Nároky žádaného Ličky? Musí si rozumět s majitelem i sportovním ředitelem a klub nesmí mít ostudné zázemí

Nároky žádaného Ličky? Musí si rozumět s majitelem i sportovním ředitelem a klub nesmí mít ostudné zázemí

Dvaačtyřicetiletý trenér Marcel Lička sice v závěru loňského roku vybojoval s běloruským Dinamem Brest titul, nicméně protože se s ním východoevropský klub nečekaně rozloučil, od prosince je bez angažmá a na další šanci si bude muset počkat i kvůli pandemii koronaviru.

To, kam by mohly vést jeho příští roky, zatím stále začínající kouč netuší. "Nějaké možnosti trénování byly a nějaké jsou i teď. Bohužel je ale koronavirus a vše je pozastavené. Jestli budu trénovat v Česku, Polsku, Maďarsku, v Bělorusku nebo na Ukrajině, je mi to jedno. Jde spíše o to, aby ten klub měl jisté parametry," upozornil na serveru ceskatelevize.cz jeden ze synů Vernera Ličky.

Lička hodně lpí na kvalitním zázemí. "Nechtěl bych zažít, jak to mají některá mužstva tady v Česku, že si dají sraz na stadionu, sednou do autobusu a musí se přesunout na nějaké tréninkové hřiště na vesnici a pak jedou zpět. Pro mě je toto v dnešní době zarážející a ostudou daného klubu mít takové podmínky. Když vezmu kolik navíc ten klub utratí za pronájem hřišť... Jestli by nebylo lepší fungovat, jak se to dělá v zahraničí, třeba ve Francii, kde jsem žil, nebo Skotsku, kde jsem teď byl na stáži v Hibernians. Bylo to skromné, žádné luxusní 5 hvězda. Když jsem tam přijížděl, musel jsem jet do vrat, kde je kravín a ovce. Ale měli své tréninkové centrum. 6–7 hřišť plus umělka. Velká hala s umělkou, posilovna, jídelna, kde měli snídaně a obědy po tréninku, press centrum pro novináře. Vše 15 km za Edinburgem a fungují tam víceméně všichni, přípravky, žáci, dorostenci, áčko, béčko. Skromné, rodinné, ale funguje to," přednesl na portálu ceskatelevize.cz někdejší stratég Chmelu Blšany, kde svou trenérskou dráhu před necelými pěti lety začínal.

I když byl váben opět ze zahraničí, to, jestli bude pracovat v rodné zemi, nebo v cizině, je mu v současné době jedno. "Hlavní je pro mě důvěra a vize, s kterou bych tam šel. Důležité by bylo najít společnou řeč se sportovním ředitelem a majitelem, jakým směrem bych chtěl jít, jaký fotbal bych rád praktikoval. Pokud se v tomto směru střetnem, je pak potřeba ta důvěra, aby po špatném startu nebyla hned panika. Ale je pravda, že toto vše vám mohou říct u podpisu smouvy a stejně panika potom může přijít. Nevyberete si, ale chtěl bych něco vybudovat a být někde alespoň dva tři roky. Potom se lépe hodnotí vaše práce. Budu doufat, že budu mít práci na startu nové sezony, pokud se fotbal brzy rozběhne. Kdyby byla taková možnost, byl bych velice rád. Jelikož sebevzdělávání je krásná věc, ale každodenní praxe s hráči na hřišti to je největší učení. To vám škola nedá. To mi říkal i Juande Ramos, který za námi do Brestu dorazil na tři dny a já s ním byl v intenzivním kontaktu. Stejně z něj vypadlo: Marceli, já ti řeknu názor, ale stejně až život tě naučí a musíš to řešit sám. Věřím ale, že to, co jsem občas zažil v Brestu, mi hodně pomůže," zakončil bývalý hráč Baníku, Slavie, Žižkova, Zlína či Górniku Zábrze, jehož vyjádření nabízí stránky ceskatelevize.cz.