Je dobře, že se snad začne hrát už v květnu, říká kouč Liberce Hoftych

Od pondělí trénujete opět na hřišti. Jaký je to pocit vidět hráče aspoň v rámci mezí zase pěkně pospolu?

Samozřejmě fajn. Na klucích je vidět, že se na hřiště už moc těšili. Náš režim je omezený, ale třeba rozdělení hráčů do skupinek mi žádný problém nedělá. Jsem na to zvyklý z vedení juniorky, kde se nám kvůli škole scházelo na trénink třeba osm, deset nebo dvanáct lidí. Jediný zásadní problém tak vidím v tom, že nemůžeme chodit do kontaktu. Aspoň ale máme krásný výhled na Ještěd, takže to u nás vypadá jako na soustředění v Rakousku.

V jakém stavu se vám hráči hlásili? Musel jste třeba u někoho řešit problém s nadváhou?

Nic takového. Máme opravdu poctivý a pracovitý mančaft, ti kluci fotbal milují. Samozřejmě jsme je ale po té dlouhé pauze trochu otestovali a nějaké rozdíly tam byly, ovšem nešlo o nic zásadního. Někdo dorazil připravený lépe, někdo o něco hůř. U nikoho se však nejednalo o extrémní výpadek, který by ho nějak handicapoval. Naopak mi přišlo, že kluci spíš zhubli. Asi jim manželky a přítelkyně nevařily podle představ (směje se).

Třeba Petr Rada otevřeně přiznal, že vzhledem k všem těm opatřením jde teď v trénincích trochu do neznáma. Jak je to u vás?

Musím říct, že mám fakt skvělý realizační tým. Jsme nejen spolupracovníci, ale i kamarádi. Pavel Medynský, Míra Holeňák, Mára Čech i kondiční trenéři Petr Hejný s Tomášem Pupkayem, my všichni táhneme za jeden provaz. Rozdělíme si úkoly a všechno běží, jak má. Osmičlenné skupinky cvičí hlavně narážečky, přihrávky a kombinace ke střelbě. Že u toho kluci musí být v určité vzdálenosti, není nic hrozného. Problém vidím v tom, že nám tohle nevydrží dlouho. Ty věci se rychle přejí a nejdou dělat donekonečna. Vidím to tak maximálně na 14 dní. Pevně věřím, že pak už budeme trénovat všichni pospolu a umožní nám přípravu soubojových situací.

Uvažoval jste o tom, zda mezi těch sedm dlouhých týdnů přípravy nevložit třeba jeden týden volna?

Já bych o tom uvažoval, kdyby kluci mohli někam vycestovat. Vím, že lyžařská střediska v Itálii jsou teď celkem nepopulární, ale kdyby to šlo, já bych byl první, kdo by vzal rodinu a vyrazil tam lyžovat. Kdyby kluci mohli mít plnohodnotnou dovolenou, tak jim dám klidně deset dní volna. Jelikož teď ale pomalu nemůžou opustit ani barák, tak to ztrácí smysl. Rozhodně je však nechceme nijak utavit. Během individuální přípravy trénovali většinou jen obden, teď mají klasický jednofázový trénink v režimu pondělí až pátek. Do kondice je chceme dostat zvolna. Aby ve chvíli, kdy se zase začne plnohodnotně trénovat, nebyli přežraní a zároveň ani v ničem nestrádali.

Původně se mělo začít hrát nejdříve až 8. června, teď to vypadá, že by se mohlo začít už o dva týdny dříve. Jste vůbec rád, že se za této situace bude ročník dohrávat?

Jsem jednoznačný zastánce toho, aby se sezonu podařilo dohrát. Fungujeme jako zábavní průmysl, a když ligu odšpuntujeme, vyšleme tím celé společnosti signál, že se věci začínají vracet do normálu. Není možné, abychom tu nějaké dva roky žili s obavami z koronaviru. Ten strach paralyzuje všechno ostatní. Na co bychom tedy měli čekat další tři měsíce, když ta situace bude svým způsobem stejná a stejně dojde k promořování… Ten vir přece jen tak nezmizí. A co se týče fotbalu, řeknu to tak, že vždycky je v něm silnější pes, ze kterého by se mělo čerpat. Proto jsem se nerozuměl tomu, proč začínat až 8. června, zatímco liga v Německu už 9. května. A to se říkalo, že jsou na tom Němci s koronavirem hůř než my. Je dobře, že se i u nás začne hrát snad už v květnu. Celkově si myslím, že některé ty zákazy jsou u nás až za hranou. Je samozřejmě dobře, že jsme relativně včas podchytili náběh té nemoci, to je zcela v pořádku. Teď si ale myslím, že je třeba se s ní naučit žít a zase vracet věci k normálu. A platí to i pro fotbal. Chápu, že se začne hrát bez diváků, ale postupně by se snad mohly stadiony otevřít, i kdyby třeba se sníženou kapacitou.

Zaznamenal jste názor trenéry Opavy Jiřího Balcárka, že dohrávat sezonu je neregulérní?

Někomu by pak mohlo vadit třeba i to, že Sparta se Slavií mají bohatší kádry než ti ostatní. Taky bych mohl třeba brečet, že jsme zúžili kádr o tři hráče, takže je nás na ligu jen dvacet včetně tří dorostenců... A to před sebou máme nejvíc zápasů ze všech týmů, protože kromě ligové dohrávky v Teplicích máme hrát ještě minimálně semifinále Mol Cupu. V první řadě bychom však měli usilovat o to, aby se liga prostě dohrála. Ty podmínky jsou navíc pro každý tým stejné. Možná bych se zamyslel nad tím, zda ke konci ligy třeba netrestat hráče za žluté karty stopkou pouze na jeden zápas, ale to není až tak podstatné. Hlavní je, že jsou všichni v téže situaci. Dohrát ligu je tak podle mě zcela regulérní věc.

Jak se ale díváte na to, že vzhledem k pozdnímu ukončení sezony bude jen malý prostor se nachystat na ročník příští?

To se ale bude týkat celé Evropy. Co se nyní venku děje, zasáhlo všechno kolem nás a bude to mít důsledky. Samozřejmě i ve fotbale. Za mě je ale daleko lepší, když se na úkor dlouhé dovolené bude pořád hrát, než aby se naopak nehrálo vůbec. Pokud by se podle původního plánu začalo až v červnu, skončilo by se pozdě a vznikla by krátká pauza. Ale na druhou stranu, pokud hráči budou mít po režimu středa – sobota jen deset dní volna, pak ani není nutné je měsíc nějak extra trénovat. To je nesmysl. Stačí 14 dní a mohou hrát další zápas. To nejhorší řešení je každopádně nehrát vůbec.

A nemohlo by pomoci dohrát sezonu bez nadstavby? Jak se na to díváte vy?

Logika věci by tomu napovídala. Zase ale chápu, že se před sezonou něco řeklo a teď se nikomu nechce to rušit. Já bych se do tohoto tématu radši vůbec nepouštěl. Šéfové zkrátka řekli, že jednou je to sezona s nadstavbou, a buď proběhne komplet, nebo vůbec. V českém fotbalovém prostředí je navíc těžké v tomhle najít úplnou shodu. Každý bude kopat za to, co se zrovna hodí jeho klubu. Ale znovu opakuji, že než se bavit o zrušení nadstavby, vyvinul bych radši veškeré úsilí k tomu, abychom začali už v květnu.