Radek Kašpárek, slavný michelinský kuchař v HATTRICKU: „Chci zažít, až zase Baník získá titul“

Radek Kašpárek, slavný michelinský kuchař v HATTRICKU: „Chci zažít, až zase Baník získá titul“
ROZHOVOR

V době, kdy jeho restaurace Field v centru Prahy získala michelinskou hvězdu (kterou poté třikrát obhájil), si nechal Radek Kašpárek vytetovat na levou ruku kresbu maskota fanoušků Baníku Ostrava, příšerku Bazalbuba. Přestože žije už skoro dvacet let v Praze, nepřišel - a nejspíš nikdy nepřijde - o svůj „kratky zobak“ a lásku k severomoravskému regionu, včetně jeho fotbalovému symbolu, o čemž vás přesvědčí i přivítací znělka jeho telefonu: hymna „Baníčku, my jsme s tebou“. Známe se už více než patnáct let, proto si v rozhovoru tykáme.

Předpokládám, že ses narodil v Ostravě.

Vyrůstal jsem v paneláku na ostravském sídlišti Hrabůvka.

Po celou dobu?

Do nějakých patnácti let. Potom jsme se přestěhovali do krásného bytového družstva klidné části Zábřehu, kousíček od legendární hospody Eliáš. Ve dvoře mají naši velkou zahradu. Rodiče tam žijí dodnes. 

Hrál jsi někde fotbal?

Deset let závodně za Hrabovou. Kopali jsme druhou nejnižší soutěž.

Nastupoval jsi i za dospělé?

Taky, ale jenom chvíli.

Na jakém postu?

Byl jsem buď pravé, nebo levé křídlo, eventuálně střední záložník. Nedělalo mi problém hrát oběma nohama.

Střílel jsi hodně gólů?

V žácích i v dorostu jsem jich dával dost. Stávalo se, že když jsme hráli doma, dohrál jsem zápas za dorost, šel se převlíct a za pár minut už jsem nastupoval za chlapy. A jelikož jsem byl nejmladší, tak mi trenér přikázal: „Budeš běhat!“ a já jsem v záloze pendloval, jako péro.

Vstřelil jsi nějaký gól, který si dodnes pamatuješ a jsi na něj pyšný?

V dorostu se mi podařilo kopnout z dvaceti metrů přímý kop, který jsem zatočil přes zeď. Zrovna se na mě přišli podívat naši, takže mám na to svědky.

Chodíš se dívat na Baník, když hraje v Praze?

Dřív jsem s nimi dokonce jezdíval. Když jsem je nemohl podpořit v Ostravě, jel jsem do Jablonce, Teplic, byl jsem v Kladně, v Praze na Viktorce, Spartě i Slavii.

Chodil jsi do sektoru pro hosty?

Jasně, mezi chachary.

Zlobil jsi s nimi?

Nikdy jsem žádnou dýmovnici nehodil.

Jak se ti líbí, když fanoušci zlobí a klub za ně platí vysoké pokuty? Na druhou strany fandy potřebuje.

Fotbal se hraje pro diváky, jasně. Já mám rád choreo, ale co se týká dýmovnic a dělobuchů, tak na stadionech, kde jsou mezi fanoušky i rodiče s dětmi, se mi moc nelíbí.

A jak se ti líbí zavedení videa ve fotbalu?

Líbí se mi víc než nadstavbová část. Ta je podle mě k ničemu (smích). Video mi přijde dobrý. Akorát se někdy stává, a já tomu nerozumím, že i tak jsou některý zákroky vyhodnoceny opačně. Rozhodčí by je měli posuzovat nezaujatě. Kámen úrazu českého fotbalu je, že ve vedení nejsou nezaujatí lidi. 

Měl jsi někdy při fotbale pocit, že rozhodčí není nestranný?

Já si myslím, že je to v české lize skoro na denním pořádku. Hlavně, když hraje tým ze spodku tabulky proti týmu svrchu. Někdy mi přijde až okaté, jak je málem nepustí přes půlku. Pak se nedivme, že jsou lidi znechucení a nechodí na fotbal.

Dělají to rozhodčí úmyslně?

Nevím, jestli je v tom úmysl, nebo jsou slabí. Těžko říct, jaká je úroveň českých sudí.

Kdy jsi zažil při fotbale největší radost?

Když Manchester United otočil zápas s Bayernem Mnichov dvěma brankami v nastavení (ve finále Ligy mistrů 1999 z 0:1 na 2:1 góly T. Sheringhama a O. G. Soljskaera – pozn. aut.). Nebo když v roce 2005 FC Liverpool vyhrál ve finále Ligy mistrů na penalty nad AC Milán a v sestavě měl Baroše a Šmicera. V poločase prohrávali 0:3, přesto dokázali vyrovnat a zvítězit 3:2 na pokutové kopy. Druhý gól a rozhodující penaltu proměnil Vladimír Šmicer. To bylo něco! Velkou radost jsem zažil na EURO v letech 1996 a 2004, s Baníkem, když postoupil z druhé ligy (2017), když získal naposledy titul (2003/2004), nebo když porazil přede dvěma lety doma Spartu (2018) v krásném zápase 3:2. Čtyři minuty před koncem dal rozhodující branku hlavou Baroš a pak si běžel vychutnat ovace ke sparťanskému kotli. To se mi líbilo.

Vědí v Baníku, že jsi takový fanda?

Asi jo, protože, mě přizvali k fotografování v rámci kampaně při prodeji permanentek. Na fotce jsem po boku takových osobností, jako je Milan Baroš, Rostislav Vojáček, Jarek Nohavica a Iveta Palochoáé Kacalová. Najdeš to na Instagramu.

Znáš baníkovské pokřiky a chorály?

Znám je samozřejmě všechny. Navíc mám jako přivítací znělku telefonu baníkovskou hymnu. To musíš vědět, když mi voláš.

Celý obsáhlý rozhovor se slavným michelinským kuchařem a velkým fandou Baníku Ostrava Radkem Kašpárkem si přečtěte v dubnovém čísle magazínu HATTRICK, které je stále na trhu.