýkal, ovšem za poněkud jiným účelem.

Firmy se sportovním zbožím, speciálními dresy a kopačkami pro ženy situaci, stejně jako FIFA, UEFA i většina národních svazů, samozřejmě pochopily velmi rychle, i proto ten současný boom.

Přelomový šampionát ve Francii

MS 2019 žen ve Francii bylo co do svého sportovně společenského významu přelomové. Jako bývalý hráč a později trenér basketbalu opakovaně tvrdím, že mezi mužským a ženským basketem je na první pohled větší kvalitativní rozdíl než mezi mužským a ženským fotbalem. Oceňuji výkony tenistek na probíhajícím Wimbledonu, zvláště pak těch českých, ale když si přepnete z Nova Sport 2 na Nova Sport 1 a vidíte v akci Djokoviče, Nadala či Federera, zase máte dojem, že se díváte na úplně jiné sportovní odvětví. U sledování MS ve fotbale žen jsem tak intenzivní pocit neměl, zápasy play off mě bavily často víc než řada duelů v české Fortuna:lize.

I proto mě mrzela absence českých hráček. Expert ČT Sport, vedoucí českého národního týmu Tomáš Pešír vyjádřil naději, že v kvalifikaci ME 2021 s trenérem Karlem Radou Česky konečně uspějí a postoupí poprvé v historii na mistrovství Evropy. Ano, řada českých fotbalistek odchází do lepších zahraničních klubů, Slavia nyní dvakrát za sebou hrála čtvrtfinále Ligy mistrů, což asi nebylo zcela doceněno. Tam sice doma vybojovala dobré výsledky, ovšem venku stále fasuje od nejlepších klubů příděly.

Při větších investicích do ženského fotbalu, šikovném náboru hráček a kampaně mezi dívkami by FAČR mohla celkem rychle chytit ujíždějící vlak. Jenže to by se některé zodpovědné osoby na Strahově místo profesionálních ligových rozhodčích musely věnovat něčemu poctivějšímu.

Takhle Superpohár suprový nebude

Mezitím se Češi (a Slováci) po roce jali oživovat Český-slovenský pohár. Loni v Bratislavě se zápas mezi vítězem Českého a Slovenského poháru nakonec, údajně z bezpečnostních důvodů,ani nehrál.Stejně jako v roce 2016, kdy si při absenci sponzorů zahrála Mladá Boleslav s Trenčínem alespoň přátelsky v Čelákovicích (2:1), došlo v roce 2018 pouze k neoficiálnímu duelu o nový Daučíkův pohár mezi Slavií a Slovanem Bratislava (loni v Edenu 0:1, letos na Slovensku 2:3). 

Souboj o Česko-slovenský superpohár 2019 mezi Spartakem Trnavě a Slavií Praha se měl uskutečnit nejprve v Dunajské Stredě, pak zase v Trnavě. V sobotu u toho byla i ČT, takže tradice mohla být navázána důstojně. Byť množství střídání jako v přáteláku vážnosti akce přidat nemohlo. Slavia nakonec jasně vyhrála 3:0, získala tak v sezoně 2018/2019 triple, při slavnostním ceremoniálu si hráči šli pro medaile a pohár ve zvláštních supertričkách.

Nestandardní outfit generálního sekretáře

Zaujal však generální sekretář (GS) FAČR Jan Pauly, který zvolil neformální outfit a jak si všiml i server tn.nova.cz, při předávání medailí působil oproti pečlivě ustrojenému zástupci slovenského svazu velmi nestandardně.

Pauly, kterého proslavilo v českém fotbalovém prostředí například kontroverzní losování semifinále Českého poháru, přišel na ceremoniál v rozhalence, volném saku a upnutých kalhotách. Na nohou pak měl mokasíny bez ponožek. Přehmatem byl podle tn.nova.cz navíc i viditelný oranžový pásek z VIP zóny. 

Dovolil jsem si proto napsat na Facebook a Twitter, že nepopírám, že Pauly byl v Trnavě jistě „módně dobře vystajlován“, ale pro úplně jinou příležitost. Kdyby nepředával medaile, tak v pohodě. Šlo ale o společenskou událost, do opery by asi také takhle nešel. Není to umělec, jemuž je vše povoleno. Jestli si chce hrát na módní ikonu, budiž, ale tady si spletl jeviště. A zástupcům „trendy ohozů“, kteří mě na sociálních sítích poučovali, že to bylo v případě Paulyho OK, protože do mokasín se ponožky nenosí, bych chtěl sdělit, že to vím. Ponožky se nenosí ani do sandálů, žabek či vietnamek, ovšem v nich se cenné trofeje v kulturně vyspělých zemích většinou nepředávají.  

Není fešák jako fešák – najdi pět rozdílů

Pokud chtěl vrcholný představitel FAČR naznačit, že Strahov považuje Česko-slovenský superpohár za pouhý pouťák, tak ano. Jestliže z něj chce ovšem udělat akci značného sportovně společenského významu, tak by si měl Jan Pauly vzít vzor z francouzského prezidenta Emmanuela Macrona a předsedy FIFA Gianniho Infantina, kteří předávali medaile a poháry o den později po finále MS žen 2019 v Lyonu.

Není fešák jako fešák, aneb najdi alespoň pět rozdílů (viz přiložené snímky).

Foto: tn.nova.cz