Návrh z nouze

Návrh z nouze

Listopad klepal na dveře a za okny byla taková zima, že by se v Ďolíčku snad ani nesmělo hrát, pokud by k tomu Adolf Šádek nesvolil. Jen v zasedačce nejmenované oděvní firmy s americkou kočkovitou šelmou v logu to vřelo jako v tureckém kotli. Vyčerpávající porada zde ani po třech hodinách nespěla ke konci a přítomným zaměstnancům už se z povrchu těla odpařovaly poslední zbytky kreativity.

„Má k tomu někdo něco?“ zeptal se na závěr té tryzny podsaditý projektový manažer se stylově zaholenými kotletami.
Z tváří svých podřízených mohl snadno vyčíst, že ne všechno je jim zcela jasné, ale záměrně to přehlížel. Koneckonců i on už se viděl v kuchyňce a na cigárku.

Při odchodu ze zapařené místnosti se u něj ale zastavil jeden z designérů a špitl: „Šéfe, volal zase ten Malík z FAČRu, jak jsme prej pokročili s těma venkovníma dresama.“

„S jakejma dresama?“ vyhrnul šéf obočí až na temeno.

„No právě,“ pokrčil designér provinile rameny a zeptal se, jestli na ně tedy může vyčlenit speciální tým. „Prej to potřebujou do tejdne, aby v tom ještě stihli nafotit Dočkala před jeho školou, než se rozpadne.“

„Bořek nebo ta škola?“ zeptal se podsaditý šéf bez známky ironie.

„Šéfe, já nevim, asi ta škola, to je jedno. Tak můžu dát dohromady ten tým?“

„Na to zapomeň Vašku, z FAČRu tam máme snad víc neproplacenejch faktur, než kolik má Sparta zaměstnanců. A navíc maj kluci teď dost práce. Děláme na novejch dresech pro AC Milán, Borussii a pro italskou repre. Nějak si s tim budeš muset poradit.“
Tak mi na to dejte aspoň ňáký mladý stážisty,“ žadonil Vašek, ale šéf byl nekompromisní. „Ty dělaj na Arsenalu,“ odbyl ho a zamířil do kuchyňky na pořádné kafe, na které se těšil už od rána.

Ale Vašek se nechtěl dát zadarmo. „Tak si na to aspoň sednem na chviličku spolu,“ nadhodil po cestě za vůní pražené kávy, „já rychle něco načrtnu a pošlem to do výroby,“ klečel už skoro na prahu kuchyňky.

„Já si na nic sedat nechci, českejm fanouškům se stejně nikdy nezavděčíme,“ odporoval šéf, otevíraje horní skříňku na hrnky. Svým třičtvrtělitrovým krýglem na tripple-latte nebo rovnou na Oktoberfest ale zavadil o krabičku čajů s příchutí lipového květu, a jeden sáček z ní vypadl na zem, přímo před zraky bezradného designéra.

„Šéfe, hele, … hele…,“ ukazoval Vašek nadšeně na spadlý sáček, jenž zcela jistě považoval za znamení shůry, celý se rozzářil a narychlo začal cosi črtat do svého recyklovatelného bloku.

O co asi šlo, dnes už všichni víme, ale jak celý kreativní proces pokračoval, se dočtete v novém čísle časopisu HATTRICK, které je právě na stáncích.