Češi na Euru jako Shrekové? Lze to ještě změnit!

Zelená, nebo spíš možná žlutá reflexní barva nových venkovních dresů českého národního týmu? Trička, která byly představena v listopadu před dvojzápasem kvalifikace ME 2020 s Kosovem (2:1) a v Bulharsku (0:1), vyvolala velké fanouškovské diskuze, z velké části negativní. 

Sofijská premiéra, shodnou okolností přesně na den 30. výročí od 17. listopadu 1989, v těchto dresech nevyšla. Češi, kteří už měli postup na EURO 2020 zajištěn, podali matný výkon, zklamali a s velmi průměrným bulharským týmem prohráli. Přibyl tak jen další důvod k tomu, aby vedení FAČR svůj verdikt ještě přehodnotilo a aby při červnovém ME zvolilo i pro venkovní dresy tradiční barvy (třeba opět bílou).

Zvlášť, když bukurešťský los v sobotu 30. listopadu 2019 rozhodl o tom, že v britské skupině D musejí Češi první dva zápasy v Glasgow (s vítězem baráže Ligy národů divize C a s Chorvatskem) sehrát jako hosté, tedy nejspíš ve venkovní variantě dresů.

Jen v posledním duelu s domácí Anglii v londýnském Wembley budou jako papírově domácí tým moci hrát ve svých prvních, dresech, které mají vycházet z národních barev (červené, bílé a modré) a které budou představeny na jaře.

Venkovní dresy. Proč vlastně?

Pamatuji časy, kdy volbu dresů měli v československé lize hosté, domácí se jim museli podřizovat. To se ovšem logicky nelíbilo fanouškům, kteří tak neměli možnost vídat své oblíbence ve svých tradičních barvách. Takže nakonec po čase zvítězil zdravý rozum a volbu domácích dresů dostali domácí. U hokeje se to zase řešilo či řeší tak, že domácí hrávali/hrají v tmavé variantě a hosté ve světlé či naopak.

Venkovní dres je především pro velkokluby typu FC Barcelona, Real Madrid či přední celky anglické Premier League především vynikající obchodní nápad. Stovky tisíc fanoušků těchto klubů po celém světě si tak pořizují nejen klasické první dresy, které se navíc také každým rokem kvůli byznysu mění (Barca letos například v létě místo pruhů poprvé přišla s kostkami), ale i tzv. druhé, venkovní, dresy. A v poslední době i dresy třetí.
U Barcelony či Realu to chápu, ovšem nadužívání venkovních dresů v naší lize podobnou argumentační oporu nemá.

Klasické vers. venkovní? 9:1!

Dnes v Česku chodí nejvíc lidí na mistrovskou Slavii do Edenu. Ta má hned několik variant venkovních dresů – modrý, černý a dokonce zelený, patřící partnerskému pekingskému klubu svých čínských majitelů. V tom slávisté nastoupili v play off Ligy mistrů letos v srpnu v Kluži (1:0).

„Jak se prodávají tradiční červenobílé dresy proti těm venkovním? Tak v poměru 9:1,“ říká Marek Duda ze slávistického fanshopu proslavisty.cz v Praze-Edenu. „Nabízíme všechny barvy venkovních dresů Slavie – modré, černé, zelené. Ty modré a černé jsou o stovku, zelené dokonce o dvě stovky, levnější než klasické červenobílé dresy,“ dodává Duda.

Samozřejmě je to hlavně byznys, ovšem v Česku, jak vidno, nikterak výrazný, venkovní dresy si tu kupují jen vyložení fajnšmekři, a sběratelé. Anebo si je někdo koupí, když přijdou do slevy.

Dresy totiž už ani v Česku nejsou zrovna levná záležitost. Originální slávistické stojí 1899, resp. 1799 a 1699 korun, se všemi soutěžními logy jako má mistrovské áčko pak dokonce 2549 korun.

V Německu se nediskutuje

V sousedním Německu se nad barvou dresu národního týmu vlastně ani nediskutuje. Tradiční kombinace obnáší bílé triko, červené trenýrky, bílé podkolenky.

Pokud například při venkovním zápase tuto kombinaci neumožní „střet“ s úborem domácího týmu, oblékají Němci tmavě zelené triko. Ačkoliv není zelená v žádném ze státních symbolů, tedy ani na vlajce či ve znaku. Legenda vypráví, že tím vyjadřují vděk Irům, kteří s nimi po skončení druhé světové války odehráli přátelský zápas. Zelenou si navíc v roce 1926 vybrala do erbu německá fotbalová asociace.

Ve zcela výjimečné barevné kombinaci se německá mužská reprezentace představila v nyní již legendárním semifinále mistrovství světa 2014 v Brazílii proti domácím, kteří nastoupili v tradičním žlutomodré kombinaci trika a trenýrek. Němci vyrukovali na hřiště ve vínově červenočerných trikách s širokými podélnými pruhy, s černými trenýrkami i stulpnami. Tím překvapili módní experty, brazilské fotbalisty a jejich fanoušky hrou i výsledkem, když semifinále ovládli 7:1.

