Exředitel Slavie, Plzně i národního týmu Šeterle: Nadstavba? Zrušil bych ji a rozšířil ligu o dva týmy

Exředitel Slavie, Plzně i národního týmu Šeterle: Nadstavba? Zrušil bych ji a rozšířil ligu o dva týmy
ROZHOVOR

Muž, který v roce 1996 výrazně pomohl Slavii k zisku titulu po dlouhých 49 letech a do semifinále Poháru UEFA. Funkcionář, jenž dostal Mladou Boleslav z druhé ligy až do evropských pohárů. Naposledy působil v roli manažera české „21“ a národního týmu. Osmapadesátiletý Jaromír Šeterle dnes sleduje dění v českém fotbale zvenku, názory na něj nemění. Před necelými sedmi lety se měl stát místopředsedou FAČR za ligu. Nakonec se jím ale za vcelku zvláštních událostí nestal. 

V sobotu 8. června 2013 jste měl být při volební valné hromadě v pražském hotelu Clarion zvolen místopředsedou FAČR za ligu, což byl jakýsi předchůdce šéfa Ligové fotbalové asociace (LFA), která dnes v Česku nejvyšší soutěž řídí. Hlasy na to jste přislíbené měl. Jenže v noci z pátka na sobotu se najednou při horečných zákulisních jednáních vše změnilo a místo vás byl zvolen sparťanský místopředseda, dnešní předseda LFA Dušan Svoboda.

Nevím, jestli to už dneska někoho zajímá. Liga tenkrát měla své vlastní oddělení profesionálního fotbalu a fungovala ve struktuře FAČR, takže jsem na předsedu LFA nekandidoval, ta ještě tenkrát ligu neřídila. Dušan Svoboda, resp. Sparta, přišli s vizí - nikoliv novou, ta tu byla už několik let - osamostatnění profesionálního fotbalu od FAČR a se vznikem LFA. S tím, že se zvýší prestiž ligového fotbalu, že se zvednou příjmy do ligy, že do toho nebude zasahovat ta zlá FAČR atd. Já jsem měl za sebou už téměř třicet let práce v ligových klubech, z toto pětadvacet let v jejich čele, takže jsem mohl posoudit, zda ten záměr má, či nemá smysl.

A má, nebo ne?

Říkal jsem už v roce 2013, že nemá. A tvrdím to dneska znovu po sedmi letech.

Proč, když téměř všude v Evropě jsou ligové soutěže také samostatné? Ty top ligy určitě.

Funguje to v nejlepších evropských soutěžích, které, když se osamostatní, získají velké finanční prostředky. To je v Německu, Španělsku, v Anglii, ale už třeba ne v Rakousku. Jsem přesvědčený o tom, že Tam, kde je veliký divácký zájem spojený s vysokou cenou televizních a marketingových práv a merchandisingem, je zisk obrovský a smysl to má. Jenže český fotbal je takový malý rybníček, kde nemůžeme od sebe oddělovat amatérský, profesionální a mládežnický fotbal. Je to jeden celek, který na sebe navazuje ve všech směrech – v organizaci, v legislativě, ve financích. Když náš fotbal posuzuje běžný divák, tak to dělá přes úspěchy, jednou uspěje v Evropě český klub, jednou nějaká mládežnická reprezentace, jednou reprezentační áčko. I v jednom klubu ostatně máte profesionální, mládežnický a výkonnostní nebo amatérský fotbal, třeba v podobě béčka.

Dobře, ale z toho vyplývá?

Rozhodující v této věci je finanční aspekt. Vyspělé zahraniční ligy totiž mládežnický a amatérský fotbal, potažmo celou fotbalovou asociaci podporují. A nikoliv nijak symbolicky, je to v řádu statisíců eur třeba v Portugalsku a až milionech eur v případě Německa a Španělska.

Tímhle v boji proti LFA argumentoval i místopředseda FAČR Roman Berbr.

No ale ono to tak je. Ale u nás je to poněkud naopak, tady by ligový fotbal chtěl participovat na příjmech fotbalu jako takového, tedy na příjmech FAČR.

Ty příjmy FAČR jdou ale jen z postupů národního týmu na velké turnaje typu ME či MS nebo ze státních dotací.

Ale to nejsou malé příjmy. Pokud jde o příjmy za úspěchy národního týmu, jsou požadavky klubů v pořádku, ale k tomu není vůbec nutné, aby byl profifotbal samostatný. To se dá řešit dohodou uvnitř FAČR. Přitom česká liga, tedy její kluby, si ani neuvědomují, že svým osamostatněním leccos ztratily.

Co například?

