Už vím, co je to opravdová dřina, říká talentovaný záložník, který vyměnil Spartu za Holandsko. Vidí tam budoucnost

Přiznává, že první měsíce pro něj byly složité. Fyzicky i psychicky. Po loňském přestup z pražské Sparty se musel dvacetiletý záložník Richard Sedláček pořádně ohánět, aby se mohl v rezervě holandského Alkmaaru vůbec začít prát s velkou konkurencí, jaká v celku z druhé nejvyšší soutěže panuje. Zatnul zuby a zvládl to. Rychle se naučil řeč a zapracoval na tom, aby se spoluhráčům vyrovnal. Nyní se mu začíná vynaložená dřina pomalu vracet.

Velmi cenným studijním materiálem jsou pro vás určitě i zápasy prvního týmu Alkmaaru v Eredivisii. Na co se zaměřujete nejvíc?

Je to tady nastavené tak, že hrajeme stejný stylem jako áčko a při zápasech můžu pozorovat hráče, jejich pohyb na hřišti, jak se chovají v různých situacích, což mi samozřejmě pomáhá. Snažím se je pozorně sledovat, abych se zlepšoval i po taktické stránce. Je super, že s áčkem někdy trénujeme a s hráči se potkávám a mám s většinou i určitý vztah. To je další motivace dostat se na jejich úroveň.

Do Alkmaaru jste přestoupil loni v létě z pražské Sparty. Připravila vás strahovská akademie, která je u nás na absolutní špici, dobře?

Jednoznačně. Sparta má za mě v Česku nejlepší mládež a jsem strašně rád, že jsem se tam mohl rozvíjet. Dalo mi to strašně moc. Kvalita a úroveň tréninků je ve Spartě hodně vysoká, takže jsem přišel připravený. Jelikož jsem ale přecházel do dospělého fotbalu, tak tomu pořád něco chybělo. V začátcích jsem musel zapracovat hlavně na síle a rychlejší práci s míčem. Tím, že jsem prošel Spartou, tak jsem to měl možná i trochu jednodušší, nicméně i tak mi to otevřelo oči. Teď už vím, co je opravdová dřina.

Akademie Alkmaaru je celosvětově uznávaná a vyhlášená. Dají se tamní podmínky s těmi ve Spartě srovnávat?

Řekl bych, že podmínky jsou srovnatelné, Sparta má zázemí fantastické. A to platí i co se týče trenérů či fyzioterapeutů. Je to ale hlavně o konkurenci a dřině. Když tady vidím silové trénink, jak každý hráč vypadá, jak jsou silní, jejich výsledky rychlostních testů, jak makali v posilovně… Musím přiznat, že jsem si první půlrok musel zvykat. Teď už je to daleko lepší.

Holandský fotbal je obecně hodně ofenzivní, v zápasech padá hodně gólů. Vám právě tenhle styl asi vyhovuje...

Hlavně se tady hraje po zemi, Žádné nakopávané míče. To mi vyhovuje vůbec nejvíc.

Viktor Kolář z agentury Sport Invest při vašem přestupu pronesl, že se typologicky do holandského fotbalu hodíte. Evidentně dobře věděl, co říká…

Je to spojené i s mou výškou (169 cm – pozn. red.), i tady je síla v osobních soubojích potřeba, ale v těch na zemi, ve vzdušných už tolik ne. Hraje se hodně na míči, často držíme míč mezi řadami. Takový fotbal mi zkrátka sedí.

Přestupu ze Sparty tedy nelitujete?

Vůbec ne, jsem rád, že tady jsem. První sezona se sice možná nevyvíjela tak, jak bych chtěl, ale teď už se posouvám, něco mi to dává. Je ze mě nejen lepší fotbalista, ale i člověk. Za to jsem šťastný. Budu pracovat i nadále, abych se pořád posouval a všem dokázal, že přestup byl krok správným směrem.

V Alkmaaru se perete s obrovskou konkurencí, o tom není sporu. Na druhou stranu, když se podíváme, kolik mladých hráčů se dostane z mládeže do prvního týmu Sparty, tak to také není žádná sláva…

Máte pravdu, zrovna ve Spartě je konkurence velká. Když se ale zaměříte na to, jací mladí hráči u nás hrají první ligu, tak jsou samí velcí a urostlí kluci. Těch s menší postavou moc šanci nedostane. S ohledem na to, kteří hráči hrají tady v první i druhé lize, tak vidím, že tu budoucnost tady můžu mít. Odchod nebyl lehký, ale jsem šťastný, že jsem se tak rozhodl. Je to náročné fyzicky i psychicky, ale věřím, že se mi to všechno vrátí.

Pokračujte ve čtení na další stránce!