Trochu jiná situace panuje u ženského týmu, který pro venkovní zápasy volí tmavě červenou, opět vínovou, barvu.
Podle Jörga Wolfruma, redaktora zahraničního oddělení prestižního německého magazínu Kicker, který sedm let působil jako korespondent v Jižní Americe, neexistuje na tamním kontinentu žádná polemika o barvách dresů, přestože by se to někteří dodavatelé přáli.

Výjimky, co potvrzují pravidlo

„Objevily se dvě výjimky. Brazilci po skoro sedmdesáti letech, od neúspěšného vystoupení na mistrovství světa 1950 a porážce od Uruguaye, ‚vytáhli’ ze skříně tehdejší bílé dresy a již v nich také nastoupili. Kolumbijci se tzv. odvázali a hráli v růžovém, což ale je barevný mix ze státní vlajky se žlutou, červenou a modrou,“ vysvětluje Wolfrum a popisuje zvyklosti jihoamerických fotbalových velmocí: „Argentinci kromě své tradiční pruhované světle-modro-bílé kombinace hrají ve venkovních tmavě-modrých dresech jako při finále mistrovství světa 2014. Uruguayci jen výjimečně neoblékají své bledě-modré dresy. První volbou Chile je červená, podobně jako u Peruánců, kteří však svá trika doplňují výrazným křížným bílým pruhem. A Brazilci vždy budou dál preferovat svou ‚kanárkovou‘ žlutou.“

K Brazilcům se váže s jejich žlutou podobná paralela jako k novozélandským ragbistům s jejich černou. Těm také nikdo neřekne jinak než All Blacks.

Přestože výrobci dresů občas, někdy i častěji, tlačí na národní svazy a požadují „odvahu“, někdy až barevné orgie, podle Jörga Wolfruma nikdy nedojde třeba k tomu, aby Argentina nastoupila v zelených dresech. „To prostě nejde, protože zelená je dominantní ve vlajce největšího rivala Brazílie. A myslím, že ani žlutou nikdy neoblečou, protože by to bylo až moc kolumbijské,“ uzavírá jihoamerickou dresovou kulturu Jörg Wolfrum.

Když už některá země hraje v dresech, které nemají s národními barvami nic společného, mívá to logiku, jak připomněl server idnes.cz: „Italové reprezentují v azurové, aby vzdali hold královské dynastii Savojských. Nizozemci z obdobných důvodů ctí oranžovou. Možná jste žasli, když Skotové vyběhli v růžovo-žluté, ale věřte, že i to má racionální základ: pastelové barvy národnímu týmu už na přelomu minulého století vybral lord Rosebery, největší propagátor fotbalu v zemi.“

Ztráta identity

Pojďme ale zpět k českému zelenému venkovnímu dresu.

„Absence národních barev je špatně. Neříkám, že odlišné barvy jsou tabu. Pořád je to ale krok do nejistých vod. Učiníme-li ho, něco tím ztrácíme, ze své identity, z návaznosti na tradici,“ vysvětluje expert na danou problematiku Karel Hejkal v rozhovoru pro iSport.cz.

„Z pohledu fandy má u mě český fotbal velice pošramocenou pověst. Ve sportu i v dění kolem něj mám rád fair-play, rovné vztahy. V tom má náš fotbal velký dluh a pro mne samotného se to promítá i do chuti zapnout si zápas a fandit. Určitě nejsem jediný. Chce-li tohle FAČR v očích fanoušků změnit, zelený dres není dvakrát šťastný start. Okem grafika mi dres samotný přijde laciný. Snad barevná kombinace docela funguje, odhlédnu-li od okolností. Ale národní dres, to má být svého druhu slavnostní oděv. Drobné detaily, precizní výšivka, krásná typografie. V tom má Puma vůči našemu týmu velký dluh, nejen u tohoto dresu,“ tvrdí Hejkal, která má svůj blog s názvem Dresblog.cz.

„Fanoušci by ale dres vybírat neměli. S úzkou skupinou lze konzultovat nápad, návrh, ale výběr by měl být v rukou odborníků. Podle mého názoru by měla FAČR udělat změnu celkovou, její stávající vizuální identita je nekvalitní, logo při bližším pohledu žalostné. Konkurenční sporty jako hokej či florbal jsou o světelné roky jinde. Místo toho přichází hurá nápady typu zelené dresy. Vůbec nezávidím mediálním sekcím či agenturám, na jejichž bedra to potom komunikačně padá,“ dodává pro iSport.cz Karel Hejkal.

Jako už bylo řečeno, dva ze tří zápasů ve skupině D na EURO 2020 mají Češi absolvovat ve venkovních dresech. Budou opravdu zelené?

Je ještě ale čas na změnu. Podpořenou jasným názorem fanoušků:„Čechy v zeleném nechceme“!

Celou obsáhlou analýzu o venkovních dresech a jejich používání si přečtěte v prosincovém čísle magazínu HATTRICK, které je stále na trhu.