Kotrba: Není pravda, že výsledek u mládeže není důležitý. Je a to vždy! Jen musí být rozvíjející

Kotrba: Není pravda, že výsledek u mládeže není důležitý. Je a to vždy! Jen musí být rozvíjející
KOMENTÁŘ

Občasné odborné příspěvky zkušeného trenéra Jiřího Kotrby (dříve mj. Sparty, s níž v roce 2003 mj. postoupil do jarní části Ligy mistrů, Jablonce či českého týmu do 21 let) pro efotbal.cz vzbudily v minulosti vždy velký ohlas. Tentokrát Kotrba píše již z pozice ředitele oddělení pro rozvoj fotbalu a ředitele sportovně technického oddělení FAČR o tom, že není pravda, jak se často a s oblibou tvrdí, že výsledky u mládeže nejsou důležité.  „Jsou a to vždycky! Jen musejí být rozvíjející,“ tvrdí Jiří Kotrba ve svém následujícím komentáři:

„Propojení světa sportovní praxe a světa sportovní teorie považuji za základ úspěchu. Moji generaci významně ovlivniliodborníci, kteří právě toto kritérium splňovali. Na FTVS UK nás vyučovali nejenom teoreticky skvěle vybavení pedagogové, ale zároveň i reprezentační trenéři, jakými byli například Luděk Bukač, Lubomír Dobrý či Josef Dovalil. Nemohli jsme dostat do vínku více.

Všichni v cíli a první v cíli

Zopakuji jednu z jejich tézí, která měla platnost tehdy, má platnost dnes a zajisté bude mít i v budoucnu. Připomínali, abychom při sportování dětí přibližně do konce základní školní docházky ctili heslo: „Všichni v cíli“. A teprve až v dorosteneckém věku razili heslo: „První v cíli“. A v rámci tohoto vždy pečlivě vážili i význam výsledků.

Proč to vše připomínám?

Vzpomněl jsem si na ně nedávno při diskuzi s trenéry, zodpovídajících za Regionální fotbalové akademie, při příležitosti konání mezinárodního fotbalového turnaje „Akademie Cup“ v Olomouci (červen 2019). Při hodnocení turnaje jsme se dostali mimo jiné k otázce, jak přistupovat k výsledkům utkání tohoto turnaje, které se pohybovaly od těsných, až po opravdu drtivé porážky. Nic proti vysokým porážkám, ty potkají ve fotbale každého. Zvláště, mluvíme-li o věkové kategorii hráčů, kterým za pár dnů teprve končil jejich žákovský věk. Mě však zaujal názor některých trenérů, kteří tvrdošíjně zastávali názor, že výsledky nejsou vůbec důležité.

Černá ani bílá

V duchu jsem obdivoval Karla Poborského, když trenérům trpělivě vysvětloval, že pro rozvoj fotbalistů je na jedné straně škodlivý extrém, kdy preferujeme jen výsledky, stejně jako druhý extrém, kdy nám na výsledku vůbec nezáleží. Černá ani bílá nejsou v tomto případě těmi hlavními barvami.

Karel naprosto správně a logicky argumentoval, že výsledek konkrétního utkání má význam potřebné zpětné vazby, a pokud z něj nebudou dělat drama trenéři, doma rodiče nebo manažeři, tak proč by měl být odmítán? Naopak, má potenciál být zdrojem poučení, ale i motivací do budoucna.

Ano, výsledky zvláště v přípravkových kategoriích opravdu nejsou tím nejhlavnějším. Psychika malých dětí do svého portfolia nezahrnuje to, co bylo včera, ale soustředí se jen na přítomnost. Každé dítě ale touží být úspěšné, každé se snaží vyhrát, dát gól. Pokud jsme zodpovědní vychovatelé, pak se musíme vždy snažit odměnit všechny děti, které se poctivě snažily, pocitem nějakého osobního vítězství. A to jak na tréninku, tak i v utkáních. A to především u těch hráčů, kterým to zatím nejde. To je velké umění trenéra. Samotné utkání je v těchto kategoriích opravdu jen součástí tréninku. Slouží k tomu, aby ukázalo, co z tréninku hráč dokázal převést do utkání a co nikoli. Proto, z tohoto úhlu pohledu, by ani trenér přípravkových kategorií neměl zapomínat na výsledek. Musí však být vždy rozvíjející, nikoli devastující!