Liga měla dříve už svou samostatnost v rámci asociace, ale na druhou stranu měla i možnost do těch struktur i zasahovat. Dnes už třeba ligoví zástupci nemohou zasahovat do trenérského složení reprezentačních mužstev od patnáctky až po áčko. Dneska nemůže liga vstupovat do vzdělávání trenérů. Nemůže vstupovat do dění kolem Českého poháru, do termínové listiny, kterou v této soutěži řídí FAČR. Liga ztratila jednoho svého zástupce ve výkonném výboru FAČR, ztratila i možnost jmenovat si své zástupce do různých komisí FAČR. A pak je ta nejzásadnější, ovšem skrytá, věc, kvůli které byla LFA vlastně účelově vytvořena.

Máte na mysli komisi rozhodčích?

Ano, tím skrytým úmyslem bylo ovládnutí té „nejmocnější“ komise, tedy komise rozhodčích.

Takže to byl ve své době, v letech 2013 až 2016, boj tehdy dvou nejsilnějších kloubů, tedy Sparty s Viktorií Plzeň jinými prostředky. Nešlo spíš o to tu komisi poněkud zkrotit?

Já tomu říkám ovládnout, ale to je jedno, jak tomu budeme říkat. Faktem je, že se stal pravý opak. A na tom liga nejvíc ztratila. Já pracoval ve strukturách bývalého Ligového shromáždění asi čtvrtstoletí, a vždycky když se tvořila komise rozhodčích, tak přišli předseda s místopředsedou a vysvětlili klubům jak a co bude. A ligoví zástupci si k tomu mohli říct svoje, čehož plně využívali. Nyní kluby všechny tyto své někdejší pravomoci ztratily.

Na druhou stranu si LFA, resp. liga, může svou soutěž řídit sama bez ohledu na Strahov.

Ano, liga získala možnost dělat si s penězi, které vydělá, dělat co chce. Může si dělat různé PR akce, různé ankety v poměřování čehokoli. Ale to v zásadě bylo možné i při jejím začlenění do struktur FAČR, nevzpomínám si, že by za dobu od vzniku Česka vedení asociace nebo výkonný výbor omezil ligu v jejím nějakém smysluplné kroku či projektu.

S tím lze souhlasit, i když si stále myslím, že ten projekt špatný není. Ale nikoli v podobě jako je dnes, kdy navíc třeba zástupce v současnosti nejlepšího českého klubu, Slavie, Jaroslav Tvrdík říká, že LFA k ničemu nepotřebuje.

Já netvrdím, že LFA pracuje špatně. Nemám vůči ní žádný antagonistický vztah, ani vůči jejímu šéfovi Dušanovi Svobodovi. Personálně, strukturálně a organizačně se úsek profesionálního fotbalu jen překlopil do LFA. A vím, že řada lidí tam odvádí dobrou práci. Stejnou roli tam má i třeba bývalý ředitel profesionálního fotbalu FAČR Tomáš Bárta. Ale opakuji, že samostatnost ligy je v českých podmínkách zbytečná a že dokonce oklešťuje možnosti, které by mohly kluby mít. To samé jsem ostatně tvrdil už před zmíněnými volbami v roce 2013, lze si to snadno dohledat v médiích.
Dobře, ale zdá se, že LFA jen tak někdo nezruší. Pojďme se vrátit k původnímu tématu.

Ano, tak já to řeknu jednou větou: Všechno, co dnes dělá LFA, by mohlo dělat oddělení profesionálního fotbalu v rámci FAČR, všechno by to vyšlo levněji a profesionální kluby by měly větší pravomoci a větší možnosti.

Jeden z důvodů, proč LFA vznikla, bylo, že si sama dokáže zajistit větší příjmy z reklamních a televizních práv. A to se moc neděje, že. A to, co se podaří - i před tím měla liga např. titulárního partnera -, tak by to bylo realizovatelné i pod křídly asociace. Když si vezmete místo trička košili, místo tenisek polobotky a místo čepice klobouk, tak budete pořád Pavel Procházka. Nebudete Franta Vondráček ani Jarda Šeterle. Je úplně jedno, jestli nějakému sdružení lidí či firem, což jsou fotbalové kluby, budete říkat oddělení profesionálního fotbalu, nebo LFA. Záleží na obsahu a na té činnosti. Znovu říkám, že hlavním cílem vzniku české LFA bylo ovládnout komisi rozhodčích. Což se ve výsledku obrátilo proti tvůrcům tohoto konceptu, protože jestli s něčím LFA bojuje, tak je to s rozhodčími. A to daleko víc, než když byl profesionální fotbal ukotven v rámci struktur FAČR. Tam byla vždy snaha, i když to kolikrát nevyšlo, dojít k nějakému konsenzu. A náklady samozřejmě stoupají. Nechci se opakovat, ale je to jako, když se rozvedete. Najednou místo jednoho baráku potřebujete dva domy, místo jednoho bytu dva byty, místo jednoho auta dvě auta, msto jedné televize dvě televize. Jinými slovy, levnější to rozhodně není. Smlouva mezi LFA a FAČR byla uzavřena na šest let, takže bude běžet ještě tři roky a pak by se to mělo znovu vyhodnotit.

