Třesk na Letné: Vyhazov Jílka je první velkou prohrou Rosického

Třesk na Letné: Vyhazov Jílka je první velkou prohrou Rosického
KOMENTÁŘ

Jen osm měsíců a přesně jedno jarní kolo. Tak dlouho vydržel ve funkci kouče pražské Sparty nevýrazný Václav Jílek. Tedy muž, jenž měl být velkým esem nového sportovního manažera Letenských Tomáše Rosického. Legendární Malý Mozart už ale nyní ví, že právě Jílek mu přinesl tu zatím největší fotbalovou porážku. 

Vzpomínáte na loňské léto, kdy Jílek dostal v roli nejsledovanějšího trenéra v zemi přednost před plzeňským Pavlem Vrbou? „Měl jsem jasná kritéria. Trenéra jsem vybral podle jeho stylu, který je schopný svému mužstvu vtisknout. Šlo mi o to, aby měl stejný pohled na to, jak bychom se jako Sparta chtěli prezentovat,“ vysvětlil svou volbu tehdy Rosický, jenž měl při výběru lodivoda zcela volné ruce.

Šlo o jeho vůbec první velké rozhodnutí v manažerském křesle. O jeho první opravdovou sázku. Proto už tehdy mnohé překvapilo, že své fotbalové renomé spojil zrovna s někým, kdo o tomto sportu sice umí krásně mluvit, žádný velký klub ale dosud nevedl. Nikdy tak nepůsobil ani pod polovičním tlakem, který na něj čekal právě na Spartě. A právě to se ukázalo být rozhodujícím faktorem, jenž Jílka doslova semlel jako kafemlýnek.

Jak jinak si lze vysvětlit šířící se zprávy o tom, že o jeho vyhazovu už po prvním jarním kole definitivně rozhodlo to, že on sám přestal věřit v nápravu? Že byl na tom zkrátka psychicky tak špatně, že už ho vedení nechtělo vůbec pustit k mužstvu? Totální úzkost byla ostatně na Jílkovi dobře patrná už beprostředně po osudné prohře 0:2 s Libercem, kdy v rozhovoru pro O2 TV Sport působil dojmem někoho, s kým to každou chvílí sekne...

Nový hlavní trenér Sparty Kotal: Chci přesvědčit hráče, že to, co po nich budeme požadovat, by mělo být k jejich prospěchu

Těžko hodnotit, jakým všem tlakům musel Jílek po zpackané zimní přípravě skutečně čelit. Co všechno se mu začalo honit hlavou. Jednoznačně se však ukázalo, že na Spartu nebyl dostatečně psychicky odolný. Že takovou výzvu neustál sám v hlavě. A to přitom ani zdaleka nezažil takové peklo, jako svého času Jaroslav Hřebík či Ital Andrea Stramaccioni.

Jílkova nedostatečná psychická průprava pro takovou funkci bohužel jasně ukazuje, že bylo jen otázkou času, kdy ho letenský tlak sežere zaživa. Že je jistě solidním koučem, ale ještě ne takovým, aby v hlavě ustál Spartu. A je jasné, že to brzy museli vycítit i samotní hráči, což nemohlo nikdy dělat dobrotu.

Je však zásadní chybou, že to loni v létě necítil sám Rosický. Ten tak kvůli tomu okusil svou první fatální fotbalovou prohru. A je otázkou, zda by druhé takové šlápnutí vedle nepřineslo i jeho pád...