Kapitán vicemistrů Evropy z roku 1996 si musel dát bacha, aby královně nepřišlápl střevíc...

Fanoušci fotbalu si musejí ještě rok počkat, než se ponoří do sledování odloženého turnaje EURO. Pokud je vám ale po šampionátu starého kontinentu smutno už teď, přečtěte si nejnovější vydání magazínu Hattrick.

Bez ohledu na odložení globálně pojatého turnaje pokračovala redakce Hattricku v publikování započatého seriálu o historii ME. Jeho druhý díl je věnován období 1980 až 1996 a samozřejmě mu vévodí stříbrná medaile týmu Dušana Uhrina z Anglie 1996.

Pamatujete se ještě, kdo byl tehdy kapitánem týmu a kdo před finále představoval své spoluhráče anglické královně? Pokud tipujete Miroslava Kadlece, jste na správné adrese.

Právě rozhovor s dnes pětapadesátiletým hráčem je základem přílohy o mistrovství Evropy. Dočtete se v něm nejen o cestě za stříbrem, ale i třeba to, že Miroslav Kadlec má doma v Uherském Hradišti i zlatou památku na tento nezapomenutelný šampionát.

„Já mám doma z Anglie ale i zlato,“ říká nyní, po 24 letech od skvělého úspěchu dnes pětapadesátiletý Miroslav Kadlec a v exkluzivním rozhovoru pro HATTRICK nejenže vzpomíná na nečekaný úspěch, ale snaží se najít paralelu se současným týmem a jeho vyhlídkami před letošním šampionátem.

To, že máte doma stříbrnou medaili je jasné, ale zlato? Přece jste ho nevyhandloval s Němci?

Ne, to samozřejmě ne. Ale po šampionátu se razila zlatá pamětní mince, na níž jsem já a anglická královna. Do oběhu šlo jen dvě stě kusů. Jeden stál deset tisíc korun, ale já jsem si pár kusů koupil. Něco tak výjimečného mi musí zůstat nejen ve vzpomínkách, ale i v hmatatelné podobě. Navíc zlato je vhodná investice.

Mince je doma v trezoru a jak je na tom hlava a vzpomínky?

Pořád jsou, i když čas hraje svoji roli, tak je i dvacet čtyři let poté mohu označit za nezapomenutelné. Vezměte si jen Wembley. To byl ještě stadion v tom starém hávu, se dvěma věžemi, z nichž dýchala historie a majestát. A ten trávník! Angličané si na pažit vždycky potrpěli a na tomto stadionu zvlášť. To byla jejich pýcha. Krásně střižený, rovný jako deska, s ideální hustotou. Až se člověk na něj bál málem vstoupit.

A pak jdete na finále, stadion je narvaný, miliony diváků u televizorů, anglická královna kráčí k týmům a kluk z Uherského Hradiště má tu čest představovat své kamarády a spoluhráče Jejímu Veličenstvu. Neklepaly se vám všechny končetiny?

Samozřejmě to bylo něco neobvyklého a ta tíha okamžiku na mně ležela. Ale z královny jsem ani tak nervózní nebyl, to spíš z blížícího se duelu s Německem. Já jsem dostal jasné instrukce, co se bude dít, jak se mám chovat, co dělat. Lidi se mě pak stokrát ptali, co jsem říkal anglické královně. Nic, já jsem prostě měl nalajnováno, co můžu. Vaše Veličenstvo, pan Pavel Nedvěd, Vaše Veličenstvo, pan Karel Poborský … a tak to jelo s deseti spoluhráči. Akorát jsem si musel dát bacha, abych královně nepřišlápl střevíc. Ale nepřišlápl.

Ceremonie skončily a začalo se hrát. Dvacet minut bylo Česko od zlata. To mrzí ještě teď, ne?

To si pište! Byli jsme tak blízko. A najednou Bierhoff vyrovnal. To se nemělo stát, takovej blbej gól. Šlo se do prodloužení a platil tzv. zlatý gól. Kdo se trefí, je šampion, dál se nehraje. Jako v hokeji. Náhlá smrt. Dodnes mám před očima situaci, jak Petrovi Koubovi vypadává z rukou míč a šourá se za čáru. To byly tehdy chvíle utrpení. Kolikrát za život dostane gólman takový gól? Jednou? Dvakrát? Koubovi se to stane ve finále mistrovství Evropy!

Kromě královny jste se potkal ve Wembley i s prezidentem Havlem? Jak na vás působil?

Stejně jako v televizi, jaksi nesměle. Byl za námi v kabině po utkání, utěšoval nás a děkoval za to, jaké jméno jsme České republice udělali. Bylo to krásné setkání s panem prezidentem.

Teď odbočím, potkáváte se se spoluhráči ze stříbrného týmu z roku 1996?

Pavel Kuka sem tam něco zorganizuje. Jednou, dvakrát za rok. Ale bere už i mladší kluky na fotbal. Spíš se ale potkáme na golfu, máme takovou svoji tour.

Celý exkluzivní rozhovor s Miroslavem Kadlecem, kapitánem vicemistrů Evropy 1996 a otcem dalšího českého internacionála Michala Kadlece, si přečtěte v dubnovém čísle HATTRICKU, které je stále na trhu!