Už vím, co je to opravdová dřina, říká talentovaný záložník, který vyměnil Spartu za Holandsko. Vidí tam budoucnost

Přiznává, že první měsíce pro něj byly složité. Fyzicky i psychicky. Po loňském přestup z pražské Sparty se musel dvacetiletý záložník Richard Sedláček pořádně ohánět, aby se mohl v rezervě holandského Alkmaaru vůbec začít prát s velkou konkurencí, jaká v celku z druhé nejvyšší soutěže panuje. Zatnul zuby a zvládl to. Rychle se naučil řeč a zapracoval na tom, aby se spoluhráčům vyrovnal. Nyní se mu začíná vynaložená dřina pomalu vracet.

Ještě se vrátím k vašemu premiérovému gólu – musel jste platit zápisné? Nebo je to opravdu zvykem jen u nás?

Tady nic takového není, asi je to fakt jen u nás. Třeba v prvním týmu se po prvních gólech či startech zpívá, ale u nás nic podobného zavedené není. Jsem ale rád (smích).

Někteří Češi, co působí v zahraničí, si občas postesknou po české kabině plné srandy a vtípků. Jaké atmosféra panuje v kabině rezervy Alkmaaru?

Musím říct, že v tomhle ohledu se pro mě nic nezměnilo. S kluky jsem si v šatně vytvořil velmi dobrý vztah, kamarádství tady také funguje, stejně jako srandičky. Žádný velký rozdíl nevidím. Samozřejmě, první měsíce jsem si zvykla, poznával nové lidi, což pro mě bylo těžší. Chyběla mi rodina a i na jazyk jsem si musel zvykat. Postupem času se všechno zlepšovalo a teď už si nemám na co stěžovat.

Jak jste si vlastně zvykal na život v nové zemi?

Měl jsem výhodu, že jsem první rok bydlel v rodině. Říkal jsem jim, ať na mě mluví holandsky, ať si to zkouším. I díky tomu jsem si na řeč zvykl daleko rychleji, k tomu jsem měl navíc každý týden hodiny holandštiny. Jazyk jsem se snažil naučit co nejrychleji. Teď už bydlím se spoluhráčem a holandsky rozumím stoprocentně. Ani v týmu mi už nikdo nic nepřekládá do angličtiny. Za to jsem také rád, protože mi to usnadní spoustu věcí. Přiznávám, že zpočátku mi řeč přišla šílená, ale jak jsem začal poslouchat a každý den se snažil mluvit, tak už mi tak zvláštní nepřijde. Už dokonce poslouchám i holandské písničky a většině i rozumím.

A jak vám vyhovuje holandský životní styl? Dovedete si představit, že byste tam žil delší dobu?

První měsíce byly určitě náročné, protože se mi stýkalo. Navíc jsem tolik nehrál, takže to bylo náročnější, ale spoluhráči i Ondra Mihálik (tou dobou hráč Alkmaaru – pozn. red.) se snažili mi pomáhat. Zvládl jsem to a dá se říct, že nyní jsem tady už jako doma a podobné problémy neřeším. Život tady není vůbec špatný, myslím, že bych tady dokázal žít delší dobu.

Při zahraničním angažmá bývá pro cizince právě ochota naučit se tamní jazyk velmi důležitá. Cítil jste ze strany klubu, že oceňují snahu co nejrychleji začít mluvit v holandštině?

Určitě. Myslím si, že je to důležité. Už kvůli komunikaci se spoluhráči na hřišti i tomu, aby člověk rozuměl trenérovi. Sám jsem v klubu říkal, ať už mi nic neříkají v angličtině, ale jen v holandštině. Potěšilo je to a říkali, že si toho váží.

Uvidíme je hrát ligu na Letné? Trio kanonýrů v akademii Sparty s velkým potenciálem