Od extrému k extrému

V našem státě jdeme neustále od extrému k extrému. Vybudovali jsme v 70. a 80. letech minulého století bezvadný systém na podporu talentované mládeže, abychom jej od 90. let minulého století a v prvním desetiletí současného století naprosto zdevastovali.

Pak jsme ve fotbale vše chtěli zachránit a podřídili vše výsledkům. Šli jsme tak daleko, když jsme systém soutěží dospělých převedli do soutěží dětí a mládeže. Vsadili jsme na to, že republikové soutěže mládeže problematiku stagnace vyřeší. Nevyřešily. Zacpávali jsme si uši, když nám bylo připomínáno, že generace Nedvědů nikdy žádnou žákovskou ligu nehrála. Do patnáctého roku věku se tito hráči pohybovali jen v krajských soutěžích. Ale ty tehdy měly svoji úroveň.

A stejně nic nevyřešil ani druhý extrém, kdy jsme řekli, že na výsledcích nezáleží. A to ještě v juniorském věku! Jak to dopadlo s juniorskými soutěžemi víme dobře.

Fotbalový talent ke svému rozvoji potřebuje především vhodné tréninkové klima a postupně, v určitém věku, i stále lepší úroveň soutěže. Je jasné, že dnes vše komplikuje celá řada dalších faktorů. Každý z nás trenérů zná případy přehnaně opečovávaných dětí rodiči, kteří by se pro své dítě rozkrájeli. Často jsou za tím jejich nenaplněné ambice. Kladou na své dítě přemrštěné nároky a tlačí na výsledek, tlačí na trenéry. Mnohdy své dítě vozí denně desítky kilometrů na tréninky, čímž jej připravují o dětství. I takový přístup děti ničí.

Výsledky nemají hodnotu? Hloupost!

Závěrem bych ještě rád poznamenal, že podporování motivace podávat co možná nejlepší výkony bývá dnes velmi často kritizováno. Pokud jsem mluvil o generaci Nedvědů, pak vám všichni odpoví, že to byl jeden ze základních principů práce jejich tehdejších trenérů. Argumentace, že by děti neměly být posuzovány podle toho jaký výkon podávají, je pravdivá jen z části. Zaujatost pro činnost a naučení odvést co nejlepší výkon, i když se mi nedaří, to je základem pozdějších úspěchů.

Jde o to, aby se kyvadlo příliš nevychylovalo na jednu či druhou stranu. Předčasný tlak na výsledky nemůžeme nahrazovat nesmyslným požadavkem, že výsledky pro vývoj dítěte nemají hodnotu. Pro děti není nic staršího než včerejší výsledek utkání. Na druhou stranu jim ale netvrďme, že se na výsledek nehraje, případně, že na něm nezáleží. To je podle mne naprostá hloupost!

Ve světě profesionálního fotbalu je tomu jinak. Jediným diagnostickým prostředkem pro trenéra je výsledek. Stejně tak každý profesionální trenér ví, nebo by měl vědět, že utkání je tréninkem nenapodobitelné. Nikdy v tréninku nenamodelujete stejné situace, které se pak objevují v utkání. Fotbal díky velkému hernímu prostoru, počtu hráčů a dalších faktorů vytváří tolik možností, že vždy v tréninku hledáte jen podobné situace. Ale to již je opravdu jiný příběh.“

Tolik ředitel oddělení rozvoje fotbalu FAČR Jiří Kotrba a jeho analýza. Jako bývalý trenér mládeže, byť basketbalu, a vedoucí na letních dětských táborech s ním zcela souhlasím. Tohle platí pro všechny hry, nejen pro fotbal. A vlastně i pro život. „Výsledek je důležitý vždy. Jen musí být rozvíjející.“ Proto se mi úplné zrušení známkování na některých školách rovněž až tak nezamlouvá. To už ale jiné téma, i když ne tak docela.