Zkuste to vyhodnotit už po třech letech. Co se vám v české lize nejvíc nelíbí?

Termínová listina. Vždyť to je paskvil dlouhodobě neodpovídající mezinárodním trendům. O roku 1989 jsme se neposunuli vůbec nikam. Trenéři stále vyžadují striktně dvě přípravná období, ale my bychom už dávno bychom měli být spokojeni i s jedním a měli bychom být schopni s tím pracovat. Místo druhého krátká dovolená, krátké oživení. Jako třeba zimní pauza v Německu. U nás by to bylo podobné v létě. Alespoň pokud se budeme bavit o těch klubech a hráčích, kteří hrají v reprezentaci a evropské poháry. Tvrdil jsem to už jako ředitel ve Slavii, tvrdil jsem to před sedmi lety v rozhovoru pro asociační časopis Gól. Můžu to zopakovat znovu, je to analogické s tím, co mají západoevropské kluby. My bychom to ovšem měli mít vzhledem ke klimatickým podmínkám obráceně. Přípravné období bychom měli čerpat v zásadě v zimě. I proto, že v létě navazují na ligové soutěže všemožná mistrovství z jedné strany a z druhé strany brzký letní začátek předkol evropských pohárů se nás týká stále více, na rozdíl od fotbalových top zemí, jejichž týmy naskočí do základní části pohárů až v září. Žádná dlouhá dovolená, natož mnohatýdenní příprava se tam zkrátka nevejde. Je proto zbytečné v Česku na sílu lámat nějaké brzké začátky v zimě. Pokud některý klub náhodou postoupí do jarní fáze evropských pohárů, tak se stejně připravuje v zahraničí. A v létě by si trenéři a kluby neměli stěžovat na to, že jejich hráči budou mít volno jen deset, čtrnáct dní. A nebýt tím překvapení, tyhle věci se přece musejí předem jasně a srozumitelně projednat. Jenom na okraj. Hráči kteří v zimě přestoupí do zahraničí, do Německa, Itálie , Anglie , Turecka, žádnou zimní přípravu nemají. Hráči, kteří už tam hrají stabilně nemají zimní přípravu vůbec, jenom letní.

Na druhou stranu LFA ve snaze po větším zápasovém zatížení klubů a zatraktivnění ligové soutěže zavedla nadstavbu, která se letos hraje už druhým rokem. Jaký na ni máte názor?

Souhlasím s názorem, že to je jakýsi kočkopes. Nelíbí se mi třeba nestejný počet zápasu doma a venku, mám výhrady ke skupině o 7. až 10. místo, kde desátý nakonec může být lepší než celkově čtvrtý atd. Nevím, zda to vůbec někde v Evropě něco přineslo. Ještě coby reprezentační manažer jsem mluvil s hráči, kteří působili v Belgii nebo v Dánsku a ti někdy ani nevěděli, kdy jim skončí sezona. Pokud chceme hrát více utkání, zůstaňme přitom u klasického systému doma, venku a konec. Baráže o záchranu a postup s jedním přímým postupujícím vidím v pořádku.

Pokud je ovšem rozhodčí pískají férově.

No, dobře, ale systémově je to v pořádku. Pokud by přesto někdo chtěl zvyšovat počet zápasů, tak bych rozšířil počet ligových klubů ze šestnácti na osmnáct. Podívejte se, která města dnes působí ve druhé nejvyšší soutěži. Ztratilo by se v první lize Brno? Nebo Hradec Králové? Podívejte se, jak dnes válí mezi elitou nováček z Českých Budějovic. To by bylo o čtyři utkání víc, celkem čtyřiatřicet zápasů, a hlavně, bylo by to naprosto regulérní. Návštěvy se v lize zvyšují, když mužstvo hraje dobře, a ne na základě změny systému. Podívejte se na loňskou Slavii, osmdesát procent tkví v kvalitě a jen dvacet procent v nějakých nadstavbových věcech.

Celý obsáhlý a na místní poměry nezvykle otevřený rozhovor s Jaromírem Šeterlem, mj. o i tom, co si bývalý ředitel Slavie, Viktorie Plzně, Mladé Boleslavi či národního týmu myslí o systému VAR, si přečtěte v březnovém čísle magazínu HATTRICK, které je na trhu od 5. 3. 2020.