Slavia měla proti Barce víc šancí než s Příbramí. Kdyby je hráči proměňovali, nehráli by v Edenu, ale na Nou Campu

Kdo by to byl čekal, fotbalisté Slavie si ve třetím utkání 3. kola základních skupin Ligy mistrů proti pětinásobnému vítězi slavné soutěže z Barcelony (1:2) vytvořili v Edenu víc šancí než v sobotu v ligovém duelu s Příbramí (3:1). Ovšem alespoň k bodovému zisku to nevedlo, protože Pražané své příležitosti v LM zahazují. Trenér Jindřich Trpišovský i kapitán červenobílých Tomáš Souček mohli být na svůj tým hrdí a šťastní, ovšem převažovalo v nich zklamání. Protože po polovině soutěže, kdy hráli dvakrát za sebou doma, mají v Champions League na svém kontě jen bodík a jsou poslední.

„Po losu jsem klubovému šéfovi Jaroslavu Tvrdíkovi slíbil, že i v téhle skupině smrti uděláme pět až sedm bodů. Po remíze 1:1 s Interem v Miláně a dvou domácích prohrách 0:2 s Dortmundem a 1:2 s Barcelonou máme ale navzdory kvalitním výkonům jen bod. Měli bychom už pomalu začít bodovat, máme-li ten slib splnit,“ řekl po středeční porážce se vztyčenou hlavou Jindřich Trpišovský, jehož si Tribuna Sever po utkání skandováním „Jindra, Jindra!“ speciálně vyžádala a on před ní obdivně smekl svou nezbytnou kšiltovku.

Lze souhlasit s tím, že v Miláně mohla Slavia klidně vyhrát a doma s Barcelonou i s Dortmundem remizovat. A těch pět bodů by bylo splněných už po polovině základní skupině…

„Říká se, že chcete-li v zápase s tak velkým soupeřem, jako je Barcelona, uspět, musíte tu svou jednu či dvě šance bezpodmínečně proměnit. Jenže my si jich nyní, i předtím proti Dortmundu, vytvořili pět až šest a stejně jsme z toho neskórovali. Možná jsou hráči v utkáních Ligy mistrů více pod tlakem, v domácí soutěži to řeší s větším klidem,“ dodal Trpišovský.  

Lukáš Masopust a vzpomínky na Pavla Kuku

Na neproměňování slávistických brankových příležitostí opětovně upozorňuje v deníku Sport i zástupce šéfredaktora Štěpán Filípek ve své poznámce s trefným názvem: „Ty z(a)tracené šance“:

„Opakuje se to, Zelený, Masopust a spol. si v nich vedou dost podobněa pak jdou dechberoucí tempo a nasazení bez tolik potřebné (gólové a bodové – pozn. aut.) pointy. Chce to už nalézt účinné řešení. Představte si, že vynikající Slavia může být ještě lepší. Dokonce i proti Barceloně. Takové škody!“

No právě, slávisté řeší své možnosti v Lize mistrů buďto příliš zbrkle, nebo naopak až moc pomalu: než si balon připraví na svou nohu a na střelu, brankář je už zformován, stejně jako obránci, kteří pak rány účinně blokují (viz barcelonské padání do střel v závěru středečního zápasu při slávistickém tlaku).

Vzpomněl jsem si při tom na výrok legendárního trenéra Slavie Františka Cipra o kanonýru Pavlu Kukovi: „Kdyby Pavel proměňoval všechny ty své šance, nehrál by v Edenu nebo v Norimberku, ale na Nou Campu nebo za Bayern.“

To samé dnes platí třeba o Lukáši Masopustovii o dalších slávistech. Pokud by skutečně někdy začali své, až nečekaně četné, šance v Lize mistrů proměňovat, nejspíš by v Praze dlouho nevydrželi. Což může být i osud Tomáše Součka, o němž dnes dobře vědí nejen v Barceloně.

Vraťme se ale ještě k rozhodujícímu gólu za stavu 1:1, který Jindřich Trpišovský považuje za velmi laciný. Dal si ho totiž do vlastní brány nigérijský reprezentant ve službách Slavie Peter Olayinka. Stalo se to poté, co do něj po Messiho centru z volného přímého kopu a slávistově odkopu směrem do autu napálil zblízka míč z nemožného úhlu, prakticky z lajny, pohotový lišák Luis Suárez. Vsadím se, že u nás by to takto žádný český hráč neudělal, pustil by totiž balon jednoduše na roh.

Jako kdyby chtěli Ligu mistrů vyhrát

I tak ale Slavii španělský tisk po středečním utkání velice chválí. Vedla si ostatně ve 3. kole Champions League mnohem lépe než jiní outsideři v podobné situaci (Genk - Liverpool 1:4, Bruggy - PSG 0:5, Tottenham - CZ Bělehrad 5:0, Manchester City - Bergamo 5:1). 

„Slavia hraje, jako kdyby měla Ligu mistrů vyhrát. Má tak vysoké sebevědomí, že proti Barceloně, Dortmundu a Interu nastupuje se stejnou vírou, s jakou poráží Zlín nebo Opavu,“ otevírá svou zprávu o zápasu deník El País. Pražané podle ní zastínili favorita svým entuziasmem, zato Barcelona nepředvedla svůj fotbal a energii.

Tak Opavu Slavia na podzim zrovna neporazila, přestože hrála ve Slezsku dlouhou přesilovku, duel naopak podcenila a remizovala tu nakonec 1:1, ale jinak to potěší.  

Stejně jako poklona od barcelonského kouče Ernesta Valverdeho, který přiznal, že v závěru při slávistickém tlaku trpěl. „Slavia, která po pauze poslala do hry svého hrotového útočníka (Stanislava Tecla – pozn. aut.) a zvedlo se jí sebevědomí, se na nás valila jako lavina. Těžko se to bránilo. V prvním poločase se nám slávisté skoro vyrovnali, ve druhém ještě přidali plyn. Je to opravdu rychlý a silný tým,“ pravil Valverde.

Výhru Barceloně zachránil Ter Stegen

Bylo už dávno po půlnoci, když v Edenu končila pozápasová tisková konference s Jindřichem Trpišovským a právo posledního dotazu dostal od tiskového mluvčího Slavie Michala Býčka jeden ze španělských kolegů. Ten se slávistického kouče zeptal na jeho mínění o výkonu německého brankáře FC Barcelona Marca-Andrého ter Stegena, který patřil podle žurnalisty k nejlepším hráčům středečního večera. Protože většinu slávistických šancí zlikvidoval.

„Brankáře bych neměnil, my si toho našeho chceme ponechat. Ale vůbec bych se nezlobil, kdyby Ter Stegen dostal od trenérů na pražský zápas volno. I v Praze totiž dokázal svou nejvyšší světovou brankářkou třídu, a to nejen co se týče samotného chytání, ale i přehledu o hře, rozehrávky atd.,“ odpověděl španělskému kolegovi Jindřich Trpišovský, který předtím řekl, že by si při troše štěstí dovedl představit, že by středeční duel místo 1:2 skončil 2:1.

Skončím podobně, jako jsem začal. Kdo by to byl řekl, že se v závěru tiskové konference po zápase Slavie s Barcelonou bude mluvit o kvalitách barcelonského gólmana, který v Praze de facto zachránil Messiho Barce vítězství. I proto mě udivilo, že si toho v deníku Sport asi nevšimli, když Ter Stegenovi udělili jen lehce nadprůměrnou známku 6.

To je omyl, brankář katalánského velkoklubu si ve středu v Praze zasloužil osmičku jako Lionel Messi. Minimálně.