Mareš o Spartě: Mám respekt a v kabině mírním nadšení. Pořád hrajeme proti jednomu z nejlepších klubů Česka

Mareš o Spartě: Mám respekt a v kabině mírním nadšení. Pořád hrajeme proti jednomu z nejlepších klubů Česka

Teplický kanonýr s krátkou sparťanskou minulostí Jakub Mareš si v posledních pěti soutěžních duelech připsal šest přesných zásahů a má formu. Ve třináctém kole se svou velmi lichotivou produktivní sérii pokusí uplatnit právě proti letenskému souboru z Generali arény, kde se svého času neprosadil.

Protože ale vydržel na Praze 7 pouhého půl roku, žádné extra pouto ke Spartě nemá. "Vůbec. Už jsem se někde dočetl, jak budu nažhavený. Jenže já jsem proti Spartě hrál už několikrát a neprožívám to. Jo, když jsem proti ní nastoupil poprvé po odchodu, byl jsem hodně napumpovaný. Tenkrát jsme ji s Boleslaví porazili a já byl šťastný. Byl jsem v takové euforii, že by mě vynesla na Měsíc. Ale teď je mojí motivací Spartu porazit, protože jde o jeden z nejlepších klubů u nás, ne kvůli mojí krátké epizodě na Letné," uvedl v interview pro sport.cz ofenzivní borec s minulostí ve slovenské i polské nejvyšší soutěži.

Na sparťanské misi mu tehdy nepomohla skutečnost, že v metropoli pouze hostoval. "Byla strašná chyba, že jsem kývl na hostování. Pan Hrdlička, tehdejší teplický šéf, dvě jiné nabídky odmítl. Když se ozvala Sparta, dal mi svolení. V Teplicích tehdy působil trenér Rada a odrazoval mě. Ale já byl mladý, paličatý a bral Spartu jako výzvu. Den před podpisem smlouvy mi oznámili, že půjde o hostování. Rada mi řekl rovnou, že to je na prd, jenže já už nechtěl couvnout. A pak jsem na to dojel. Tréninky vedl Martin Hašek. A bylo to super. Z hlediska motivace byl jedinečný. A nebral si servítky. Co si myslel, to řekl. Občas byl drsný, ale každý věděl, na čem je. Pan Chovanec to během týdne sledoval spíš zpovzdálí, pak určil sestavu a koučoval zápas. Když v zimě vedení trenérský tým odvolalo, všichni jsme byli v šoku. Mazáci byli sice v klidu, ale my mladí jsme byli na špičkách. Týmu se ujal Jaroslav Hřebík a řekl, že mě nechce. Kdybych byl hráčem Sparty, asi bych dopadl jinak. Ale protože šlo o hostování, nikdo mé angažmá neřešil. Chvíli jsem v sobě měl zášť, protože jsem nedostal pořádnou šanci. Odcházel jsem znechucený, otrávený. Měl jsem obrovskou motivaci se prosadit a bral jako osobní prohru, že si mě nenechali," pokračoval nynější svěřenec kouče Stanislava Hejkala, jehož vyjádření vyšlo na portálu sport.cz.

Klukům z Teplic by však přál zažít tehdejší šatnu na Letné. Nazývá ji obrovskou školou, protože byli v kabině hráči jako Blažek, Řepka, Jarošík, Matějovský, Brabec, Kweuke, Sionko či Slepička. Aktuální pozice v tabulce však Sklářům jisté šance dává. "Mírním v kabině nadšení. Pořád hrajeme proti jednomu z nejlepších klubů Česka. Sice nesbírají body, ale v ofenzivě mají výborné věci. Nejsme tak fotbalové mužstvo, abychom je přejeli. Musíme běhat, makat, kousat a uvidíme. Cítím určité napětí. Spartu srážejí triviální chyby, ale jednou přijde zápas, kdy vzadu uhraje nulu a vpředu dá všechno. Proto mám respekt," dodal.

A co jeho soobní forma? I za to může tým. "Jakub Řezníček mi pomohl. Díky jeho práci mám víc síly na koncovku. Nevybíjím se v soubojích, v nábězích. Já si dobře uvědomuju, že aktuální gólová série není jen o mně. Mám to tak celou kariéru. Třeba v Ružomberku jsem měl skvělá křídla. Posílali do vápna jeden centr za druhým, pro mě bylo snadné z šesti šancí něco uklidit. A pak chodili a chválili mě. Tak jsem je vždycky nechal vymluvit a vzal je na večeři, protože bez nich bych byl na trávníku zbytečný. Teď se navíc cítím v pohodě a zdravý. Taky jsem absolvoval všechny tréninky, což je pro mě důležité. Čím víc mě bolí trénink, tím hraju lehčeji. Já měl v kariéře trenéry buldoky. Pamatuju doby, kdy se vstávalo v šest ráno a běhalo s medicinbaly nebo se zátěží. Nejsem typ, který by celý týden trénink jen tak hladil, odpočíval a pak zahrál jako z partesu. Musím se cítit určitým způsobem unavený. Ale nemluvil bych o životní formě. Jsem hlavně rád za body. A za čistá konta," zakončil na stránkách sport.cz dvaatřicetiletý kolega Grigara, Ljevakoviče, Žitného a spol., který tvrdí, že fotbalisti jsou pro něj Dočkal či Matějovský a že jemu chybí lehkost. I proto se ji snaží dohnat bojovností...