Krtek v turbanu, aneb kam mohly být investovány hráčské prémie Sparťanů

Krtek v turbanu, aneb kam mohly být investovány hráčské prémie Sparťanů

První dny nového roku se na Letné nesly v duchu oslav „výročí“ tří měsíců od poslední porážky. A protože v klubové kase zbyl díky nevyplaceným odměnám za neuskutečněná vítězství v úvodu sezony pěkný balík, rozhodl se sparťanský management, že si na Letenské pláni naproti přes hlavní ulici zamluví veřejné kluziště a trochu se odreaguje.

„Venca má v tom trénování stejně trochu hokej,“ vtipkoval na trenérův účet hlavní kustod, když v nákupním košíku z nedaleké Billy přivážel ze starého skladu helmy po Petru Čechovi.

„Jsem věděl, že se ještě budou hodit,“ liboval si. „Rosa, chceš radši dvě?“ poškádlil nedávno povýšeného sportovního ředitele, jehož křehké zdraví bylo na denním menu častěji než Kozákova koncovka, ale tomu se na led vůbec nechtělo.

Představa, že provozuje sport, který vyžaduje víc než jeden pár chráničů, nebo, že ho ředitel Čupr sestřelí u mantinelu, hrála v hlavě Malého Mozarta tónem jasného „ne“. Navíc si řekl, že by bylo fajn, kdyby po roce ve funkci konečně odvedl práci, která bude vidět, a rozhodl se, že vyklidí Kotalíkovu kancelář.

„Běžte beze mě, chlapi,“ řekl stydlivě a vydal se ke schodišti, takže kustodův povedený vtípek o tom, že „z ledu musí Liborovi přinést modrou čáru“, už neslyšel.

Zamířil pak rovnou do kanceláře bývalého předsedy představenstva, ale ještě, než se dal do přenášení všech těch krabic, které tu po sobě bývalý „premiér přestupní politiky“ zanechal, svalil se do jeho pohodlného křesla a kochal se výhledem na bývalé tréninkové hřiště, po kterém už ale „běhaly“ jen bagry a tatrovky, jež pracovaly na přípravách luxusního hotelu jeho zaměstnavatele.

Se slzami v očích pozoroval netaktické posuny nákladních aut po hrací ploše, které mu připomínaly herní projev Stramaccioniho mančaftu, mísily se v něm protichůdné pocity.

Na jedné straně mu před očima mizely vzpomínky na mládí, ale na straně druhé Spartě odprodej těchto pozemků zajistil ziskovou účetní uzávěrku a dodržení pravidel o finančním fair-play, takže jí UEFA nezatrhne přestupy. Jen díky rodícímu se hotelu tak ještě může pomýšlet na koupi pořádného stopera a věřit, že Kanga přestane před tréninkem chodit do „Mekáče“, který novému hotelu padl za oběť.

Z pomyšlení na vůni, která už se dobré dva měsíce neline útrobami stadionu, dostal hlad, ale věděl, že oběd si musí zasloužit. Popadl proto pár krabic a odnesl je do své kanceláře. Cestou ale vytrousil jednu složku, která ho zaujala. Obsahovala detailní informace o výkonnosti a zdravotním stavu všech stoperů, kteří prošli spartou za posledních pět let.

Veškerá data o odehraných minutách, naběhaných kilometrech, úspěšných přihrávkách, pokrytých prostorech a vyhraných i prohraných soubojích... To všechno tam bylo na časové ose zanesené do přehledných grafů, ze kterých už na první pohled vyplývalo jediné – během jednoho týdne v létě roku 2017 zamířily křivky výkonnosti všech stoperů hluboko pod osu x.

Hlad ho najednou úplně přešel a horečně listoval složkou dál.

Na dalších stránkách už mu něco nesedělo. Lékařské zprávy talentovaných stoperů od Mazucha přes Hovorku, Panáka či Lischku až po Mohameda Tijaniho nebyly podepsány klubovým lékařem, jehož podpis zná Rosa lépe než svůj vlastní, ale někým úplně jiným.

Všiml si, že úplně stejný podpis je také na přestupním lístku Davida Hovorky, na smlouvě o hostování Dominika Plechatého nebo na založeném dopisu, ve kterém Sparta „s lítostí“ odmítá návrat Jakuba Brabce. A pak ten na vlas stejný podpis spatřil i ve…

KDE ROSA SPATŘIL ZASE TEN STEJNÝ PODPIS, DÍKY KTERÉMU MU OKAMŽITĚ DOŠLO, O CO TADY JDE? A JAK NA TO REAGOVAL? TO VŠE A MNOHEM VÍC SE DOČTETE V NOVÉM ČÍSLE ČASOPISU HATTRICK, KTERÉ VYŠLO VE ČTVRTEK 6. ÚNORA.