Lidé chodí, jenom když se daří, všímá si Pudil, kterému neunikly ani nadávky fanoušků. Za příklad dává zahraničí

Čtyřiatřicetiletý záložník Daniel Pudil procestoval Evropu křížem krážem, až se v létě loňského roku opět usadil v české lize. Do svých řad ho přijala Mladá Boleslav, která sází na jeho bohaté zkušenosti. Fotbal v novém prostředí si nadaný matador užívá, což potvrzuje i jeho zápasová vytíženost, ale přeci jen tu jsou jisté věci, které by vytkl. Jedná se zejména o jakousi kulturu, podle níž fanoušci chodí na stadiony pouze tehdy, pokud se jejich týmu daří.

„Když jedeme na Spartu nebo na Slavii, tak tam lidi chodí, když přijede Sparta a Slavia do Boleslavi, tak jejich fanoušci také přijdou. Určitě by bylo fajn, kdyby na každý náš domácí zápas přišlo čtyři až pět tisíc lidí a fandili nám. Nezájem fanoušků vnímám jako velké negativum. Spousta jich chodí, jenom když se nám daří. A když se nedaří, přijde jich jen pár a řvaním se nás snaží dostat dolů, místo aby nás povzbudili. Neříkám, že v zahraničí si lidi nestěžují, když jejich tým hraje špatně, ale chodí na fotbal, aby si ten čas užili, a nenadávají jako v české lize, pro kterou je bohužel chování diváků černou kaňkou,“ hodnotil pro klubový web hráč, jenž si prošel takovými kluby, jako jsou Genk, Granada, Watford nebo Sheffield Wednesday, kde podobné problémy tolik nezažil.

Z hlediska výsledků si však na domácí utkání stěžovat nemohl. Potíže nastávaly až venku. „Domácí zápasy byly z naší strany opravdu kvalitní. I když jsme někdy prohrávali, tak jsme vývoj utkání dokázali otočit. Venku se nám nedaří asi proto, že když jedeme na soupeřovo hřiště, tak tuzemská mentalita, což platí nejen o nás, ale i o celé české lize, je taková, že se hostující tým snaží uhrát remízu. Náš herní styl je, že chceme hodně útočit a dávat hodně gólů bez ohledu, kolik gólů dostaneme, proto je potřeba hodně zapracovat na naší obranné fázi, která byla na podzim špatná nejen venku, ale i doma. Je totiž hodně těžké zápasy otáčet."

Daniel Pudil s fotbalem začal v pražské Spartě, svou profesionální kariéru však nakopl až v Blšanech. Jak se podle něj doba v tomto ohledu prosazování mladých hráčů změnila? „Když jsem začínal já, nebylo snadné se do ligového týmu dostat. Já třeba o své místo musel rok až rok a půl bojovat. Pokud má mladík potenciál a dokáže ho přenést na hřiště a hlavně ve prospěch týmu, tak má šanci a právo být jeho součástí. Já jsem ale pro, aby se mladí kluci někde rozehráli, ve druhé nebo třetí lize, protože přechod z dorostu do dospělého áčka je velmi náročný, a mladí kluci potřebují hrát každý týden, aby se do toho dostali. Když je mladý kluk v áčku a nehraje, tak spíše ztrácí, než získává. Já v osmnácti letech dostal šanci v Blšanech, kde nebyla taková konkurence, jako je v dnešní Boleslavi a byla v tehdejší Spartě či Slavii. Když mě koupil Liberec, chodil jsem každý víkend hrát za béčko," uzavřel záložník, jehož další postřehy si můžete přečíst na webu fkmb.cz.